Sedm let v Tibetu

Tam kde je předloha strhujícím a nijak přikrášleným (místy k Tibetu i dosti kritickým) cestopisem do "Zakázaného města", tam je adaptace barvotiskovou hollywoodskou pohádkou. Byť ne špatnou. Problém je, že film zatajuje Harrerovu minulost. To Harrer v předloze z pochopitelných důvodů (myšleno z jeho pohledu pochopitelných) sice také, ale tam to nikterak nevadí, jelikož narozdíl od snímku je především o Tibetu jako takovém a nikoli o Harrerovi (resp. jeko vztahu ke Kundunovi). (23.06.2010)

Knihu jsem četl už opravdu hodně dávno, takže jsem si z ní pamatoval jen rámec děje. A to samé platilo i o filmu, takže tohle repete beru spíš jako premiéru. A ještě podotýkám, že tu nehodlám diletantsky politizovat, protože i když osud Tibetu a Tibeťanů "díky" sousedství obřího čínského bratrance považuju za hodně smutný, je to zároveň i osud logický a neodvratný. Jinak film je to hodně podařený, epický, estetický, po výpravné, vizuální i herecké stránce jsem naprosto spokojený a spokojený jsem i s dostatkem zajímavých informací (zvídavý divák může z filmu načerpat spoustu vědomostí o tibetském mahájánovém buddhismu, zvycích a mentalitě Tibeťanů i jejich nedávné historii). Jen Harrerova samolibá a sebestředná osobnost v Pittově podání mi nebyla vůbec sympatická, takže děj jsem příliš neprožíval a zůstával na povrchu. Ale budu věřit, že Harrerovo západní ego se pod vlivem východní moudrosti opravdu poněkud obrousilo a umenšilo, vždyť dalajláma s ním prý udržoval přátelské styky až do jeho smrti (2006). (06.03.2021)

Ďalšia adaptácia Tanca s vlkmi. Cudzinec z civilizácie príde do "divočiny" najskôr sú všetci preňho zaostalí no postupom času zistí, že všetko, v čo doteraz veril je blbosť. Dlhší pobyt ho úplne prekonvertuje na myšlienku a správanie domorodcov a nakoniec za nich začne bojovať proti vlastným. Nie moc výrazný Pitt, ktorého výkon kompenzujú nádherné exteriéry. (22.01.2010)

Annaud se pokouší napnout mezi ošklivější polovičkou Angeliny Jolie, himálajskými vrcholy, osudem tibetského lidu a naším srdcem horolezecké lano, které se při bližším průzkumu ukáže být pavučinou. Ne, nebudu do něj tlouct kvůli tomu, že z člena SS a NSDAP a ještě předtím Oberscharführera SA, který svůj prvovýstup na severní stěnu Eigeru v červenci 1938 věnoval Hitlerovi - a jsou tací, kteří vědí, že věnovat je v takovém případě co - udělal to, co udělal, přestože by to v případě nezakrývané pravdy mohl být o mnoho lepší film a přestože se mi zločiny fýrerova režimu hnusí neméně než zločiny toho rudého a jen o něco méně než to, co jeho ideologie udělala z nejkrásnější věci, jakou znám, protože se nejmenuju ani prokurátor Urválek, ani soudce Lynch. I když se můj oběd při pohledu na mistrně utajený skutečný důvod expedice, jíž se Harrer účastnil (kdo uhodl, že se jednalo o jeho jmenovcem Himmlerem podporovaný projekt pátrání po kolébce árijské rasy, vyhrává čokoládu) a slizký závěr (který dostává pravé grády s vědomím, že reálný Harrer byl svobodný a bezdětný) opakovaně pokoušel vrátit stejnou cestou, kterou přišel, nebudu se tady ztrapňovat tirádami, jak je to všechno hnusné, pokrytecké a nepatřičné. Ono je to totiž především lacině líbivé, nudné a tupé a v oné kýčovitosti, nudě a tuposti se Harrerova takzvaná proměna topí stejně jako Brad Pitt ve snaze mě přesvědčit, že nehraje patetický doplněk panenky Barbie, ale živého člověka. Lézt na vachrlatý můstek mezi filmem a životem nemůžu s čistým svědomím doporučit, ale se svědomím čistším než všechen neměstský sníh na světě doporučuju začíst se do knih toho, kdo jako první odhalil tvář míst, která pro všechny ze Západu do té doby byla totéž co Šangri-la a kterým status legendy ze smutných důvodů asi už zůstane, protože ani legendy neožívají po desetiletích vnuceného zimního spánku. Se svědomím jako lidskou nohou nedotčený ledovec doporučuju zamyslet se nad tím, kdy a jak roztávají v lidském srdci ledovce větší těch alpských. Se svědomím průzračným jak horská bystřina doporučuju začít vyplňovat tu propast mezi tím, co je, a tím, co by v našich představách být mělo. A nadevšechno doporučuju spíš přemýšlet než soudit, i když by to nad Harrerovým prohlášením z roku 1938 bylo asi snadné: "Porazili jsme severní stěnu Eigeru a její vrchol jsme překonali, abychom mohli dojít až k našemu Führerovi." Tentýž člověk v roce 1964 píše: "Horu nelze ani porazit, ani znásilnit. Lze na ni jen vylézt." Soudit? Do srdce vám skutečně vidí jen hory. A ty mají ve zvyku o tom, čeho byly svědky, mlčet. (13.08.2008)

J.J. Annaud sa podujal prepísať do filmovej reči autobiografiu rakúskeho horolezca, ktorý strávil sedem rokov v Tibete. V Tibete obklopenom majestátnymi Himalájami, so silnou náboženskou tradíciou, dalajlámom i Číňanmi, ktorí Tibet považujú za súčasť svojej ríše. Annaud dokáže využiť úžasné scenérie, ktoré mu prostredie ponúkalo, dokáže uplatniť atraktívnosť neznámeho sveta, príťažlivosť Brada Pitta i hudbu Johna Williamsa. Ale nedokáže sa vyhnúť nástražným mínam v samotnom príbehu. Jeho film pripomína slalom a v niektorých pasážach je tak nekonfliktne vybrúsený, až nudí. V každom prípade sa ho oplatí vidieť, len neviem, či znesie porovnanie so Scorseovým Kundunom. (27.05.2021)