Zimní válka

Na "malou" evropskou produkci je to výtečně natočený válečný velkofilm. Nepřichází sice s ničím formálně neobvyklým, ale už samotný fakt, že se tahle opomíjená kapitola 2.světové války dočkala důstojného a důvěryhodného filmového zpracování, mě těší. Nijak se netajím obdivem k tomu, jak tenkrát Finové dokázali mnohonásobně početnějším Rusům tak dlouho a tak úspěšně odolávat. Aspoň část z toho, jakou strašnou cenu za to platili, dokáže snímek Talvisota zprostředkovat. Nemá bůhvíjak vypiplanou dramatickou strukturu, v podstatě jsme po delším prologu svědky jen dalších a dalších zoufalých bojových střetů, zimy, strádání a mrtvých, takže to někomu může připadat zdlouhavé. Pro ty kluky v zákopech to ale bylo jistojistě mnohem delší. Kdyby někoho tahle tématika zaujala natolik, že by se chtěl dozvědět i víc, doporučuju výbornou knihu Karla Richtera Hranice placená krví. (26.02.2012)

Velmi syrový pohled na válku bez jakýchkoli příkras. 3 hodiny umírání v zákopech. V zákopech plných přátel, příbuzných nebo sousedů z vesnice. Většina děje probíhá v první frontové linii pod neustálou dělostřeleckou palbou. Film ukazuje víc než kterýkoli jiný skutečnou hrůzu války z pohledu běžného vojáka. Dává výstižnou výpověď o tom, co dodnes pro Finsko Zimní válka znamená a jaké síle zde hrdinně čelilo v temných dobách předvečeru Druhé světové války. (04.08.2016)

Vynikající film. Poslední hodinu už jsem byla přímo tam.... Ještě teď jsem z toho trochu v šoku. Takhle dokonale mě už dlouho žádný výlečný film nevtáhl a vlastně nevím, jestli jsem za to ráda.... bylo to fakt hrozný. Film byl dobře vystavěnej, přestože neměl žádný hlavní nosný příběh, tak se nesl nějak sám svojí nepřikrášlenou autentickou výpovědí. Nebudu hodnotit herecké výkony, tam všechno v pořádku, ale tentokrát vyzdvihnu naprosto dokonalý zvuk. Zvuky byly to, co mě dostalo do filmu, na ten zasněženej kraj lesa, do těch zákopů. Všechny ty druhy zbraní měly každá vlastní zvuk a ty zvuky byly tak nějak zvláštně přítomný, že to bylo jako bych tam osobně byla. Skvělý efekty, krásně malebně vyvedený výbuchy a hodně naturalistický mrtví a zranění. Další vyjímečnej jev, kterej se ve filmech běžně nevyskytuje a dodal obrazu války fakt ultimátní autenticitu, byly ty stromy....Jak ráda bych se dočetla na konci titulků, že všechno byly triky a skutečným stromům nebylo ublíženo, ale nedočetla jsem se to....Uf dlouhá, předlouhá cesta to byla.....jsem unavená, polomrtvá, ale šťastná, že ...že...že se to těm klukům Finskejm tehdá povedlo! (27.06.2014)

Neokázalý, civilní film o vstupu Finska do druhé světové války doopravdy zaujme zřejmě jen úzkou skupinu lidí soustředící se na válečná období a historii obecně. Většinovému divákovi se bude zdát bezpochyby dlouhý a často nudný (189 minutová verze). Parikka natočil film o období, kdy Finové proti své vůli vstoupily do druhé světové války. Vstoupili tam ovšem bez zbytečných diskusí, v jejich čele nestál Beneš, ale válečný hrdina z první světové války Mannerheim, který bral obranu vlasti při napadení jako samozřejmost, a to i v situaci, kdy počty vojáků v boji byly neporovnatelné. Ve filmu nejsou k vidění patetické scény, hrdinné, dobře vypadající vojenské akce, vidíme "jen" normální finské chlapy, umírající při potyčkách v zákopech na rusko-finské hranici. Scény jsou syrové (boje na bodáky), atmosféra tíživá. Churchill ve svých pamětech popisuje Zimní válku takto: "Byla velká zima. Finové byli velmi dobře vybaveni lyžemi a teplými oděvy, které Rusům zcela chyběli. Rusové marně spoléhali na převahu v počtu a těžších zbraních...Severně od Ladožského jezera potkal útok proti Mannerhemově linii na Karelské šíji stejný osud jako operace na severu. Počátkem prosince byl proti linii samé zahájen útok vedený téměř dvanácti divizemi. Ruské dělostřelecké ostřelování nebylo dostatečné, tanky byly většinou lehké a řada po sobě následujícíh frontálních útoků byla odražena s těžkými ztrátami a bez jakýchkoliv zisků.." Finové se ovšem bránili bez jakékoliv pomoci zvenčí (Švédové s dobrou armádou zvolili neutralitu a Británie s Francii tak dlouho diskutovaly o možnosti dodávat vojesnký mmateriál přes Norsko a Švédsko, až bylo na cokoliv pozdě) a drtivé přesile nemohly dlouho vzdorovat. Přesto způsobily Rusům ohromné ztráty (126 tisíc mrtvých a přes 250 tisíc raněných Rusů vs 22 tisíc mrtvých a 43 tisíc raněných Finů), obrana země jim navíc do velké míry pomohla uchovat si nezávislost i po roce 1948, kdy se Stalin se obával iniciovat převrat v zemi, kde má každý doma zbran a nebojí se jí použít. I tak ale Finové nepatří k vítězným stranám. Jejich pozdější spolupráce s Němci ve snaze zbavit se Rusů je stála desetinu území na severum země a přístup k Severnímu ledovému oceánu. (05.05.2011)

S těmi chvalozpěvy bych byl opravdu trochu opatrnější. Téměř hodinový rozjezd má seznámit s postavami, ale v těch nefinský divák ztratí orientaci, jakmile je zahlcen jednou bitevní scénou za druhou, které se na něj valí stejně jako hordy bolševiků na čím dál vyčerpanější obránce. Na dobu vzniku jde o řemeslný nadstandard, ale pokud v tom někdo neviděl patos, měl by si protřít (patrně unavené) oči. (17.09.2011)