Sib
La Pomme
The Apple
Obsahy(1)
Film vychází ze skutečného příběhu: několik rodin z jižní části Teheránu společně upozornilo sociální úřad, že jejich sousedé drží v domě své děti a nedovolují jim vycházet. Sociální pracovnice se vydá zjistit, co je na tom pravdy. Na místě se přesvědčí, že dvě jedenáctileté dívky, dvojčata, od narození neopustily dům a celý život žijí za mřížemi. Otec děvčat má pro to svérázné vysvětlení: jeho dcery jsou prý jako květiny. A ty se nesmí vystavovat slunci, protože by je spálilo... (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (5)
V juznej casti Teheranu zije chudobna kostolna mys, teda pardon, chudobna mesitova mys Naderi, ktory ma dve dcery - anechce ich vstavit slnku. Z perzskych reziserov poznam hlavne Kiarostamiho, toto natocil ale MakhMalbat, ten mi je neznamy. kazdopadne rezisersky slusne, diualogy vyborne, tie obycajne naprosto prevazuju ...... spokojnost . 80 % ()
Jak jsme se známým po shlédnutí tohoto snímku museli konstatovat - v íránu stačí vzít kameru a točit - a ono je to dobrý. Jenom mi všechny připadají tak nějak podobné, ale pravda, zase tolik jsem jich neviděl. Jeden s těch filmů, u kterých si nejsem jistý hodnocením. Snad později poupravím. ()
Jablko toho i na poměry íránských dramat tolik nepředvede, ale zase na druhou stranu ví, co chce říct a o čem chce být, dokázalo mě to upoutat po celou stopáž a také mě v ní naprosto fascinovalo, jak je to celé opět o tom stejném, ale úplně odlišně podaném a jak dokonalé a neskutečně civilní tu byly veškeré herecké výkony, až jsem z toho měl chvílemi pocit, že to celé je jen dokument. Hlavně před těmi dvěma dívkami teda klobouk dolů, těm jsem tu jedenáctiletou izolaci a následné zmatení ve velkém světě mimo ní věřil naprosto dokonale. A dle zajímavostí tomu tak opravdu bylo a ani mě to nepřekvapuje. O to víc fascinujícím způsobem to podle mě balancuje na tenké hraně mezi hraným filmem a dokumentem, protože to pojednává o skutečném případu s jeho skutečnými aktéry, ale v rekonstrukci všeho, co už se předtím stalo. Zážitek sice rozhodně nemám tak silný, ale je vidět, že Makhmalbafova dcera se naštěstí dost potatila a tak tu určitě má co nabídnout - a že toho není málo. Až mi to připomnělo některé Kiarostamiho filmy, které na stejné hranici balancují totožným způsobem. Slabé 4* ()
ocenenia : MFF Cannes 1998 - uvedené v sekcii "Un certain regard" ()
Naderi, chudý jak kostelní myš si na stará kolena pořídil se slepou manželkou dvojčata. Vypadal spíš jak jejich děda a péči o potomky pojal věru po svém. Přestože se o ně staral opravdu dle svého nejčistšího (fundamentálně muslimského) vědomí a svědomí, děvčátka by po jeho jedenáctileté výchově nejlépe zapadla mezi neandrtálce, jak vzhledově tak mentálně. Naštěstí se sousedé rozhoupali zalarmovat sociálku a děti byly vypuštěny ze své klece. Filmu dodává na větší autenticitě fakt, že mladá režisérka zaangažovala skutečnou rodinu včetně sousedů, aby své charaktery odehráli přímo sami. S pomocí slavného otce tak natočila svůj debut jako místy zdrcující, místy poetický a úsměvný, ale po všech stránkách zdařilý hybrid fikce a dokumentu. ()
Zajímavosti (1)
- Predstavitelia hlavných úloh - otec, matka a ich dve dcéry držané 11 rokov v domácom väzení, skutočne hrali samých seba a tým len autenticky rekonštruovali svoj skutočný príbeh pre potreby filmu. (ash99)
Reklama