Anička s lískovými oříšky

Maska ovečky mi nikdy nějak extrémně nevadila - naopak jsem se na tuhle pohádku vždy ráda podívala znovu a znovu a je tomu tak dodnes. Co bych vyzdvihla je určitě výborná hudba, krásné kostýmy a herecké výkony. Pro zajímavost: Pokud byste zatoužili si tuhle pohádku přečíst v knížce, najdete ji ve sbírce anglických pohádek Jana Vladislava - Princezna s lískovými oříšky, tak se totiž knížka i dotyčná pohádka jmenuje. Zajímavé je také to, že v předloze je hlavní hrdinkou Katka, nikoliv Anička, která zachrání prince i zakletou sestru. (11.01.2008)

"Ještě jsem neviděl, aby se sestry měly tak rády, že ani pro lásku k milému, na sebe nemohou zapomenout." Romantická televizní pohádka o další dívce, která také spotřebovává lískové ořechy, jako by neexistovaly třeba buráky, jejíž spotřeba však překonává tu Popelčinu a vyrovná se i spotřebě továrny na Nutellu. Ale jelikož mě v tomto tajemném příběhu žádná maska neděsila a loutky draků mě dokonce pobavily, tak musím uznat, že se mi tento film velice líbil, stejně jako charakter nevlastní sestry hlavní hrdinky, která aby ji vysvobodila ze zakletí, musela zavrhnout svou vlastní, pomstychtivou matku. Také bych rád zmínil, že mě na tomto vyprávění rovněž zaujala i jeho genderová vyváženost, kdy jedna dívka neváhá zachránit svého prince, zatímco jeden král neváhá zachránit svou dívku a když se ještě vrátím k té tolik kritizované masce, tak musím napsat, že Nikdo není dokonalý. (26.10.2015)

Tahle pohádka mě v dětství minula, takže jsem konečně viděla tu hrůzu, ze které moji vrstevníci nespali :). Pro menší děti je rozhodně nevhodná, řadila bych ji k temnějším pohádkám, které točil například pan Ráža, bez humoru, se strašidelnou hudbou. Proklamovaná ovčí maska je skoro přes čáru, některé dialogy nechtěně úsměvné, ale bavila mě Brejchové záporná role a sympatická byla taky postava Aniččiny sestry. Na časté reprízy to ale nevidím. (30.10.2021)

Jako kdyby to byly dvě pohádky - výpravné kostýmy i zámecké/hradní interiéry či exteriéry a k tomu tak studiově odfláknuté podzemí a draci... A přitom angažírovali na písničku Špinarku! No, taky jí tam k tomu mohli dát roličku, aby si to odzpívala sama, to, že za ni otevírala pusu Gabriela Filippi byl fakt děs, navíc těžko uvěřitelnej... Pohádka pěkná i s tou odpudivou maskou, úměrná stopáž... Tehdy ještě byly hlavní hrdinky a hrdinové lahodící oku (Martin Stránský jako ucho pobavil i potěšil)... Dobrá hudba. (29.12.2019)

Nosný námět Jana Vladislava se spolupodílel víc než vydatně na poměrně vydařeném úspěchu tohoto pohádkového dílka s hororově půvabnými rysy. Připomíná tak - řekl bych, že i docela nenásilně - staronovou skutečnost: že pohádky nejsou, jak se traduje, prvotně pro děti, ale naopak pro dospělé. Žánrově je ANIČKA posunuta výrazně směrem ke klasické lidové pohádce předminulého století s celou řadou bájeslovných-mytologických prvků. Odpovídá tomu jak podání tajemné tvrze-hrádku uprostřed lesů, tak prostředí podzemní říše víl i použité poměrně hojné symbolické prvky lískovými oříšky počínaje a pohárem zapomnění konče. Nad úroveň současné české pohádky ANIČKU dále povznáší herecké výkony, které bez výjimky nejenže zvládají herecké řemeslo, ale pohybují se i nad touto úrovní. Z celého děje, promítání je cítit chuť, se kterou se herečtí protagonisté podjali svých úloh. Zvlášť zajímavou roli - ve své filmografii zcela neobvyklou - tu hraje Jana Brejchová. Pohádkový děj má navíc svůj druhý alegorický plán, kterým je předlistopadová totalita symbolizovaná velmi volně právě již připomenutým pohárem zapomnění a na něj navazujícím problémem pamětii i dost průhledným symbolem ovčí hlavy. ANIČKA jak svou nechudokrevnou výpravou, tak slušně zvládnutým scénářem nesporně tvoří jedno z přechodových děl mezi pohádkovou tvorbou sedmdesátých a osmdesátých let na jedné a tvorbou současnou (pomathéovskou řekl by režisér Zdeněk Zelenka). V jednom má většina komentářů pravdu: není to pohádka pro děti, ale pro dospělé. Nejen děti se totiž bojí tak rády. (06.12.2008)