Sbohem buď, lásko má

Standardní chandlerovka. Číst jsem je sice nikdy nezvládal, ale Robert Mitchum se mi v roli Phila Marlowa líbil. Ale ani na detektivky se neumím dívat jako na nějaký celek, v němž - pokud je člověk trpělivý - se všechno vyřeší. Dívám se na ně spíš jen jako na sled lepších či horších obrazů; mylsím, že ty lepší zde převládly. (11.03.2022)

Nadprůměrná adaptace patrně nejslavnějšího Chandlerova románu. Mitchum sice není Boothe (který mi vždycky připadal jako Marlowe nejlepší), ale své role se zhostil s tím správným výrazem detektiva drsné školy. Jeho Marlowe je patřičně houževnatý, ironický a hlavně vždy jednající podle svých morálních zásad. A tak to má být. (01.07.2007)

Herecké výkony a kameru jsem si bohužel z letité dabované VHSky musel trochu domýšlet, ale jelikož mám rád noirovky i Chandlera a tenhle kousek jim rozhodně nedělá ostudu, mj. díky stylové hudbě, úsečně napsaným dialogům a typově trefenému obsazení vedlejších rolí, nevidím důvod s hvězdičkami skrblit. (07.04.2015)

Mitchum teda trochu moc starý na tuto roli už je, ale jinak film vcelku šel. Atmosféra OK. Problém jako se všemi adaptacemi chandlerovek a vůbec knih obecně - moc se vynechává, moc se spěchá. Aspoň že konečně krev je vidět a obecně realističnost hereckého projevu se v roce 1975 blíží tomu, o čem drsná škola byla. Vždycky jsem měl problém se spojením hardboiled school a film noir. Hardboiled school = realističnost, drsnost, syrovost. Filmy 30.-50. let (a proto bohužel i všechny noiry) = přehrávání, vzdychání, postavy hroutící se k zemi jako loutky, bez kapky krve. V tomto má tento film vcelku navrch a proto hvězdička navíc. Celkově za 4*. (14.08.2013)

Román jsem nečetl, a i kdyby, ... porovnávat, myslím, není na místě. Ovšem atmosféra a hudba tohoto filmového zpracování mě osobně příjemně překvapily. Obsazení v jednotlivých rolích je pro mě nadmíru přijatelné a stáří herců je zvolené přiměřeně stáří literární předlohy. Zkušené "tvrdé detektivní chlapíky" té doby v Americe přece snad ani není možné si představovat jako mladíky nadupané zkušenostmi a drsností. Vždy platí: naše vlastní představivost při čtení jakékoliv literatury je poněkud odlišná od představivosti scénáristy a režiséra, kteří se snaží o vyjádření ducha a atmosféry té které knihy ve svém filmovém zpracování. A je to pak o tom, jak moc nebo málo se naše představivost shoduje s tou jejich a nakolik se přizpůsobíme. (06.10.2008)