Sherlock Holmes: Pes baskervillský
The Hound of the Baskervilles
Obsahy(1)
Rod Baskervillů je proklet. Od doby, co psi bezbožného, násilnického sira Huga uštvali tu nebohou dívku, jejíž nevinnosti se Hugovi zachtělo, od chvíle, co ten ďábelský pes prokousl jeho hrdlo, visí nad touto rodinou prokletí násilné smrti. Přízrak děsivého zvířete se prohání po blatech a nikdo z Baskervillů mu neunikne. A zdá se, že na této pohádce, jak se o dávné legendě poněkud pohrdavě vyjádří Sherlock Holmes, přece jen něco bude. Proč by jinak na tváři sira Charlese, jehož mrtvé tělo bylo nalezeno před branou rodinného sídla, utkvěl tak zoufalý výraz hrůzy a děsu? Proč a před kým by utíkal? A proč by poblíž jeho mrtvoly byly objeveny stopy obrovského psa? Sherlock Holmes je ovšem mužem moderní doby a v záhady a nadpřirozeno nevěří. A se sebedůvěrou sobě vlastní je přesvědčen, že se mu podaří ochránit nového majitele před vším, co by mu mohlo hrozit. Jenže nehostinná blata, uprostřed nichž se rozkládá baskervillské panství, ještě nevydala všechna svá tajemství. (Česká televize)
(více)Recenze (80)
I když Sherlock Holmes nepatří k mým oblíbeným literárním hrdinům, pár knih o něm jsem četla a Psa baskervilsského zná snad každý. Viděla jsem i jiné zpracování tohoto příběhu, ale toto je rozhodně nejzdařilejší. Výborné herecké výkony nejen Jeremyho Bretta a Edwarda Hardwicka. Oba hlavní představitelé se pro své role přesně hodí, jsou věrohodní. Příběh je sice notoricky známý, ale i tak je to zážitek. Dobrou detektivku můžu vidět několikrát a pořád je na co se dívat. ()
Typické britské televízne krimi v spojení s asi najznámejším Doyleovým románom o inteligentnom detektívovi. Akurát že Jeremy Brett mi ako Holmes až tak nesadol. Herecké výkony sú štandartne dobré, ale dosť nezáživné spracovanie so slabšou celkovou atmosférou malo za cieľ, že som sa pri filme často nudil. Záverečná "akčnejšia" 10-minútovka to ani zďaleka nemôže zachrániť. ()
Tak tahle verze byla docela odfláknutá. Zpracování bylo bez kvalitnější podpory hlavních složek filmové tvorby: kamery, výpravy, stavby, architekta atd. Scény byly televizně svícené bez světelné reality a atmosféry. Všechno standardně polité, aby bylo vše dobře vidět. Večerní zámek kdy Holmes odhalí z obrazu totožnost vraha - sice na stěnách hoří svíčky a Sherlock má v ruce velký svícen, ale světlo je stále stejné i když svícen přiblíží k obrazu. To už nemluvím o vysvícené jezkyni, kam se detektiv uchýlil. Nejen, že stěny tvoří natřený polystyrén, ale světlo z petrolejky vrhá několik stínů po zdech a světlo je jako ve dne. Když se Watson s Henrym vydají potmě na blata, je celá scéna natočená v zakouřeném studiu. Občas pronikne do objektivu reflex z lampy. Za umělými balvany jsou ubohé kousky větývek. Celé je to spíš směšné než strašidelné. Špinavý objektiv kamery, takže v protisvětle se objeví flíčky. Ale ani skript se moc nečinil a je tam několik chyb. Watson si s sebou přiváží na celý pobyt jen trochu větší aktovku, ale má několik obleků a kabátů. Také jsem nepochopil, proč má doktor Mortimer brýle, které si nasazuje na čtení, ale pak si je nechává, i když se dívá na předměty či osoby vzdálenější. Těžko by ale byl takový výtečný střelec. Konečná scéna je jak ze studia Československé televize. Vše se odehraje nesmírně rychle a vlastně nic než mlhu a pár kusů skály neuvidíme. Nakonec Holmes zastřelí psa, který leží na Henrym. Dost podivné - jedna ze tří ran klidně mohla dědice Baskervilů zabít...atd. ()
Zařazení Sherlockových případů na půl jedenáctou večer potvrzuje mou teorii o společné snaze televizních stanic za každou cenu vytočit pracující lid. Jelikož jsem byla v onu nekřesťanskou hodinu, kdy běžel Pes baskervillský, stále ještě pracující, už jsem vytočenější být stejně nemohla, čímž jeden problém odpadal a mohla jsem se během datlování do počítače na sesterně aspoň rozptylovat svým oblíbeným detektivem, který v podání Jeremyho Bretta jako obvykle nezklamal, ale příběh v jedné podstatné věci zklamal, a to ve strašidelnosti. Když se hluboko po půlnoci vracím domů z pracovních prostor umístěných v prastarém zámečku uprostřed pochmurného parku a nablízku zavyje pes, mělo by to vzbudit aspoň náznak tísně, ne zařvání: "Co kdybys toho chudáka aspoň občas odvázal, hajzle!" ()
Toto je môj najobľúbenejší príbeh Sherlocka Holmesa, keďže ide do hororu. Prostredie bažín a močiarov, v ktorých stačí raz zle stúpiť a už vás nikdy nikto neuvidí, je geniálne opísané v skvelej knižnej predlohe. Filmové adaptácie, ktorých je veľa, však paradoxne práve na tomto zlyhávajú. Akosi sa stále nenašiel filmár, ktorý by "blata" dokázal hodnoverne, poriadne atmosféricky pretaviť do vizuálnej podoby. Bohužiaľ sa to nepodarilo ani Brianovi Millsovi. V detailoch bažiny nie sú zlé, ale vo všeobecnosti ide o chudobné prevedenie. Staré anglické sídla, ktoré nejaký šialenec umiestnil práve do tohto pekelného prostredia, sú na tom lepšie, ale ani v tomto smere sa žiadny zázrak nekoná. Sklamal ma i kasting, ktorý je ako celý film: nie je zlý, ale ani výborný. Nemalou slabinou je samotný "pes", ktorý trikovo zostarol a je to proste, ehm, pes. Vyzerá to tak, že film iba kritizujem. Napriek tomu mu dávam až 3*. Je to ale skrátka tak, ako som naznačil. Nie je to prúser, ale nie je to skrátka ani taká pecka, akú by si kniha zaslúžila. ()
Reklama