Vyhnání z ráje

IIuze, se kterými vstupovala naše země do posledního desetiletí XX. století, byly až dětinské. Ze sloganů touhy se poměrně rychle stal ring, v němž rozhodčí měl jedinou povinnost: sankcionovat výběrově založené porušování pravidel a bránit jejich následným trestáním. Z počátečních řečí o potřebě hlubokých myšlenek se postupně vyvíjela stále hořčí a hlubší deziluze, proslulá havlovská "blbá nálada". Z tohoto pohledu lze VYHNÁNÍ Z RÁJE chápat jako alegorii, skutečné zobrazení skutečné odvrácené tváře našich dnů. Natáčení ambiciózně pojatého klubového filmu, který je tak trochu teatrum mundi této země, plně zrcadlí zhnusení asi nejen své autorky a obou scénáristů. Passolini, jehož kritika hnusu postupně přerostla v uhranutí zrůdnostmi a chorobností, je asi to jméno, které vytane na mysli při sledování VYHNÁNÍ. Zdá-li se někomu, že hovadné zobrazení natáčení hovadného filmu je mrhaní penězi producentů i časem filmového diváka, je nutno upozornit na seriálovou "špagetovou" úlitbu nejrůznějších ULIC, ORDINACÍ V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ či reality show. Zobrazení a postižení hodnotové i idské bezvýchodnosti doby - pokud to byl skutečný Chytilové záměr - vlastně ani nevyžadovalo plnohodnotné herectví; protagonisté filmu se se svými kreacemi nejlépe vyrovnali záměrně topornými výkony, v nichž jim namnoze stačilo hrát sebe samy. Nad rámec takto pojatého kopíráku určitě dosáhli alespoň někteří z nich (Polívka, Steindler, Poullainová, Pitínský hrající sebe sama). Rozporuplné přijetí filmu za těchto okolností nemůže překvapit. Stejně tak je pravdou, že se ve VYHNÁNÍ dosaženou úrovní Chytilová svým zralým dílům sedmdesátých a osmdesátých let (KOPYTEM SEM, KOPYTEM TAM, PANELSTORY) v nejlepším případě jen přiblížila. Jako kdyby i tato autorská režisérka propadla chmurám a obavám naší doby natolik, že jimi i jí byla pohlcena a jen příležitostně v případě zvláště hlubokého místa (platí to o pasážích s klasickou hudbu) tento urputně až umanutě hájený prostor znovu a znovu klopotně dobývá s velmi proměnlivým zdarem. Snad právě proto pohled Chytilové proniká za kulisy do zákulisí, do prostředí, v němž pozlátko neobyčejně rychle opadává, a pod vznosnou klenbou za několika dveřmi zavřených prostor prolíná skutečné poznání. Poznání drsného primitivismu, neurčité směsi současné touhy po kasovním zisku i hlubokých myšlenkách v módně "adrenalínovém" balení. V tomto ohledu dílo, které při prvoplánovém sledování spíše odpuzuje svým vnějškovým diletantismem, ale při bedlivějším sledování naznačuje poměrně jednoznačně svou skutečnou, právě popsanou ambici, dosahuje zřetelně výš než většina české filmové polistopadové produkce. (09.03.2009)

Chytilová to tentokrát ještě drobátko víc přitáhla za vlasy. V posledních letech se s námi všichni režiséři mazlí, dávají nám české filmy snadno pochopitelné, aby se taky prodaly, že? Chytilová na nás diváky sere. Točí to tak jak chce a to se mi na ní líbí. Nezajímá jí náš názor. Točí situace, zaujalo jí to téma naháčů, tak to udělala. Je v tom atmosféra doby, spousta těch změn, které všechny lidi zkroutily do nepříčetna, že se chovají jak kokoti. Ona to vidí a točí. Nic víc nic míň. Všichni jí za to nenávidí, ale já jí tleskám...po druhé projekci přidávám čtvrtou hvězdu za Bolka. 80% (22.04.2011)

Nepovedený film. Jenže to vypadá, že se nepovedl vědomě. Jako by celá herecká sestava v čele s Bolkem Polívkem věděla, že točí snímek, z kterého nikdo mít radost nebude, a tak se na všechno vyflákla. Vše je ve filmu hrozně amatérské a režie Věry Chytilové si hraje na velmi vyspělou, ale nedokáže ani trochu odhadnout míru soudnosti a křečovité trapnosti. Když už to všichni viditelně vzdají, dostaví se na plac Pavel Liška a pro film urve svým komediálním výstupem jednu jedinou hvězdu. Ovšem to je na film od matadorky Chytilové opravdu málo. (05.02.2009)

Nechápu tak příkré odsouzení filmu. Mám rád Věru Chytilovou, která, přestože mě někdy dokáže svými názory rozčílit, jako snad jediná u nás ještě umí provokovat (jak filmy, tak těmi názory) a Vyhnání z ráje se mi líbilo, možná proto, že jsem byl ze všech stran varován, co mě čeká za hrůzu. Mě nakonec vadila jen dvouhodinová stopáž a podivný závěr. Jinak to beru jako originální uměleckou výpověď, která mi přišla chytrá i vtipná a nemám s ní problém. Myslím, že časem bude film doceněn. (04.11.2009)

No kam ta Chytilová na to chodí? A to se ještě na tom podílel i Polívka. Co tím jako mysleli? Že se to bude někomu líbit možná, ale těch co né je většina. Paní režisérka by se měla na točení filmů už vykašlat po revoluci točí samé hovadiny mimo Dědictví.... Tak nák si říkám, že se pokusila točit jakési současné podobenství ve stylu Ovoce stromů rajských jíme, jenže celé to bylo o tom jak to vzniká za pomoci naháčů, to je taky to jediné co je na tom snensitelné, jinak je to blbost, která nemá děj a strašně se vleče a nudí. Stopáž 120 minut je přehnaná. Opravdu nevím co tím chtěli říct? (03.03.2009)