Provdám svou ženu

Jak se zbavit (ne)vlastní manželky. Doba byla plná nejistot a rostoucích obav, smích se ozýval stále méně a proto byl vřele vítán jakýkoliv pokus o rozptýlení, biografy nevyjímaje. Ježto se Vlasta Burian, miláček (nejen) pražského obecenstva, převlékl do kostýmu poněkud svérázného a roztržitého profesora botaniky, podnikavšího krkolomnou anabázi k urychlenému odchodu náhle se navrátivší manželky. V nastalém ruchu a shonu neztratil Burian pevnou půdu pod nohama bezpochyby dík kvalitnímu scénáři, který elegantně střídá jednotlivá prostředí i bláznivé komické situace, a samozřejmě zásluhou osvědčených hereckých partnerů, v jejichž hvězdném stínu se zatím nenápadně krčí také devatenáctiletý Josef Kemr. Lehoulinký komediální příběh, v němž se co chvíli prozpěvují chytlavé melodie o lásce a milování, byl ve své době nepochybně vítaným únikem ze světa plného strachu, starostí a bolesti. V tomto smyslu může výborně posloužit i dnes. (04.10.2008)

Vlasta Burian jako svérázný biolog, který rozehraje bláznivou a potrhlou hru s plánem zbavit se své rozmarné manželky... Scénáristicky dobře propracované dílo. Značně propletený příběh má hlavu a patu a obsahuje mnoho krásně naivních a vtipných momentů. Burian zde není tím jediným, kolem něhož se vše točí (jak tomu často v "jeho" filmech bývá), dostatek prostoru dostávají i další postavy. Přesto jeho osobnost nad všemi vyniká. Jeden z nejlepších filmů tohoto nezapomenutelného komika. 85 %. (05.02.2021)

Jsem nadšený, královsky jsem se bavil. Burian v top formě. Znovu zcela odzbrojující hlášky a naprosto boží dialogy, které už dnes bohužel nejsou absolutně ke slyšení v současných filmech. Jsem rád, že příběh nesklouzl k nějakému ubohému prozření, že žena není vlastně tak špatný nápad. Snímek se držel po celou dobu vtipně napsaného charakteru profesora botaniky, který ze všech sil bojoval, aby se zbavil své rozmarné a šílené ženy a mohl odprezentovat svého masožravého vegetariána, kterého pracně vyšlechtil. Desítky luxusních hlášek udržovaly moji bránici v neustálém opojení. [82 %] (26.10.2021)

Pravidlo zpravidla s Burianem stojících a padajících filmů jakoby tu bylo zcela prolomeno. Zřejmě erbovní kus reperoáru Burianova divadla je zdařile převeden do filmové podoby, v níž si režie podává ruku se scénáristy i hereckými protagonisty. Burian je tradičně skvělý, na výši svých úkolů jsou však i ostatní: Marvan, Kabátová, Svozilová, Romanová, Šlégl (jehož výkon voní "kocharovštinou" Burianova barona Prášila), Ferbasová a ve svých drobných úlohách si neméně zdatně vedou i Filipovský, Nedbal, Neumann a věčný herec malých rolí Trégl. Prvorepublikové zapomnění bylo určitě účinnou náplastí i pro dobové publikum, které ještě nepřekonalo šok z tíhy perzekuce druhé heydrichiády, a právě prožívalo těžkou depresi z nacistických úspěchů na blízkovýchodní i východní frontě. Úsměvná, nápady i gagy hýřící salónní veselohra patří určitě k tomu nejlepšímu z Burianova i Cikánova odkazu. (16.04.2008)

"Kolikrát jsem vám říkal, Veroniko, že příroda má své železné zákony a každá věc na světě své předurčené místo. Kniha patří do knihovny, husa patří k boudě, pes na pekáč... Totiž obráceně...a brejle na nos a ne do akvária!... Podívejte se!" - "Propánečka, a jak se tam dostaly?" - "To taky nechápu. Jsou jen dvě možnosti - buď tam spadly zeshora a nebo se... nebo se podhrabaly." (17.01.2010)