Rodinné ohniště

Celovečerní debut jednoho z nejoriginálnějších filmařů současnosti, Bély Tarra, reflektuje neuspokojivou bytovou situaci, která postihla v 70. a částečně 80. letech v podstatě celý východní blok. Bez velkých potíží lze tento film aplikovat, jak píše již liborek_, téměř na jakoukoli evropskou (post)komunistickou zemi. Tarr zobrazuje tento problém na konkrétním příkladu jedné budapešťské rodiny. Autenticitu a dokumentárnost tu zmiňuje snad úplně každý, já přidávám určitou uvolněnost a nestrojenost ne nepodobnou filmům československé nové vlny, jež je podpořena použitím ruční kamery a znamenitou prací s neherci. [==] Bytová politika degradovaná spoustou vládních nařízení je nejlépe zobrazena ve scéně na bytovém úřadu, který je doslova přeplněn žadateli a kterému "vládne" jeden úředníček, jenž rozhoduje o osudech mnoha rodin. Absurditu těchto někdy až otřesných podmínek dokonale vystihuje následující výrok: "Dej úředníkovi papír a vymyslí lejstro, dej blbcovi moc a vymyslí zákon." (18.02.2008)

Sonda do života jedné z mnoha rodin v socialistickém Maďarsku (ale ani u nás nebyla situace jiná). Díky nedostatku bytů jsou mladí manželé nuceni žít ve společné domácnosti s rodiči. Převážná část filmu se odehrává ve stísněných prostorách jednoho pokoje. U velkého rodinného stolu jsou na denním pořádku slovní přestřelky mezi mladou ženou Irén a jejím sobeckým a bezohledným tchánem. Výčitky, poučování, urážky. Nerozhodný a slabošský manžel se nedokáže za svou ženu postavit a vztah mladých lidí je díky vzniklé situaci před rozpadnutím. Bezútěšná, tíživá podívaná. (12.04.2012)

"Tenhle příběh je skutečný, nestal se s postavami z filmu, ale mohl se stát s nimi". Už dlouho se mně nestalo, že bych se po filmu cítila tak vyhořele jako po Rodinném ohništi. V té první polovině jsem byla mírně nesoustředěná, ale zato ta druhá mě dostala doslova do kolen a při vzpomínce na OPBH (podnik, který hraje ve filmu velkou roli), mně běhá mráz po zádech ještě dnes a to bylo u nás v Čechách. Absolutně si nedovedu představit, jak strašné to muselo být v Maďarsku, ale ten film vyzněl tak autenticky, opravdově, že jsem měla pocit dokumentárnosti a byla jsem tak otřesená, že ještě teď mám chuť s něčím praštit, abych si trochu ulevila. Tohle bylo rodinné ohniště, kde bych v reálu nevydržela ani půl dne natož celá léta. Béla Tarr rozhodně nezůstane nepovšimnut, jestliže tohle byl jeho debut a moje premiéra, tak si další jeho filmy nenechám ujít. - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (10.04.2015)

Celovečerní debut opěvovaného maďarského tvůrce Bély Tarra mě poměrně překvapil. Tarr ve své filmové prvotině zvolil abnormální, přesto přímočarou i autentickou formu, v níž až dokumentaristicky zachycuje uspěchanost tehdejší doby a společně s výrazným akcentem bytové krize jež postihla východní blok Evropy za socialismu. Touto kombinací posléze vzniká velice chaoticky nekomfortní, přesto ojediněle naturalistický zážitek.... 8 paneláků z 10 (09.04.2020)

Ten kto nemá byt, nemá ani rodinný kozub a nemá ani rodinu... Tak tomuto poviem stvárnenie realizmu vo filme. Úchvatné, majstrovské dielo od filmového mága, ktoré si podmanilo všetky moje zmysly ako nič... Jednoduchá myšlienka s ohromným výsledkom na základe reálnych rodinných situácií vystrihnutých z komunistického Maďarska. Z tohto pohľadu sa dá tiež o snímku povedať, že ide aj o akúsi filmovú archiváciu rodinného života a spoločnosti ako takej v tej dobe. To reálne poňatie rodiny a stvárnenie jednotlivých udalostí (rodinná oslava, posedenie pri stole, večera...) mi doslova vyrazili dych a hypnotizovali ma každým jedným dialógom. Inak takmer v každej rodine sa našiel taký falošný egocentrický deduško či nevesta so synom, ktorí nemali kde bývať. Platilo to vtedy, platí to i dnes. A konfliktné situácie, ktoré z toho vo vnútri rodiny vyplynuli vykreslil tento snímok absolútne dokonale. Masterpiece filmového realizmu. (09.03.2018)