Šašek a královna

Před těmi víc než dvaceti lety jsem ani nezaregistroval tu (záměrně nevytěsněnou) teatrálnost, která, ač potenciálně rušivá, přirozeně podtrhuje celkové vyznění popisovaného vztahu muže a osudové ženy. Zapomněl jsem též na lehkou křečovitost projevu některých neherců i některých herců. Ale zato mi utkvěla v paměti ta atmosféra potrhlé naděje, poněkud děsivého humoru a funkční tvůrčí symbiózy dua Polívka-Poullain. Vlastně mi to, nevím proč, uvízlo kdesi v hlubokých kobkách paměti jako prastará píseň smrti. Což mi teď po letech kupodivu nepřijde nijak zvláštní.            Mohl bych se zmínit o zejména v úvodu do očí bijícím protitotalitním podtextu šaškových monologů, ale sám Polívka se vyjadřuje v tom smyslu, že v té době svobodomyslně tvořit samo sebou, i bez konkrétního záměru, skoro vždy znamenalo působit dojmem satiry. Takže to vynechám. Ostatně osudový vztah šaška a královny obsahuje kromě mnoha jiných věcí i temnou podobu lásky (snad spíš potřeby lásky?), což je jev, jenž v rámci úvah o (politické) totalitě hodlám vynechat. Leda že bych mluvil o stockholmském syndromu a nebo naivitě, a to se k tomuto Chytilové filmu rovněž nijak zvlášť nehodí. Co se ale hodí dobře, je doporučit komentář uživatele Adam Bernau, jenž je v komentování Chytilové mým nedostižným šampionem. Čímžto tak činím. (01.11.2011)

Příjemné zjištění, že film na mě funguje skoro stejně mocně jako kdysi. Prošlá léta ho olízla jen lehce a ani srovnání s geniálním divadelním představením, které jsem měl mezitím konečně možnost vidět v TV, u mě nevyvolala pohrdavé úšklebky. Co je divadelní divadlu a co je filmové filmu. Věra Chytilová, tehdy ještě ve formě, si látku výrazně a zdařile přizpůsobila. Polívka a Poullain ve svých rolích excelují a spojení Polívkova mimického i dramatického talentu, režisérčiných barevných a kompozičních fantazií a "artistní" (ale účelně!) kamery je i dnes velmi působivé. Bonusové rozhovory na DVD mi potvrdily, že hlavním tématem filmu i hry byl původně vztah muže a ženy (a tak jsem to kupodivu napoprvé taky vnímal) a politický podtext jim přisoudili až diváci. (26.07.2009)

Divadelní představení jsem neviděl, ale filmová verze mě opravdu dostala. Jde o chytrou hříčku na téma moci a lidské zvůle těch výše postavených. Jde samozřejmě o záležitost, která vzhledem k tomu, že jde o alegorii, nesedne každému, ale herecké obsazení, kdy je znát, že manželská dvojice v hlavních rolích si v té době po herecké i lidské stránce báječně rozuměla, je výborné a jízlivě ironický humor intelektuálního ladění v mých očích filmu přidávají. Celkový dojem: 80 %. (16.04.2009)

Film je zajímavý kontrastem i prolínáním bizarní snové a přízemní reality. Ta přízemní připomíná něco mezi Hrabalem a Kurvahoši Dědictvím (venkovští burani, bohatý Němec). Je tam hodně ironických narážek na korumpující a demoralizující moc a peníze, což bylo aktuální koncem 80. let v rozkládajícím se komunistickém režimu, ale celkem dobře to sedí i na dnešní dobu. Každý jsme potencionální šašek. Teatrální vizuální atmosféra snových scén generuje téměř halucinogenní, přízračné a fascinující prožitky. Chantal je ale v roli dominantní královny na můj vkus až křečovitě patetická. Nemusela by neustále psychopaticky řvát, ďábelsky se chechtat a koulet očima. Je rozmarná, nevyzpytatelná, nebezpečná a Polívka z ní má strach a zároveň po ní touží. Film tedy bude asi hodně oblíbený mezi dominami a submisivními muži. (08.12.2013)

Jak už zde bylo několikrát řečeno, divadelní pojetí je na vyšší úrovni než film. I tak si tento snímek zachoval svou kvalitu, především díky hereckým výkonům Bolka Polívka a Chantal Poullain. Jiří Kodet v roli německého bohatýra nemá chybu. Takovéto role dokázal zahrát fantasticky. Bohužel mé hodnocení se odvíjí od výborné divadelní předlohy. Takto CELKOVÉ HODNOCENÍ pouze 81%. (29.08.2010)