Vyhnání z ráje
Ban from Paradise
Expulsion from Paradise
Režie:
Věra ChytilováKamera:
Klaus FuxjägerHrají:
Bolek Polívka, Jan Antonín Pitínský, Milan Šteindler, Chantal Poullain, Věra Havelková, Petr Vacek, Jaromír Barin Tichý, Veronika Bellová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Dovolená u moře. Na pláži filozofují po prohýřené noci doktor Rosťa s přítelem Petrem o podstatě člověka. Jejich vzrušenou debatu o tom, zda je člověk Bůh nebo Ďábel, přeruší vpád naháče z vedlejší nudistické pláže Paradiso. Muž zoufale hledá lékaře, protože jeho malý syn asi snědl něco, co neměl. Nyní však vychází najevo, že dosavadní příběh byla fikce a že doktor je současně i režisér jakéhosi experimentálního dokumentu. Smyslem filmu je analyzovat, čím se nahý člověk liší od opice. "Materiálem" k tomuto bádání jsou dobrovolníci, nudisté, které zlákaly peníze, zvědavost nebo touha po exhibici. Ti však nejsou o podstatě experimentu pravdivě informováni, aby se v situacích, které jim filmový štáb nastraží, chovali co nejpřirozeněji. Celý projekt financuje zbohatlický ruský producent Igor. Naivně věří, že se mu podaří potlačit filozofické ambice tvůrců a na lascivní komedii o naháčích pak slušně vydělá. Kromě toho chce mít ze své rozmazlené dcery Lenky herečku. Natáčení provází řada konfliktů, vztahy mezi protagonisty se vyhrocují, ponižovaní nudisté se bouří a za režisérem přijede nečekaně manželka, známá hvězda, řešit i s dětmi rodinné problémy. Situace na pláži Paradiso spěje nevyhnutelně k dramatickému konci.
Režisérka Věra Chytilová se opět po hořké komedii PASTI, PASTI, PASTIČKY vrací ke svému zásadnímu celoživotnímu tématu - morálce, svobodě, hledání smyslu existence. Princip "filmu ve filmu" umožňuje nahlédnout téma z různých úhlů a v několika významových rovinách. "Náš příběh hledá odpověď na to, jestli člověk dokáže být šťasten, když k tomu má možnost. Zda není zahlcen malichernostmi a dovede se dívat na život z ptačí perspektivy. Nahota je ve filmu chápána obrazně jako určitý druh osvobození. Nedovoluje nic předstírat, zbavuje nás předsudků. Ten příběh ale není o nahotě, ale o lidské hlouposti a nepoučitelnosti," míní režisérka. Spoluautor scénáře a představitel hlavní role Bolek Polívka říká:"Vyhnání z ráje je také o manipulaci a tvůrčím šílenství. Náš film - to jsou drobná pozorování lidského chování, která mají svůj patos i svoji velikost. Pojednává o lidských citech, vášních a vztazích, i o temné primitivní stránce naší přirozenosti."
Věra Chytilová chtěla natočit podobenství o tom, jak filmaři natáčejí podobenství, o nahotě jako základu přirozenosti, o nahotě jako rajském stavu odkazujícím až něm k Adamu a Evě. A také o tvůrčí posedlosti, která nevnímá hrozící důsledky. Ale vyšla jí pitvorná skrumáž po sobě se válejících naháčů, jednou s postavami dobře rostlými, jindy s těly obézními, ochablými, s nestvůrně vyvalenými břichy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (178)
Na jedné straně Sedmikrásky,Panelstory a Kalamita s Dědictvím vs toto,ovoce stromů..Pasti..hra o jablko a pak zbytek.jako tvůrce mě dokáže vždy překvapit,její rozporuplnost mě vždy nutí nedočkavě čekat na její další film,byť vím že nejlepčí léta má za sebou-to mě nutí k názoru,že Chytilová jako tvůrce potřebuje cenzůru,papaláše co jí hází klacky pod nohy a na truc jim natočí FILM,ale ve svobodě a bez boje jí to nejde. ()
Pedofilnejší začiatok som eše nevidel. Michael Jackson a novodobí liberáli by sa isto potešili, ale mňa pohľady na nahé deti, niektoré v podozrivom veku, umelecky nijak nenadchýnajú. Keď tam začínajú behať obtlstlí päťdesiatnici s vytiahnutými čurákmi a 160 kilovými ňadrami, tak to som sa pozvracal druhýkrát. Ani dementný ksicht čašníka mi náladu nedvihol. ()
Ten film je neskutečně nekomfortní. Nemá silnější dějovou linii, přestože dějové linie jsou tam hned tři. Navíc všechny tyhle linie nevypráví příběh, ale prostě nosí jednotlivé Chytilovské motivy příběhu: "Proč tvůj syn kope?" "Jen ho nech ať kope. Všichni bychom se měli naučit kopat." "Kdybychom kopali všichni, tak se ukopem." Stejně tak postavy jsou spíš nositelé jednotlivých motivů a myšlenek, což společně s absencí silnější linky vytváří to, že ty motivy nefungují vedle sebe.Faunovo velmi pozdní odpoledne těch motivů má taky spoustu, ale jednotná silná linka nám o ně udržuje zájem, tady v nás nemá co udržovat zájem o postavy a motivy, které se okolo nich vyskytují. Zájem se díky třem liniím, z nichž se linie A prolíná s linií B, z nichž linie B a C se odehrává jakožto film ve filmu linie A. O tom, že ten film je obsahově chvílema hnusnej se nedá diskutovat, k čemuž se režisérka IMHO vyjádřila prostřednictvím jedné z postav: "Ona se bojí říct prdel? Ona je nahatá a bojí se říct prdel?". Něco jinýho je kamera. Já chápu obsahovej hnus a chápu, že ta kamera ho má umocňovat, ale tohle jsou přesně ty věci, co odlákávají diváka od docela zajímavých motiv. Navíc vše zabíjí dvouhodinová stopáž. Takže ve zkratce: Je to moc dlouhý, hnusný a lyrický, ale není to špatný. ()
Věra Chytilová natočila pár špičkových a řadu dobrých filmů. Přesto nepatřila k těm šťastlivcům, jimž se povede všechno, na co sáhnou. Mám zde na mysli hlavně její kritikou i diváky velmi vlažně přijatý film Vyhnání z ráje (2001). Je zajímavé, jak skvělé filmy dokázala vytvořit za socialismu, a to navzdory cenzuře, s níž neustále zápasila, zatímco v období relativní tvůrčí svobody, jaká existovala v roce 2001 (všechno to LGBT, multikulturalismus a další neomarxistický hnůj se lidem tehdy ještě nevnucoval; dnes by jí natočení tohoto filmu možná zatrhli kvůli tomu, že se tam ukazují nahaté děti) vyprodukovala dílo tak slabé. Že by šlo o úpadek jejích tvůrčích schopností? To si ani nemyslím. Podle mého názoru byla Chytilová vizionářka, která tímto snímkem chtěla symbolicky poukázat na to, do jakého srabu se v dalších letech propadne česká kinematografie. ()
"Film o tom, jak je točen hovadský film, nemusí být nutně hovadským filmem," budiž ústředním mottem mého komentáře. V Dědictví předvedla Chytilová burana s pěnezi, ve Vyhnání nám servíruje burana s uměleckými ambicemi. Jako buran, hulvát a primitiv v balíku se Bolek Polívka vcelku osvědčil a tak se nijak nedivím, že po něm Chytilová sáhla zas. V jejích filmech ostatně hraje často. Jeho režisér=bůh se opravdu "vyvedl". Vše mu je dovoleno. Nic nemusí vysvětlovat. S nikým nemusí soucítit. Vše si může brát. O nic se nemusí starat. Jeho moc je absolutní. Jeho moc je nezpochybnitelná. Vše si může odůvodnit, vše si může obhájit slovy: "Mé dílo má vyšší smysl! Já děsně dřu!" Jeho Božskost se domnívá, že je ostatním nadřazen jako přirozený vůdce a intelektuál, přičemž očekává, že okolí bude tyto "skutečnosti" uznávat a pochlebovat mu. Jistě, postava je to trochu extrémní v míře tohoto přístupu, ale přece jen ještě pořád z tohoto světa. Chytilová vybavená nejostřejším sarkasmem filmového vesmíru do nich, a nejen do nich, nemilosrdně řeže. Je to tak dobře, laskavého humoru máme v našich luzích a hájích dosti. Režisér je sice bůh, ale my dobře víme, že bůh je bytost trojjediná. Svéráznou Trojici doplňuje producent a scénárista (nebo je to asistent či dramaturg - to je ostatně vcelku jedno), který neustále pronáší hlouposti, jež v jeho představách dlí v hlubinách filozofických - nejde však o nudné kecy, jsou to neuvěřitelně vtipné hlášky. On vlastně celý film rval mojí bránici, a když producent křičel: "Jstě pěěna! Jdětě do móře! Tarkovský se bude divit!" musel jsem si pusu zacpávat. Tarkovský, bezpochyby se divící, slouží totiž pánům Stvořitelům za vzor, jehož slávu by rádi bledou učinili svým Veledílem. Věří, že mají promyšlenou koncepci filmu, ten však zatím zrcadlí jejich ubohost, deformuje se pod tlakem náhlých hnutí jejich myslí, vkrádají se do něj úplně cizí myšlenky a nápady, a někdy ho mění pouhá náhoda či rozmar. Oni to však nejsou schopni vidět. Podléhají své nadutosti a nedostatku sebekritiky, staví svůj výkal na piedestal. A my, diváci, kteří v sobě mají kus Scénáristy, my v náhodě najdeme záměr, v povlávání korouhve důsledné směřování a z nicoty uplácáme smysl. Ten film mě (možná i nezáměrně) varuje, že bych si měl při hodnocení, sledování a vykládání filmů plných symboliky, (domnělých) skrytých poselství a podobenství, dát zatraceně pozor, neb hranice mezi artem a výkalem se (někdy) špatně hledá a já do toho hovna nakonec můžu šlápnout, stejně jako jeho autor. Režisér nestojí pouze o hlubší smysl, k jeho metám přidružila se Přirozenost. Tu vidí v nahotě a v nevědomosti (viz Ráj). Ovšem ve skutečné bolesti a ve skutečnosti vůbec, ji nevidí. My jako diváci ji tam také nejspíš neuvidíme, protože neherci jsou skutečně strašní (záměrně?), jelikož ti chudáci neumí předstírat. A právě proto jim, společně s režisérem, nic neuvěříme. Režisér, podobně jako Diderotův bůh, je totiž někdo, komu: "...mnohem víc záleží na jeho jablkách než na jeho dětech." A ještě jednou, malinko jinak: "Hovno, filmování hovna a filmování filmování hovna jsou diametrálně odlišné věci." () (méně) (více)
Galerie (1)
Zajímavosti (3)
- Ve filmu mimo jiné zazní skladby Gustava Mahlera („Symfonie 1 D dur“, „Symfonie 2 C mol“ a „Symfonie 4 G dur“) a Antonína Dvořáka („Requiem opus 98“). (noelcoward73)
Reklama