Strašák

Vyústením to dosť pripomína o 2 roky mladší Prelet nad kukučím hniezdom (1975). Akurát že Strašák brnká prevažne na príjemnú strunu, naradostene kričí: "Nebláznite, smejte sa!", že je pekelným úderom pod pás ten jeho záver. Na to holt existuje zvrat alebo peripetia, ja viem. Nie vždy je však nevyhnutný (!) Dvojka Hackman- Pacino toto tak rozprávkovo vedie, že nedať 4* neprichádza do úvahy. "Nebláznite, smejte sa!" :) (10.10.2008)

Jen kvůli tomu, že je ten závěr je dost silný a někam to v něm konečně dospěje, tu slabou čtvrtou hvězdu dám. Ono to totiž vůbec není špatné, natočené a zahrané je to slušně, s postavami se tady taky pracuje a úvod i závěr se mi líbil, jenže i tak mi to přišlo (hlavně uprostřed) přišlo poněkud rozvleklé a za silný bych skutečně označil jen ten závěr. Ale co se děje týče, tak se podle mě vyvíjel uvěřitelně, takže v tomhle problém nemám. Jen ten film prostě není silný celkově a popravdě jsem celou dobu přemýšlel nad tím, jak by to asi vypadalo, kdyby se takového námětu chopil Wenders... Slabé 4* (23.04.2021)

Výborné drama o přátelství se skvělým Al Pacinem a Genem Hackmanem. Pohodové začáteční tempo kdy si člověk říká, že život přece jen může být fajn pak v polovině vystřídá krutá realita, která vás v závěru skoro až rozdrtí a to především zásluhou obou představitelů hlavních rolí. Chtěl bych věřit tomu, že si tu myčku nakonec otevřeli. (01.05.2009)

Film, ktorý dozrieva počas toho ako ho sledujeme. Takéto filmy sa už nerobia a asi sa už robiť nebudú. Doba sa zmenila. Máme internet. Mobily. Takéto oldschoolové putovania z neistým koncom sa tým pádom nekonajú. Aspoň nie v zemi zasľúbenej. To, že je posledných 15 minút dychberúcich považujem za obrovské plus. Schatzberg sa hrá na to, že nám ide ukázať nezávislú road movie. Ale všetko čo je v nej má omnoho hlbší presah. Výborná štúdia charakterov a na konci smútok. Na začiatku som tomu nedával veľké nádeje. A výsledok ma milo prekvapil. Pacino a Hackman skvelí. (27.07.2020)

Film o snech, životě a přátelství. Bez patosu, bez podbízení,  plyne, žije, bolí.  Ono tohle  pomalý vyprávění nebude pro každýho, to je jasná věc. Pro na jednom místě obvykle přikovaného našince to bude i těžko stravitelné, ale v té daleké Americe, i když už hodně potemněla, zhrubla a rozpadá se, se pořád dá na těch prašných pláních snít. Ono to tedy jde i tady, a klidně i v obýváku s kávou nebo drinkem, anžto až já si jednou.... ale přece vám tu nevyžvaním svoje sny. Závěr krutý jako sám život. (01.02.2024)