Kaktusový květ

Tohle se mi nikdy neomrzí. Adaptace osvědčených divadelních her, které stojí především na chytrých dialozích a hercích. Když jsem zasedl k televizi, tak jsem věděl jen to, že půjde o starou americkou komedii. Nic víc jsem nezjišťoval, ale už po deseti minutách jsem tušil a po dvaceti věděl, že autorem dialogů je někdo od divadla, někdo kdo ví, že na živo by mu ploché a hloupé dialogy neprošly, takže si dal záležet na každé větě....resp. nechal se inspirovat životem, to je vždycky nejvěrohodnější. Snad jen postavu Toni, si musel vymyslet, protože takové čistě naivní stvoření a ještě s kukučem sladké Goldie, nejspíš neexistuje. Další bytost do spolku s Corie a Holly. Povahou si podobné sice nejsou, ale nejspíš to jsou dívky vysněné, nebo natolik vzácné, že o nich můžete slyšet jen z doslechu. Díky bezelstné Toni sledujeme, jak se obstarožní zubař zamotá do svých lží tak, že ... . Většinu času jsem se usmíval, protože to bylo celé takové mile divadelní, nikdo tam neječel, nechoval se hloupě....prostě svět, ve kterém se i urážky podávají vytříbeně a mají šmrnc. Navíc se můj slovník obohatil o zajímavý výraz...lesbičanka. Ke konci už to trochu ztrácelo dech...komedie prostě dlouhé být nemají, ale rozumím autorům...tady má každá věta své místo, není odkud brát. Přesto je ta lehká dýchavičnost jediný důvod, proč nedám plný počet. A to i přesto, že dnešní komedie v sobě nemají ani desetinu vtipu a přesto je zná víc lidí, než Kaktusový květ. PS: Je fascinující, jak vzhled v případě Bergman i Matthaua klame. Zatímco jí bych hádal kolem 40 let a přitom jí bylo 54, tak jemu bych klidně přisoudil i 60 a bylo mu 49 :-) (04.06.2022)

Že byl Walter Matthau skvělý komik, o tom se tu přít nebudeme. Pro Goldie Hawn taky komedie není úplně netypický pojem, byť mi zde úplně nesedla a Oscara pro ni nechápu. Ale že Ingrid Bergman bude v tomto žánru jako ryba ve vodě, to jsem fakt nečekal. Jen kvůli ní jsem se odhodlal ke shlédnutí, a musím uznat, že opět herecky nešlápla vedle. Mimo to je pro mě příjemným překvapením, že i v čtyřiapadesáti je stále krásná podobně jako v čtyřicátých a padesátých letech. Další důkaz její výjimečnosti... Komedie samotná je taktéž velmi vtipná, ačkoli se v první třetině pomalu rozjíždí, což je spolu s výkonem Hawn důvodem, proč nedávám pět hvězd. Ovšem kvalita samotná mě nepřekvapuje, v komentářích jsem se dověděl o francouzském původu. Situace se mi zdály stejně zamotané a bláznivé jako například ve funésovských veselohrách. Jsem taktéž rád, že mému hodnocení neublížily ani "polski napisy", s kterými jsem musel film vidět. Jedna z nejlpeších oddechových komedií. 80% (27.04.2009)

Walter Matthau jako milovník? Ano no tak. :-) To bylo snad to jediné, co mi na filmu nesedělo, i když uznávám, že to svým způsobem byl krásný kontrast jeho „charismatu“ a role, což vyvolalo jen další pobavení a bylo to tak vlastně v rámci komedie v pořádku. Obecně se celé obsazení povedlo na výbornou. Ingrid Bergmanová v roli zdravotní sestry, která je zpočátku pichlavá jako její kaktus, než společně s ním rozkvete, mladá a naivní Toni (Goldie Hawnová) a její věčně vykulené oči, jednotliví pacienti v zubní ordinaci, soused Igor, … celá tahle parta stvořila moc fajn konverzačku. Ta se sice pomaleji rozjíždí, ale jak se hlavní postava doktora Juliana Winstona více a více utápí ve svých stále komplikovanějších lžích, dostane tahle konverzační komedie postupně grády, vyostří se slovní přestřelky a stojí za to. Vrcholem je pak návštěva tanečního klubu, kde se vše ještě více proplete. Romantická linka se objevuje jen lehce a povětšinou je to o skvělých dialozích, kdy se největší zábava skrývá v nenápadných narážkách a drobných poznámkách jen tak na okraj. Jejich vhodné načasování ovšem umí zatnout do živého. (01.11.2023)

Jo, jo, už to tak asi bude. Tyto komorní konverzační komedie vycházející z divadelních her mě často baví a ani tahle nebyla výjimkou. Pravda, velmi brzy mi bylo jasné, jak to celé dopadne, kupodivu mi to ale nepokazilo výsledný dojem. Body u mě tvůrci nasbírali díky obsazení a výborně napsaným dialogům. V poslední době jsem se zaměřil na dnes už pamětnické filmy a uvědomil jsem si, že úroveň dialogů (případně monologů) je v nich diametrálně odlišná od většiny současných. Mě tedy konverzace všech přítomných postav bavila velice velmi, tradičně mě potěšilo, jak se vcelku jednoduchá lež rozrostla do vše prorůstajícího molocha, v němž už nebylo vůbec jasné, kdo je čí sestra, manželka, matka, tetička, manžel, otec, milenec, doktor, diplomat nebo agent CIA. Bez toho, že bych se chtěl chlubit, musím konstatovat, že jsem se ve všem po celou dobu dokonale orientoval, teoreticky bych uměl zatančit Kleště, Kladivo i Zubaře a můžu prohlásit, že mi byla způsobena dobrá nálada. / "Tebe přece miluju, svou ženu jsem pořádně nikdy ani neznal." "A co ty tři děti, ty ti přinesl čáp?" "To víš, ze začátku jsem byl zdvořilý." / "No tak mi řekni, co neřekla. Slovo za slovem." / Poučení: Když má lež krátké nohy, jsou tu ještě chůdy. (04.04.2023)

"I think I'm gonna kiss you." Ingrid Bergman bola konzervatívna ľadová kráľovná aj v rokoch štyridsiatych, o to viac je zaujímavé ju sledovať, ako dáva v päťdesiattrojke na diskotéke novú vlnu neskorých 60's. Aj s takouto prekérnou situáciou si dokázala poradiť ako dáma a znovu tým len potvrdila, akou skvelou herečkou je. Keby aspoň polovica kolegýň mohla vyzerať v jej veku tak šarmantne... Walter Matthau klasicky vysoko nadšandartný, Goldie Hawn je proste na zožratie. Zo skladu vytiahla tie najkrásnejšie oči á la Audrey Hepburn v modrom a zaslúžene si "vyzdvihla" Oscara. Príbeh veľmi milý, rôzne situácie viac než úsmevné, hudba príjemná (inštrumentálny I'm a Believer!!), scenár viac než dobrý. Kaktus je navyše môj najobľúbenejší kvet. 85% (22.09.2013)