Lovec jelenů

Přiznání uživatele: Čekal jsem osm let než to řeknu. Tohle je nejlepší film, který jsem ve svém životě viděl v kině. Budu rád, když se to změní, ale mám za to, že už nejspíš ne. V roce 2012 jsem byl poprvé na festivalu v Krnově. Od té doby se tam snažím jezdit každý rok, protože mám za to, že lidsky i filmově pro mě nic lepšího neexistuje. Mám rád uzavřené světy, americkou kinematografii, halloumi a pohraničí. A taky jsem trochu konzerva. Tehdy nám jej pustili v sobotu večer. Kino bylo narvané, úvod zdůraznil, že kopie je blow-up a trochu načervenalá, promítač to založil a jelo se. Často se přistihnu, že lituju, že jsem tolik filmů zkonzumoval tak brzo a tak hromadně, že už sem tam z archivů musím hodně dolovat. Ale pak si uvědomím, že jsem jich hodně nepochopil a vždycky si je můžu pustit znova. Tedy ne pustit, ale objevit a prožít. To byl tehdy i případ Lovce jelenů, kterého jsem jako mladší dal ve filmovém klubu na ČT2 a jako spousta lidí jsem myslel, že to snad nikdy neskončí. Tentokrát to ale fungovalo jinak. Vzpomínám si, jak se mi na několika místech chtělo brečet, jak jsem nevěděl co dělat s tou neskutečnou tenzí, kterou jsem s těmi lidmi zažíval a jak bylo v sále to absolutní, hrobové a hodně napjaté ticho až do konce závěrečných titulků. Takový společný prožitek jsem zažil jen párkrát v životě a vím, že se mu v mých očích v rámci umění nic nevyrovná. Ten film ve mně zůstal. Ukázal mi tehdy něco, co jsem si ani nedokázal představit, a to jak lehce, trvale a ne zrovna k dobrému se může změnit lidský život. Ukázal mi hodnoty o kterých jsem předtím nepřemýšlel. Ukázal mi válku jinak, než jsem ji do té doby vnímal. Šli jsme se po projekci obratem opít. Pamatuju si kamarádku, která jako první promluvila a řekla, že musíme jít na panáky. A stalo se. Nemluvili jsme o tom, příliš jsme to neanalyzovali, ale věděli jsme, že jsme spolu něco zásadního prožili. Jsem a budu za to vděčný. A možná si Lovce jelenů někdy pustím znova a budu zase tancovat na stole a pokoušet se o zpěv „Can’t také My Eyes of You.“ (09.04.2020)

Unikátní drama o přerodu několika maloměstských charakterů poté, co jsou vystaveny peklu vietnamské války. Nevratnost takového postižení, včetně bolesti pramenící z nutnosti sledovat kamarády, kteří dopadli ještě hůř, je tu vykreslena fantasticky a všichni fenomenálně hrají. Úvodní svatební hodina filmu je pro mě ale absolutně k nepřežití... (26.05.2008)

Najviac ma bavila prvá hodina v Pensylvánii pred odchodom na vojnu. Tvrdá robota, svadba, pijakovanie, lov, všetko dýcha človečinou, kulisy a postavičky sú mimoriadne autentické a ešte k tomu rusínska (Lemko Hall!) komunita. V dobrom to dýcha starým českými a juhoslovanskými filmami. Akonáhle sa ale príbeh presunie do Vietnamu, je to hollywoodska fantazmagória niekde medzi Apocalypse Now a Rambo II. Prvá ruská ruleta je ešte celkom pôsobivá, ale to, že sa na to fixuje celý zvyšok filmu, je úplný bizár. Návrat domov a osudy po vojne už nemajú tú citlivosť a vierohodnosť prvej tretiny filmu a čím ďalej tým viac som pozeral na hodinky. Navyše celé to pôsobí dosť nesúrodo (strašne vidieť, že pasáž s ruletou pochádza z iného scenáru, ktorý sa odohráva v Las Vegas). Ale casting je úplne parádny! (11.09.2022)

Miluju Lovce jelenů. Neznám lepší a uvěřitelnější film o přátelství a traumatu, které navždy mění život těch co jej prožijí. Když jde parta Mikea a Nika po práci do hospody na panáka, nevidím bandu herců, ale letité kámoše, kteří v životě nemají moc krom sebe samých. Naprosto dokonalých scén a témat je ve filmu celá řada: dvacetiminutová svatba (kterou nesledujete, ale jste v ní) , ruské rulety (obě dvě), Mikeův návrat domů a nakonec pohřební hostina v Johnyho baru... Mě ty tři hodiny vždycky utečou jako voda. 100% (29.10.2006)

Michael Cimino překonal sám sebe a natočil jedinečné drama, v němž zachycuje osudy několika členů malé rusínské komunity z amerického městečka. Muži odešli bojovat do Vietnamu a někteří se nevrátili, na jiných pak válka zanechala trvalé stopy, ať už fyzické, či psychické. Hereckým výkonům dominuje asi Christopher Walken, což ale v žádném případě neznamená, že by ostatní herci své role nějak nezvládli. Naopak, je to jedna z největších přehlídek úžasného herectví a asi všichni hlavní hrdinové by si za své výkony zasloužili Oscary. (31.07.2002)