Jana Eyrová

take stare, zvlastne a teatralne.... ale mne sa to lubilo. Samozrejme, ze nie ako ine spracovania JE, skor som sa na tom trosku bavila. Som si ista, ze v tej dobe, vo velkom kine a buracanim tej nehoraznej hudby, absolutne nevhodnej a hollywoodskej, ze by sa mi to pacilo. Tak ako som vdaka tejto dobe, krasnej hudbe a prostrediu kina /a samozrejme i filmu:D / podlahla Pride & Prejudice 2005. Ako v mnozstve starych filmov, i tu prehravali. Niekedy uplne afektovali, no.. uz som zvyknuta. Zabavala som sa na tom. I jak napr. v scene, ked Mr. Rochester ziada Jane o ruku, jak blesky blyskali, jak mu odfukoval kabat z medzivojnoveho obdobia / ci obd. II.svet. vojny? ... ked takto spracovali Janu Eyrovu, som moc zvedava na Burlive vysiny, kde to situacie a prostredie vyzaduju:D. Tu.. stary krasny hrad.. a predsa aj kulisy:D:D:D Prepáčte mi prosííííííím. Pripadam si ako strasny barbar, ked to tu takto pisem, no.. mne to pride vzdy ohromne zabavne i ked chapem, ze vtedy to bolo bezne a film nebol tak rozvinuty, popularny na to, aby sa robili vypravne filmy ako dnes. Proste.. hrad sam o sebe bol nadherny, niekedy skutocne skvostny, no obcas, ked neukazali nejake tie architektonicke ornamenty, pripadalo mi to ako v prababkinom dome, v pivnici.________ fakt sorry. Viac k hercom: jeeeeeeejo mala Taylorova :). Ako Helen bola zlata. No vinim scenaristov za divne vyobrazenie mladej Jane / ci i starsiej J./. Priliz papulnatu. Ved ona pochopila ako je najlepsie sa spravat. Vlozili tam i zajimave drobnosti: Jane nejaky sir pozval na poharik? Heh, tak toto.. ved ona mala byt plain, nepritazliva... A Rochester ako mierny suknickar? Ee.. ani neukazali ako ma rad Jane. Skor prave ju dali do svetla, ze po nom dychti. To sa mi nepaci. A tak..Ale hrala krasne, musim uznat. Velmi jemne menila svoj vyraz. Jo a.. vo svadobnych satach bola nadherna :). ____A este par poznamociek: zda sa mi, ze zopar prvkov som videla i vo verzii z r. 2006 - z tohto filmu. 2. kedze i na YouTube-e som porovnavala zopar scen z JE, moj osobny vitaz na frazu: "You thought, you thought..." co povedal Mr. Rochester Masonovi je William Hurt a JE1996. Po vyrieknuti tejto vety O. Wellesom dokazem plne ocenit ake uzasne a prinosne je, ked na 1 krasnu knizocku existuje milionpat filmovych verzii. (po 3. v skratke a vystizne niektore myslienky vystihla Marci. Heh.. som zvedava, ci toto niekto cita.. krom mna.) (26.11.2008)

Nevidel som žiadne zo spracovaní Jany Eyrovej a ani som nečítal knihu. Nemám to s čím ani podvedomo porovnávať. Mne sa tento film páčil. Jeho atmosféra sršala každým metrom filmového pásu, herecké výkony hlavných protagonistov boli na úrovni - viacej sa mi páčila Joan Fontaine, ktorá ma svojou úspornosťou a sústredenosťou okúzlila - dokonca aj detská predstaviteľka JE ( Peggy Ann Garner ) bola úžasná vo svojej citlivosti aj rebélie. (07.07.2009)

Šíleně poplatné době vzniku, ale díky bezmála hororové atmosféře proklatě zábavné. Té je z velké části dosaženo relativně konvenčními prostředky (stínohrou, působivými gotickými kulisami, mlhou a větrem hnanými temnými mračny), nicméně největší díl děsivosti spočívá na Wellesových rozložitých bedrech, který si zde střihl dalšího z rozmanité galerky svých sadistických manipulátorů. Jeho Rochester se pevně vryje do paměti. Na scénu nastupuje zpravidla tak, že se vynoří ze stínu (nejlépe v detailu tváře), zpoza rozvalené zídky, vztyčí se z mlhy jako Drákula, nebo odněkud vyskočí s dramaticky vlajícím pláštěm za doprovodu hřímajících žestů. V mizanscéně se vždy - jako zachmuřený démon, jako temná, nedobytná věž - hrozivě tyčí nad chudinkou vzlykající Joan Fontaine, koulí očima, do kterých je mu namířeno bodové světlo, takže se zdá, že mu v nich poskakují ďábelské plamínky a repliky odříkává monotónním barytonem, který se pouze ztišuje do mumlavé nesrozumitelnosti nebo vzpíná k autoritářskému zahřmění. Naprostým vrcholem je scéna, kde Jane donutí k tomu, aby svolila se sňatkem. Jak pozvedá hlas, aby umlčel dívčiny námitky, nabírá se kolem páru bouře, což vrcholí tím, že si Jane majetnicky přitiskne na hruď, triumfálně vystrčí bradu a do stromu udeří blesk. :) (31.07.2011)

Toto filmové zpracování slavného románu se mi vůbec nelíbilo. Styl starých černobílých amerických filmů mi nevadí, ale toto romantické drama občas zavánělo hororem, evokovalo třeba Psa baskervilského a vůbec mi nepřišlo romantické. Orson Welles mi také vůbec neseděl a ve srovnání s verzí z roku 1996 tento film zcela propadá. Hudba: Bernard Herrmann (07.07.2010)

Nebudu lhát, trošku jsem se toho filmu bála, jelikož předchozí filmy, ve kterém Orson Welles hrál nebo je režíroval mě až tak nezaujaly, ale naštěstí tohle je výjimka. Joan Fontaine byla pro roli Jane Eyre narozená, viděla jsem ještě další dvě filmové adaptace, ale Joan byla ze všech nejlepší, věřila jsem jí každé slovo, gesto, každý pohled. Orson Welles byl zase přímo stvořený pro Edwarda Rochestera, na začátku mi byl silně nepříjemný svým chováním, ale postupem filmu jsem se do něho zamilovávala stejně jako Jane Eyre. Příběh krásně utíká, velice na mě zapůsobil i černobílý obraz a potěšila mě přítomnost malé Elizabeth Taylor. Za mě se jedná o nejlepší filmovou adaptaci Jane Eyrovou. (02.12.2017)