Masakr na svatého Valentýna

Masakr na svatého Valentýna je vlastně uměleckou rekonstrukcí vyvrcholení války gangů nad kontrolou nelegálního obchodu s alkoholem v dobách prohibice v Chicagu. Jeho nevýhodou je, že tahle historka je notoricky známá a byla vylíčena na filmovém plátně už vícekrát, navíc tohle atraktivní období amerických dějin je důkladně zpracované a to i hvězdnými režiséry, špičkovými herci s charismatem a producenty, kteří měli opravdu štědrou ruku, takže přes veškerou snahu režisér Corman nemohl u mě na nejvyšší rating dosáhnout. Na druhou stranu, i když se scénárista držel obecně známých faktů, celá ta historka a ty postavy pohybující se nikoliv na hraně, ale už za ní, jsou tak zajímavé, že si divák přijde na své, i když nejde o oskarovou záležitost. Film mě nenadchnul, ale ani nezklamal, je to poctivá gangsterka, které škodí snad jen snaha o co největší faktografičnost, je zkrátka únavné poslouchat, že se ten a ten narodil tolikátého tam či onde a je podruhé rozvedený. Ve snímku se sice neobjevují ty největší filmové hvězdy, ale ani člověk nemá pocit takového toho mdlého kvaziherectví hraných dokumentů posledních let. Celkový dojem: 65 %. (22.09.2012)

Chicago roku 1929 a souhrn událostí končící krvavým masakrem. Ucelená atmosférická gangsterka pokračující v nastavených šlépějích snímku 'Zjizvená tvář' (1932). Od samého začátku sice celý koncept působí jako hraný dokument, neboť je chronologie velmi často shrnována vypravěčem, ale daná uhrančivost v boji o moc rozhodně předčí očekávání. Jedná se o klasický příběh války gangů, ve kterém figuruje slavný Al Capone. Snímek se vyznačuje skutečnou historickou přesností dané události, avšak je-li tomu skutečně tak mohou posoudit snad jen historikové. Ano, dalo by se říci že po vizuální stránce byl použit určitý stereotyp, ale v tom je právě to největší kouzlo. Snímek vynášen do nebes zrovna není a být ani nemusí. Své místo v diváckém zájmu si však zaslouží. (17.01.2020)

Film mapující události, které předcházely jednomu z nejznámějších masakrů v dějinách americké mafie a samozřejmě dojde i na masakr sám. Historicky velmi přesné, ale to je možná paradoxně to, co tomu škodí. Raději bych dal prostor nějáké dějové lince, než podobné suchařině bez špetky emocí a bez možnosti vybudovat si vztah alespoň k jedné z postav. 50% (24.06.2012)

Jméno Roger Corman je pro zasvěcené jakýmsi synonymem pro lehkou béčkovou zábavu, ale není to úplně pravda. Masakr na svatého Valentýna se sice utápí ve zkratkovitosti a přesycuje množstvím aktérů, z nichž řadu odbude jen pár větami vypravěče, ale na druhou stranu si drží suverénní tempo a svým netradičním stylem "Kroniky ohlášených smrtí" přidává hlavně v závěru příjemný a ozvláštňující rámec. Moc se mi líbily živé kamerové jízdy v převážně interiérových scénách i výkony herců (mezi nimiž lze na chvíli zahlédnout i Jacka Nicholsona), čímž snímek předchází formálním kouzlům Martina Scorseseho, jenže už jenom ve srovnání s prvoligovými, hutněji vygradovanými gangsterkami od Mártyho a spol nemůžu dát víc než hodně silné 3*... (24.05.2018)

R.Corman předběhl dobu a natočil širokoúhlé dokumentární drama, v němž jen tak mimochodem přímo inspiroval De Palmovy Neúplatné (scéna s baseballovou pálkou). J.Robards ani tak nehraje Al Caponeho, jako spíš předvádí, jak by slavný gangster vypadal a choval se, kdyby jej hrál Humphrey Bogart (ta podoba je v některých záběrech až neskutečná). (09.10.2012)