Režie:
Béla TarrScénář:
Béla TarrKamera:
Ferenc PapHrají:
László Horváth, Lászlóné Horváth, Gábor Kun, Gábor Kun ifj., Gáborné Kún, Jánosné Szekeres, József Korn, Irén Rácz, Jánosné Oláh, Krisztina Horváth (více)Obsahy(1)
Debut maďarského režiséra Bélu Tarra, ktorý nakrútil už ako 22-ročný. Zaoberá sa v ňom bytovou krízou v Budapešti v 70-tych rokoch 20. storočia. Tarr dôsledným dokumentarizujúcim režijným štýlom aranžuje autentické životné situácie a rozhovory a zachytáva tak existenčné a existenciálne krízy mladých ľudí žijúcich v nepriaznivých pomeroch maďarského socializmu. Zobrazuje dopad na rodinné, milostné a medziľudské vzťahy, poznamenané klaustrofóbiou. Kvôli rozsiahlym búracím prácam bolo v týchto rokoch v Budapešti množstvo domov zbúraných a ich obyvatelia boli prinútení k vysťahovaniu. Niektorí z nich našli nový domov u príbuzných, kde žili v extrémne stiesnených podmienkach. Tarr pristupuje k tomuto sociologickému fenoménu prostredníctvom exemplárneho príkladu mladého páru s chorľavou dcérkou, ktorý prežíva vážnu manželskú krízu pre nedostatok priestoru, obmedzovanie a osočovanie zo strany svokrovcov . (oficiální text distributora)
(více)Recenze (23)
Celovečerní debut jednoho z nejoriginálnějších filmařů současnosti, Bély Tarra, reflektuje neuspokojivou bytovou situaci, která postihla v 70. a částečně 80. letech v podstatě celý východní blok. Bez velkých potíží lze tento film aplikovat, jak píše již liborek_, téměř na jakoukoli evropskou (post)komunistickou zemi. Tarr zobrazuje tento problém na konkrétním příkladu jedné budapešťské rodiny. Autenticitu a dokumentárnost tu zmiňuje snad úplně každý, já přidávám určitou uvolněnost a nestrojenost ne nepodobnou filmům československé nové vlny, jež je podpořena použitím ruční kamery a znamenitou prací s neherci. [==] Bytová politika degradovaná spoustou vládních nařízení je nejlépe zobrazena ve scéně na bytovém úřadu, který je doslova přeplněn žadateli a kterému "vládne" jeden úředníček, jenž rozhoduje o osudech mnoha rodin. Absurditu těchto někdy až otřesných podmínek dokonale vystihuje následující výrok: "Dej úředníkovi papír a vymyslí lejstro, dej blbcovi moc a vymyslí zákon." ()
Sonda do života jedné z mnoha rodin v socialistickém Maďarsku (ale ani u nás nebyla situace jiná). Díky nedostatku bytů jsou mladí manželé nuceni žít ve společné domácnosti s rodiči. Převážná část filmu se odehrává ve stísněných prostorách jednoho pokoje. U velkého rodinného stolu jsou na denním pořádku slovní přestřelky mezi mladou ženou Irén a jejím sobeckým a bezohledným tchánem. Výčitky, poučování, urážky. Nerozhodný a slabošský manžel se nedokáže za svou ženu postavit a vztah mladých lidí je díky vzniklé situaci před rozpadnutím. Bezútěšná, tíživá podívaná. ()
"Tenhle příběh je skutečný, nestal se s postavami z filmu, ale mohl se stát s nimi". Už dlouho se mně nestalo, že bych se po filmu cítila tak vyhořele jako po Rodinném ohništi. V té první polovině jsem byla mírně nesoustředěná, ale zato ta druhá mě dostala doslova do kolen a při vzpomínce na OPBH (podnik, který hraje ve filmu velkou roli), mně běhá mráz po zádech ještě dnes a to bylo u nás v Čechách. Absolutně si nedovedu představit, jak strašné to muselo být v Maďarsku, ale ten film vyzněl tak autenticky, opravdově, že jsem měla pocit dokumentárnosti a byla jsem tak otřesená, že ještě teď mám chuť s něčím praštit, abych si trochu ulevila. Tohle bylo rodinné ohniště, kde bych v reálu nevydržela ani půl dne natož celá léta. Béla Tarr rozhodně nezůstane nepovšimnut, jestliže tohle byl jeho debut a moje premiéra, tak si další jeho filmy nenechám ujít. - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. ()
Celovečerní debut opěvovaného maďarského tvůrce Bély Tarra mě poměrně překvapil. Tarr ve své filmové prvotině zvolil abnormální, přesto přímočarou i autentickou formu, v níž až dokumentaristicky zachycuje uspěchanost tehdejší doby a společně s výrazným akcentem bytové krize jež postihla východní blok Evropy za socialismu. Touto kombinací posléze vzniká velice chaoticky nekomfortní, přesto ojediněle naturalistický zážitek.... 8 paneláků z 10 ()
Ten kto nemá byt, nemá ani rodinný kozub a nemá ani rodinu... Tak tomuto poviem stvárnenie realizmu vo filme. Úchvatné, majstrovské dielo od filmového mága, ktoré si podmanilo všetky moje zmysly ako nič... Jednoduchá myšlienka s ohromným výsledkom na základe reálnych rodinných situácií vystrihnutých z komunistického Maďarska. Z tohto pohľadu sa dá tiež o snímku povedať, že ide aj o akúsi filmovú archiváciu rodinného života a spoločnosti ako takej v tej dobe. To reálne poňatie rodiny a stvárnenie jednotlivých udalostí (rodinná oslava, posedenie pri stole, večera...) mi doslova vyrazili dych a hypnotizovali ma každým jedným dialógom. Inak takmer v každej rodine sa našiel taký falošný egocentrický deduško či nevesta so synom, ktorí nemali kde bývať. Platilo to vtedy, platí to i dnes. A konfliktné situácie, ktoré z toho vo vnútri rodiny vyplynuli vykreslil tento snímok absolútne dokonale. Masterpiece filmového realizmu. ()
Galerie (25)
Photo © Balázs Béla Stúdió
Reklama