O zlé a dobré vodě

"Slyště,slyště. Ráno se nestalo nic!" "Chacha." "A odpoledne se také nic nestalo!" "Chacha." U mě spíš trapárna. Jako skoro každá televizní pohádka z devadesátých let a po roce 2000 jsou stejné. Ať se jedná o jakékoliv herce,známé nebo neznáme je to furt stejný. U záporných postav se chovají jako v divadelních dramatech a ti hodní jako úplní blbci. Nezasměju,ničím mě to nezaujme a to,že mám rád pohádky. (21.12.2009)

Sice je to spatlanina dvou a půl pohádky, a z toho vztahu s princem se to na poslední chvíli vylhává, jak jen může, ale na Žádníkovou-Volencovou se moc hezky kouká (jen tedy netuším, proč jí pořád měnili barvu vlasů - jednou blond, podruhé skoro zrzka), Štěpánek si toho zlouna vyloženě užívá a je fakt uvěřitelně zlý, a vidět Vaculíka, jak konečně není ten hlavní hrdina, je taky fajn. Zawadská a Kostelka zbytečně přehrávají, Štěpnička a kostka hrají svůj kvalitní průměr, nejvíc na nervy mi lezl žel Jaroslav Šmíd, který nepůsobí vůbec chlapsky (a vlastně ani nemůže, že?) a ani jeho postava není nijak zdařile napsaná - jak mu vlastně řekne princezna, nic neumí, jen napodobovat skřivana. Což se ukáže jako strašně důležité, protože by jinak s hvězdářem šaty nevyměnil. A i pak mu náhoda spíše hraje do ruky (co kdyby král nedal kapku do fontánky a on to náhodou neviděl?). (06.11.2017)

Studiová pohádka, která si s osvědčenými stereotypy umí poradit přinejmenším osvěžujícím scénářem. Démonický Vládce zlých vod s nepřiznanými transsexuálními sklony má spadeno na princeznu, která dle šatů vypadá jako tuctovka z vesnické tancovačky, i když byste ji po ní přetáhli. Vládce pochopitelně s žádostí o ruku u ní nepochodí a královstvíčko, a s ním i celý kraj, se se zlou potáže. Zavládne v něm sucho a s ním i žízeň, protože mocný krutovládce jim vezme všechnu vodu. Může být ještě hůř? Nemůže. Máme tady totiž statečného mládence Honzíka v podání neokoukaného Jaroslava Šmída, který na vladaře vyzraje. Než se tak stane, tak se milá, jebatelná princezna Zdeňky Žádníkové-Volencové dá zlému pánovi všanc, neboť se dozví, že jeho život i moc závisí na křišťálové kapce, kterou na sobě neustále nosí v podobě náhrdelníku, a do níž je zaklet veškerý vodní živel. Záhadou jen zůstane, proč tento mimořádně vzácný klenot jeho majitel nakonec celkem neopodstatněně odhodí do fontány, ještě větší záhadou je, jak ho v ní mládenec objeví. Inu, jsme přece v pohádce a tam je možné všechno. Kostýmní výprava trochu víc žehrá na honosné dobové kostýmy, a tak princezna moc princeznu svým outfitem nepřipomíná, její pan tatíček král na tom není o nic lépe. Nebýt koruny, vypadal jako nepříliš bohatý šlechtic. Záporák Petra Štěpánka se docela vyřádil a vydařil se. Záliba v delších kadeřích byla poměrně osvěžujícím prvkem, stejně tak řada jeho replik, které jeho řádění provázely. A to nebylo všechno. Postavy putovaly z jednoho konce světa na druhý a tak princezna dorazila do jiného království, kde bylo možné spatřit prince Lukáše Vaculíka s originálním přístupem k princezně a stejně tomu bylo i naopak. Těch větších i drobnějších detailů stran postav i celého příběhu, které byly pro dobrý chod i ráz vyprávění důležité, je přítomno v dobrém poměru a nechybí tomu originalita. Herecké výkony jsou na pochvalu. Postavy jsou zahrány svěže, neotřele a žádná z nich není otravná. Zkušená Vlasta Janečková si to režijně pohlídala, a to i po řemeslné stránce. Výsledkem je nápaditá pohádka, která až na pár nelogičností a lacinější kostýmní výpravu, nabízí v rámci televizních studiových pohádek vydatnou porci pohádkovna. Mé hodnocení: 80% (05.10.2014)

Mám tě ráda jako sůl, protože soli je zapotřebí. Mám tě ráda jako čistou pramenitou vodu, protože vody je zapotřebí taky. S napětím čekám, kdy se objeví pohádka, kde bude řečeno, že má (libovolná ona) jeho (rovněž libovolného) ráda jako vzduch, protože bez vzduchu to taky nestojí za mnoho a navíc by to za to málo stálo velice krátce, voda a sůl jsou proti vzduchu až druhé a třetí v pořadí. Zlá a dobrá voda nemůže jako hodinová kulisovka plnohodnotně konkurovat zrovna třeba té soli nad zlato, ale mnoha jiným ano. Skvělé obsazení, krom toho troublíka, co je nakonec všechny zachrání, zejména můj oblíbený padouch a princezna, příjemná hudba a ta nesmrtelná moralizující pravda, kterou je třeba dnes a denně otloukat o hlavu každému z nás. (01.12.2013)

Vlasta Janečková natočila za svou kariéru mnoho krásných pohádek, kterým nechybí kvalitní scénář, pěkná hudba, vtip ani romantika. Bohužel, i mistr se někdy utne a paní Janečkové to zkrátka v devadesátých letech už moc nešlo. Pohádka O dobré a zlé vodě má hodně mizerný scénář, nemastného-neslaného hrdinu (Šmíd), patetického padoucha a dost divné kulisy. Z hereckých výkonů se pak kromě těch osvědčených hvězd (Štěpánek, Kostka, Štěpnička, Holišová...) blýskla Zdeňka Žádníková-Volencová jako princezna. Ale to na víc hvězdiček prostě nestačí. (19.11.2011)