Vamos a matar, compañeros

Vamos a matar, compañeros je tak trochu variace na Il Mercenario a tak trochu rozvíjení obdobných motivů jiným směrem. Obdobně jako Leone v Hodný, zlý a ošklivý schematizuje válku Severu proti Jihu, Vamos a matar, compañeros pomocí několika klíčových postav představuje mexický konflikt v celé šíři. Je tu opilecký generál, který konflikt využívá jen ve svůj prospěch, bandité, co upřednostňují kořalku nad pokojným životem, vesničané, kteří bojují za skutečnou svobodu, profesor-intelektuál, který hlásá mírovou ideologii, a do toho vstupuje Nerův Švéd, kterému jsou motivace ostatních zcela volné a jde mu jen o zisk. Morriconeho chytlavá písnička navozuje tu správnou revoluční atmosféru a opět se mu daří vytáhnout Corbucciho obrázky o několik levelů výš. (24.02.2013)

Lehce zběsilá , chvílemi až lehce ztřeštěná, westernová jízda zasazená do prostředí mexické revoluce s opět ( jak jinak) lehce dokonalou hudbou "M". Lehce potrhlý Franco Nero, lehce přitroublý Tomas Millian, lehce šílený Jack Palance, lehce naivní Fernando Rey a lehce grandiozní křivák Jose Bódalo, tihle všichni se vaří v kotli Corbucciho vynikajících špaget. Lehce dokonalý film ! (24.11.2013)

Levantando en aire los sombreros, vamos a matar, vamos a matar, compañeros! Jedinečný spaghetti western. Jde sice tak trochu o hybrid Žoldnéře a Hodného, zlého a ošklivého (Nero - Palance - Milian), nicméně Corbucci v žádném případě jmenované kousky bezduše nevykrádá, ale bere si z nich pouze určité motivy, které v Compañeros dále rozvíjí a promíchává opravdu mistrovským a extrémně zábavným způsobem, který ani na chvíli nenudí. Mimochodem Nerovi dle mého názoru postava typu "Tučňáka" sedí rozhodně lépe, než Django (což bylo zřejmé již v Žoldnéři). (27.07.2013)

- "Muj Tata cistil hajzly ve Spanelsku" : Reziser Sergio Corbucci /Suda a Licha, Il Grande Silenzio/ natocil dalsi uchvatny spaghetti western, kde divaka zaujmu najma mexicke realie, drsny a zabavny pribeh, Mongo - Jose Bodalo - hra na urovni, pribeh ani chvilu nenudi. Hlavne ked tu hraju take hviezdy ako Franco Nero /Salamandr/, Jack Palance a ked sa k pribehu pripocitaju nahanacky, prestrelka a obcas aj vybuch. Pribeh je drsny, rychly a jednoduchy, bez odbociek a divak ako ja sa na takychto filmoch bude proste zase skvele slaboducho bavit /pozdravujem Shadwella, Madbendera a Tetsua a zaroven hrdo vyhlasujem, ze filmovy ynteleguan nie som a ani nechcem byt/. Pozeral som to iwannawatch.to : 100 % (16.01.2016)

To je mi ale perfektná kombinácia: Réžia Sergio Corbucci, Hudba Ennio Morricone, Hlavný hrdina Franco Nero. Ide o záverečnú časť neoficiálnej (mnou vymyslenej) Corbucciho trilógie kde si Franco Nero zastrieľal s guľometu. V podstate sú tu v správnom zložení namiešané všetky ingrediencie ktoré od spaghetti westernu očakávam. Skvelo zrežírovaný príbeh, zasadený do Mexickej revolúcie, plný silných a rozdielnych charakterov. Božský Morricone svojou hudbou opäť nesklamal avšak je škoda že nahral dokopy relatívne iba dve skladby ktoré potom vo všemožných zvukových úpravách menil, no jadro zostalo stále rovnaké. Takže sa tu hudba pomerne často opakuje ale že by to filmu prekážalo tak to určite nie. Skvelo zohratá dvojica švéda (Nero) a Mexického povstalca Vasca (Milian) je nezabudnuteľná. Ono to má v sebe skvelé fóry (ako napríklad neustále apelovanie Nera na švédsku trojku) ale aj vážnu tvár v ktorej sa miesi filozofia s humanizmom. Ale na tie múdrosti sa rýchlo zabudne keď sa Franco Nero pustí sám do prestrelky s dobrou 100 vojakov. Má to nehorázny štýl. Ide oproti nim na koni a strieľa s Winchestrovky, koňa mu zastrelia on spadne chopí sa guľometu a strieľa do všetkého čo sa hýbe, keď sa mu aj tam minú náboje vyberie dve kolty a ide ďalej. O krásnych exteriéroch prérie ani nehovorím. Western ako má byť (20.05.2014)