Obsahy(2)
Ve hře z roku 1977 Posel z Liptákova autorů L. Smoljaka a Z. Svěráka se tradičně uplatňuje osobitý model všech představení Divadla Járy Cimrmana – v první části seminář badatelů, v druhé dvě jednoaktové hry "Posel světla" a "Vizionář"... Dvěma osobními automobily se vydal tým pražských cimrmanologů do Liptákova v Jizerských horách, aby prozkoumal drsný kraj Cimrmanova stáří. Již sama cesta byla dobrodružstvím, ale její výsledek stál za to. V restauraci U Sirotka restaurovali badatelé Cimrmanovy vlastnoruční nástěnné malby, v násadě starého krumpáče objevili jeho protihabsburský pamflet "Svou pravdu nebudeme skrývat". A co hlavně – do Prahy odváželo každé auto po jedné z historických, dosud neznámých her. To pro případ, kdyby jedno z vozidel havarovalo a shořelo, aby se alespoň jeden rukopis zachránil. Zachránily se oba – Posel světla, který prozíravě varuje před rozvojem vědy a techniky, a Vizionář, jenž pak předjímá nejen vznik 1. světové války, ale i proces kolektivizace zemědělství a znárodnění průmyslu... Jedno z nejoblíbenějších představení DJC se proslavilo mnoha úslovími a obohatilo naši kulturu v mnoha oblastech. Slavný je například Cimrmanův Univerzální ptakopysk a jeho užití, nebo jeho šachová hra a první out v dějinách šachu. A zvolání Smrti ve hře "Vizionář": "Přijde novej, ten se nezakecá" nebo uhlobaronova proklamace: "Piš barde, střádej, až budeš mít dvě stě milionů, zúčtujem spolu" patří ke klasice sběratelů "hlášek"... (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (170)
Je to jiná hra než ty ostatní. Nemá tolik hlášek a gagů typických pro Cimrmany a samotné hry jsou spíše smutným obrazem budoucnosti. Právě díky jedinečnosti bych tuhle hru zařadil mezi ty nejlepší počiny Divadla Járy Cimrmana. Nedoporučuji začínat Cimrmany touhle hrou, naopak nechat si ji jako krásnou tečku na závěr (i přes to, že poslední hrou je České nebe). A tak tedy "Na shledanou" Cimrmani... ()
Ó tótó, jak mi tu chybí Svěrák. Přednáška se mě takřka vůbec netýká (od staršího diváka jsem byl upozorněn, že je tam pár vtipů pro znalce starších poměrů). A tak jsem si mohl trochu užít herectví pana Smoljaka a utlačovaného Bruknera s pár šutry. Dvě hry nejsou špatné, ale jde o takové krátké epizodky, které se nemohou rovnat s hrami typu Severní pól nebo Dlouhý, široký. Ve druhé hře opět exceluje Milon Čepelka jako uhlobaron. ()
- ROZDELILI JSEM SE DO DVOU SKUPIN. PRVNÍ SKUPINU, PRO JEDNODUCHOST JÍ BUDEME NAZÝVAT SKUPINOU A, JSEM VEDL JÁ A JEJÍMI DALŠÍMI ČLENY BYL KOLEGA BRUKNER, DOKTOR PETIŠKA A DOCENT VOZÁB. JELI JSME V MÉN VOZE ŠKODA 100L, SE STANDARDNÍM VYBAVENÍM, S RADIÁLNÍMI PNEUMATIKAMI. PANE KOLEGO, CHCETE NĚCO ŘÍCT? - SVĚRÁK: NE, NE, NE, NEVŠÍMEJTE SI NÁS. - TAK TO ŘEKNĚTE UŽ, VŽDYŤ JSTE SI TAM NĚCO ŘIKALI, NE? - SVĚRÁK: ŘIKÁM, S DĚRAVÝM CHLADIČEM. - NO ANO, JÁ TO TU UVÁDÍM. S MALOU ZÁVADOU NA CHLADICÍM ZAŘÍZENÍ. NO, DRUHÁ SKUPINA POD VEDENÍM DOKTORA SVĚRÁKA. NAZÝVEJME JÍ OPĚT PRO ZJEDNODUŠENÍ SKUPINOU B. TÍM NECHCI ŘÍCI ŽE BY BYLA NĚJAKÁ PODŘADNĚJŠÍ, ŽE. ČISTĚ ROZLIŠOVACÍ OZNAČENÍ. TAK TEDY.... MÁTE ZAS NĚCO? - SVĚRÁK: NE, OPRAVDU NE. - ALE VŽDYŤ JSTE SI TEĎ NĚCO ŠEPTALI. NO TAK TO ŘEKNĚTE. - SVĚRÁK: TAK JÁ TO ŘEKNU. SÁM UVÁDÍTE, ŽE TO JE ČISTĚ ROZLIŠOVACÍ OZNAČENÍ. TAK PROČ ZROVNA MY JSME BÉČKO? - NO TAK JÁ NEVIM, TO JE PŘECE JEDNO. JÁ TO TADY KLIDNĚ OPRAVÍM, JESTLI CHCETE. - SVĚRÁK: OPRAVTE TO! - DOBŘE, TAK MY JSME BÉ A DRUHÁ SKUPINA BÉ VE SLOŽENÍ... :))) Opět výborná hra s ještě lepším seminářem... 90% ()
Posel z Liptákova je přímo nabitý hláškami, patří ke skvostům mistrů Svěráka a Smoljaka. Celkem se povedl i nápad s dvěma hrami, kde Vizionář je o chloupek lepší. Ze semináře je, kromě legendární meteorologické předpovědi počasí, výborný ptakopysk, který se těší na nové nožičky a samozřejmě první aut v dějinách šachu. ()
„Na problémy, které se mělo jít intelektem, jelo se motykou!“ Dokonalá kombinácia naivity a inteligentného humoru. Podarilo sa mi túto hru pozrieť „mimo poradia“ a tak už o cimrmanológoch niečo málo viem. Začala som tým, že som počas seminára mala spustené aj mapy – a pekne som si pridávala trasu ich jednotlivých zastávok na ceste do Liptákova. A naozaj som sa dostala až po Tanvald. Epigramy z Hostince u Sirotků, ktorých autorom je Cimrman a ktoré prácne cimrnalógovia zoškrabali až k 36-tej vrstve: „Lepší pivo v žaludku, než-li voda na plicích.“ „Varuj se hazardu, vzpomeň si na Jardu“. „Nechoďte na dvorek, máme tu záchodek“. „Sirotek je naše máma“... „Teplé pivo je horší než studená Němka“. V druhej časti seminára – pojednanie o univerzálnom vtákopyskovi: „A kromě toho, je vědecky dokázáno, že jeho pacičky přinášejí daleko větší štěstí nežli pacičky zaječí“. A o chvíľu nasledovalo: „Fuj, Jindro, že se nestydíš!“ „Petr – něco červenýho – Bezruč...“ To bolo také hlboké a dobré, mňa ten koniec naozaj rozplakal. ()
Galerie (11)
Zajímavosti (21)
- Když na konci „Vizionáře“ začne hrát klasická koncová hudba od Cornelia Gurlitta, je možné si při zvýšené hlasitosti záznamu všimnout, že stejná hudba začne hrát v sále, akorát začíná ke konci sklady (stejně jako při běžném představením v divadle). Jelikož by byla hudba méně slyšet, byla technicky překrytá, jenže nahrávka hudby, do záznamu technicky dodaná, začala asi o cca 5 sekund později než začala v sále. (mnaucz)
- Schvalovací představení proběhlo 14. dubna 1977, tedy týden před premiérou, a Janu Zvolskému se líbilo, vyjádřil se jen, že by v něm uvítal více angažovanosti a kritiky soudobých nešvarů. Například jak vzpomíná Svěrák na konkrétní připomínku ředitele: „V těch vašich konferencích (to jsou semináře) byste měli popularizovat myšlenky kodexu kulturně výchovné práce. Soudruh Husák, jak víte, hovořil nedávno o stavebnictví. A vy to umíte, jak to napálit, ty nešvary v tom stavebnictví. Dám vám příklad, jak by to šlo: Jak jedete do toho Liptákova, tak po cestě třeba byste mohli vidět chlapa, jak se opírá o lopatu a nic nedělá, tak ho pěkně pokritizovat. A vy na to máte. Já nechci agitku, já chci plný sál.“ V komisi tehdy kromě Zvolského seděla také soudružka Kepáková. Ta si v průběhu představení dělala poznámky a s ředitelem nesdílela jeho nadšení. Mimo jiné se jí nelíbila část, kde zazní zpráva o počasí, jakou tehdejší diváci mohli slyšet z rádia, nepochopila, co by na tom mělo být vtipného, pasáž jí přišla nezajímavá a nudná. Navíc pronesla pro autory jistě nezapomenutelnou větu: „A rozhodně tam nesmí být věta ,A není to komisař Rudé armády, ale gauner 107‘“, která, jak se ukázalo, byla v úplně jiném představení, které soudružka předtím hodnotila. (mnaucz)
- Se slavnou větou: „Maminko, zase vypli proud,“ přišel až po pár reprízách Oldřich Unger – bývalí alternant Jaroslava Weigla v roli Otce a Hlavsy. (mnaucz)
Související novinky
Zemřel herec Jaroslav Weigel
Ve věku 88 let zemřel známý cimmermanovský herec Jaroslav Weigel. Weigel se kromě herectví věnoval také grafice, malířství a scénografii. Byl dlouhodobým členem divadla Járy Cimrmana, kde za více než… (více)
Reklama