Orion a tma

Uznávaný scenárista Charlie Kaufman, držitel Oscara za scénář k filmu Věčný svit neposkvrněné mysli a také autor scénáře k filmům V kůzi Johna Malkoviche nebo Adaptace, nepatří mezi nejplodnější scenáristy v Hollywoodu, vždy se ovšem dá minimálně říci, že je jeho scénáře skrývají mnoho zajímavých podnětů a velmi často existencionální přesah. Po svém třetím a dle Kaufmana posledním režijním projektu Asi to ukončím se hodlá Kaufman striktně věnovat už pouze psaní scénářů, po konci režijní kariéry je tímto prvním projektem animák Orion a tma ze stáje DreamWorks Animation. Už jenom díky Kaufmanově účasti by se dalo čekat, že nedorazí typický animák. A tak tomu také u celovečerního režijního debutu Seana Charmatze ve finále je.   Na podobně ambiciózní koncepty jsou diváci snadno více zvyklí u Pixaru (V hlavě, Duše....), z dílny DreamWorks Animation vychází v případě Orion a tma jeden z jejich nejvíce ambiciózních námětů. Adaptace dětské knížky Emmy Yarlett se totiž i díky Kaufmanovi nebojí existencionálních myšlenek. Kaufman sice musí pořád jít tak trochu na ruku dětské cílovce, pořád ovšem nejde o typický animák. Minimálně tedy ne typický animák, který za poslední roky vychází z dílny DreamWorks Animation.   Filosofický animák, který skutečně může chvílemi působit jako přístupnější variace loňského On se bojí Ariho Astera, sází na výraznou kreativitu, výraznou animaci a především nosné postavy. Ze zdánlivě nevinné věci jako je obyčejný dětský strach Kaufmanův scénář buduje v komplexní úvahu nad jeho údělem. Je to přitom animák, který zvládá i přes zdánlivě náročnou existenciální bublinu, v závěru dodat i pozitivní naplnění. Původní předloha dle rešerší funguje na bázi průměrné pohádky na dobrou noc, Kaufman se ovšem nebojí film obohatil o poselství o tom, že neuškodí přijmout své strachy a naučit se s nimi žít. I když se na první pohled bude pro dětského diváka možná jednat až o příliš filosofickou podívanou, svůj úděl animák ve finále plní.   Jak se možná už konec zdá být příliš překombinovaný i na poměry Kaufmana, pořád se mu nedá vyčíst komplexně vystavěný svět, navíc skutečně příběhovou kostru, která zvládne nejen rodinu pobavit, ale skutečně jí svádět k úvahám, například k tomu, jak přistupovat ke strachu svých dětí. Je to pořád přitom po animované stránce tak hravé a pořád schopně vděčné, že se vlastně Orion a tma ve finále projeví jako ideální kompromis pro dětského i odrostlejšího diváka. O to obdivuhodnější je, že má Kaufmanův scénář takový ideální tvar.   Kaufman sice opět ukazuje, že je jeho vrcholem Věčný svit neposkvrněné mysli a jeho trojice režijních a scenáristických projektů (Synecdoche, New York, Anomalisa, Asi to ukončím) už sklouzávalo do zbytečných nadstaveb a prvoplánových zvratů, přesto pochybná závěrečná třetina vlastně dojem nezvládá vyloženě zkazit. V podstatě se i díky tomu jedná o Kaufmanův nejpříjemnější scénář od Věčného svitu neposkvrněné mysli, jak jde sice od té doby o nepříliš vysokou metu, přesto se musí Kaufmanovi nechat, že zdánlivou pohádku obohatil o nádech existencionálního dobrodružství s hlubokým poselstvím. Kdyby tohle měl být do budoucna nějaký Kaufmanův standard, vlastně by to ničemu vyloženě neškodilo.   Nejen díky komplexní postavě Tmy a dostatečně výrazné animaci jde rozhodně o svěží závan v rámci DreamWorks Animation a o jeden z jejich nejkomplexnějších projektů vedle Prince Egyptského, Shreka, Kung Fu Pandy nebo Megamysla. Kaufman sice nenavázal na mistrnost Věčného svitu neposkvrněné mysli, přesto stojí za scénářem, který rozhodně není jenom pro děti a dokáže obstát jako existencionální animák pro začátečníky. Navíc takový, který vyvolává pocit, že by byl Jan Werich pyšný.... (05.02.2024) (méně) (více)