Pasti, pasti, pastičky

Možná jsem větší puritán, než jsem si myslel, ale takovou prasečinu jsem už dlouho neviděl! Ba první scéna se tyčí v mém top nechutných scén! Buďto nemá Věra Chytilová vůbec žádný smysl pro humor, nebo je špatná režisérka, šílená moralistka nechutný čuně a nebo všechno dohromady!! Zbytečnost tohohle skvostu mi nikdo nevyvrátí a že to asi měla být komedie jsem taky nějak nepochopil (26.05.2008)

Výjimečnost Věry Chytilové je podle mě v tom, že zatímco většina českých režisérů se snaží diváky sdružovat, tmelit a konejšit, ona chce všechny rozhádat. Úplně klidně natočí posměšnou grotesku o dvou machistických prasatech, která znásilní ženu a ta je na oplátku vykastruje. Ten film má daleko k řemeslné dokonalosti, není vůbec názorově vyvážený atd., ale taky se o to vůbec nesnaží. Chytilová nechce diskutovat, nechce předkládat věcné argumenty, není korektní. Je to rázná - někdo by řekl hysterická - rozhněvaná žena, která každým filmem cosi nepříjemného zakřičí a s uspokojením pak sleduje nadílku polemik, kterou tím vyvolala. Pastičky jsou - stejně jako Hra o jablko - film jednostranně zaměřený proti mužům: Tvrdí, že muži jsou sobecká, sebestředná, sexem posedlá zvířata, neschopná přijímat odpovědnost. Efekt filmu je účinný: ženy jsou režisérce vděčné, že tak břitce řekla něco, čeho by se samy neodvážily a sama nese na svých bedrech následky v podobě odsouzení od - a to je zajímavé - jiných žen. Všimněte si totiž, že Chytilovou nejhlasitěji kritizují vesměs zase ženy. Muži jsou extrémismem toho filmu dotčeni, protože vědí, že takoví nejsou, ale aby to dokázali, musejí zatnout zuby a předstírat, že kritiku "takových" vpodstatě vítají. No a mazaná režisérka se neviditelně směje za svými tmavými brýlemi, protože i zcela průměrným filmem dosáhla toho, co chtěla. 60% (05.09.2006)

Promiskuitný architekt (Tomáš Hanák) a sexuálne frustrovaný poslanec (Donutil) spoločne znásilnia mladú veterinárku a tá ich neskôr vykastruje. Následne sa rozbieha kolotoč plný peripetií a mnohých nedotiahnutých zvratov. Do deja vstupujú vedľajšie postavy, ktoré si Chytilová mohla kľudne odpustiť (veterinárkin priblbý priateľ). Na škodu je aj značná dĺžka filmu - mohlo to byť o 30 minút kratšie. Aspoň že to zachraňujú skvelé herecké výkony hlavných hercov a scénka ako si David Vávra pochutnáva na smažených ľudských varlatách. No uznajte, to sa v českom filme len tak nevidí. (17.12.2013)

Moc zdlouhavé, ale jinak sympaticky natočená komedie. Hanák a Donutil tu hrají perfektně. Kdyby byl začátek zkrácen o takovou dobrou půlhodinku a hned by se příběh vrhl na znásilnění ženy a následnou "kastraci", film by o mnohem déle utekl a taky bych vystřihl scénky, které nejsou zajímavé, kazí to jenom dojem celého filmu. Konec moc průhledný, ale jinak docela vtipné. (21.06.2005)

Ze všech známých osobností se Chytilová nejvíc podobá Karlu Marxovi. Cokoli lidského je jim cizí. Na kladné lidské rysy, lásku, přátelství a soucit, s pohrdáním plivou a nevěří na ně. Snad je ze svých životů ani neznají. Vnímají jen podlost a cítí nenávist, jejich světy jsou prosty lidí a plné kreatur a skřetů, postavené ne na lásce, nýbrž věčné nenávisti a nesmiřitelném boji. Marx i Chytilová shodně věří, že jejich úkolem není svět popsat, nýbrž změnit. Ostatně, celý feminismus není nic jiného než derivát marxismu. --- Odtud pochází naprostá absence slušných a charakterních postav ve všech filmech Chytilové. Tak jako autorka, i její hrdinové se chovají přepjatě a hystericky, vpravdě ne-lidsky. Samí magoři. Jakýkoli lidsky silný, ba jen uvěřitelný příběh je vyloučen. --- Chytilová dopadá nejlépe, je-li její autorský vklad zředěn na minimum. Dědictví vytáhl Polívka z bahna alespoň na srandu. Podobně i zde skrze Chytilové pitvornosti probleskuje příběh s velkým potenciálem, tragickým i komediálním. Předlohu neznám, a lituji toho. Nicméně toto není čistá Chytilová a proto to není jen odporné. Je možné se u toho občas zasmát, dokonce i zamyslet. (19.02.2011)