Tajný agent Jack T.

Stevenove ruky-nohy lietajú po ksichtoch-chrbtoch celých bánd ako obvykle, ale ono je to okrem toho vlastne veľmi príjemná záležitosť, ktorú som docenil až neskôr, takmer ekologická dráma, na čo ja vždy zaberám, so skutočnými ľuďmi a strašne správnym, prirodzeným hrdinom, v podobe vtedy ešte mimoriadne fešného a ohromne charizmatického SS - a hlavne v porovnaní s neskoršou jeho tvorbou - bezduchým, idiotským a lacným pseudoakčným bordelom. (09.09.2013)

"Jsem tu, protože je to hezké pomáhat lidem." Devátá zastávka na mé velké letní filmové jízdě po největších hitech Steva Seagala. Jakýsi mix mezi Aljaškou v plamenech a Kráčející skálou. Stevovi už bylo ve městě asi těsno (a nebo snad v kalhotech?) a jelikož aljašští indiáni už po jeho návštěvě pomoc nepotřebují, vydal se do Apalačských hor zachraňovat zdraví a přírodu bezmocným buranům. Nebyl by to ale on, kdyby hned nepomáhal veškerým potřebným (zadarmo opravuje místním domy, přičemž tesaří zásadně v dlouhém koženém saku) a taky u toho nepomlátil pár neschopných gaunerů. Pokud jde ale o souboje, Steve jako by pro všechno to dobrodiní zapoměl, proč se lidi na jeho filmy vlastně dívají. Akční rádius je tu jen o něco málo vyšší než v hodně podvyživené Kráčející skále (kam jen se poděla závěrečná akční smršť z konce Aljašky?) a pokud přijde na to, kdo je víc cool, Stevovo panděro s Rockovými svaly prohrává na plné čáře. Je to škoda, že Steve lámání rukou vyměnil za country a místo potírání gangsterů radši zachraňuje přírodu. Tohoto neblahého trendu se rozhodnul držet i dál a jak to s ním skončilo, to radši ani nebudu zmiňovat. P.S. Hlavní záporák se jmenuje ORIN;). (28.09.2007)

Objektívne je to blbosť, ale mne sa zapadákovské mestečká vždy páčili a v spojení s neohrozeným bojovníkom za spravodlivosť to je pre mňa takmer vždy porerateľné. Film mal sympatické obsadenie a neutrpel na kvalite kvôli samotnému Stevenovi, ale slabému scenáru, nakoľko Steven tu bol ešte stále v super forme. (30.01.2018)

Krok Seagala do bahna měl započat tímhle filmem, ale já ač bych Seagala klidně rád zkritizoval, souhlasit v tomto případě nebudu. Hlavní hrdina tu ještě není "při těle" a film má vůbec docela slušné tempo. Věty typu - "Vůbec se nerve, hraje jen na tu blbou kytaru" jsou sice pravda, ale rušivé to bylo podstatně méně, než Seagalova misijní cesta za zvířátky v Poslední misi nebo nebo smích vyvolávající hmaty v Bestii. Prostě pád rozšiřovatele aikida nastal až s Patriotem. (27.08.2005)

Jo, jo. Tady už to šlo se Stevenem pomalu z kopce. Máme tu malé městečko a pod ním nebezpečný radioaktivní odpad. Pak je tu zlosyn, co brousí vlastní sestru a Steven drnkající na kytaru. Vůbec poprvé se tu vyskytne i jeho ikonický kožený kabátek, který ze sebe nesundá následujících dvacet let. Po vzoru Přepadení v Pacifiku (1992), zde Steven opakuje identický mustr s dvojí identitou své postavy, což je aspekt, který zuby nehty prosazuje v bezpočtu dalších filmů. Odhalení minulosti musí být samozřejmě pompézní a musí se tu vyskytovat minimálně jedna postava, která bude Stevena neustále plácat po zádech. Někdo vždy otevře trezor, šuplík či osobní skříňku a zjistí, že Steven vlastní pět purpurových srdcí, několik válečných křížů, pracoval pro CIA, Navy SEALs, byl ve Vietnamu a rozvrátil tři diktátorské režimy. Klasika, která však nemění nic na faktu, že Tajný agent Jack T je strašný brak připomínající svým vzezřením lacinou televizní produkci. (28.04.2023)