Posel z Liptákova

Další Cimrmanovská nálož. Tentokráte pro mě zajímavý hra už jenom kvůli prostředí a vyprávění filmu Nejistá sezóna. Vždy jsem si tím pádem myslel, že jde o skvělý kus. Co si ale budeme, ty semináře jsou originální a skvělý nápad, ale z celého představení to bývá nejslabší část. Zvlášť když vlastně máte seminář, po něm následuje krátká inscenace, poté seminář a další inscenace. Je to jako pít projímadlo s vodou, ale není to díkybohu takové utrpení. Samotné představení Vizionář je prostě skvělé. Má vše co potřebuje a nádherně to spolu funguje. Stále je tam problém v tom, že ze více jak sto minutové hry se bavíte v celku krátký čas. Z úcty k tradici... (13.06.2018)

Posel světla není špatná hra, ale Vizionář je mnohem lepší a vtipnější (viděl jsem verzi se Smoljakem). Obě hry jsou dlouhé tak akorát a představení navíc obsahuje dva semináře a tentokrát jsou obě lepší než samotné hry a zejména pak ten druhý (popis nudné cesty autem, univerzální ptakopysk, kterého ale neuvidíte, protože je citlivý na světlo, Bruknerovy minerály, skákání do řeči...). V první hře a v seminářích byl nejlepší Brukner, ve druhé smrťák, úžasně zahraná postava. A tak běžte ven, třeba na Cimrmanovu "nepochválím-li se sám, nikdo to za mě neudělá" třídu a řekněte lidem (ale ne teď, až příležitostně), že i tato dvojhra Járy Cimrmana je naprosto skvělá, i když oba semináře jsou lepší. My nesmíme ani naznačovat, ale i přesto tomu klidně dám 100%. Petr, něco červenýho, Bezruč! (11.01.2017)

,,Ale to bude sekáč, pánové. Ne jako já. Ten se nezakecá.“ Posel z Liptákova a Vizionář jsou velmi zvláštní cimrmanovské hry. Obě mají trochu smutnou atmosféru, Vizionář vůbec. Vždycky, když Smoljak pronese citovanou větu, mě zamrazí, jak si vybavím, k čemu se vztahuje. Seminář o tom, jak jeli autem a brali benzín je prostě krásný a potěšilo mě, že všichni přednášející byli na scéně a nechodili po jednom. Ať už hodnotím seminář či hry, přišlo mi, že na nich není jediná chybička. Zřejmě to není nejoblíbenější z her DJC, ale mě přijde nejucelenější a nejkompaktnější hra, která nemá tak podbízivý humor jako jiné. A poslední postřeh, Weigl a Čepelka jsou páreček k pohledání! (12.11.2014)

Přednáška tvoří vrchol v parodování akademismu (občas na MU potkám podobný typ tomu Čepelkovu). Vizonář je zase tou nejvíce filosofickou hrou s nádhernými nápady - uhlobaron vidí do budoucnosti, smrtka - a Posel světla nejvíce moralistní (v pozitivním smyslu) - svět, kde je nařízena harmonie (vhodné pro ministra Stehlík-ovou). Jeden z vrcholů cimrmanovské serie. (31.10.2008)

Vzhledem ke svému studiu v Tanvaldu je pro mě tohle představení taková srdcovka. Cimrmanovci ji přijíždí každoročně předvést a vždy je to paráda. Je to navíc trochu raritka, dostává se nám dvojí porce jak přednášek, tak také her. Ta první, hra z budoucnosti, je roztomile zábavná. Druhá, Vizionář, je trochu kratší, ale o to zajímavější. Také zábavná, ale Smoljakův závěrečný úsměv do publika při jeho "nashledanou" je zlehka strašidelný. Skvělé představení. (16.02.2011)