Popelka

Klasické zpracování příběhu o Popelce, kde je v roli trubadúra komentujícího dění skvělý Jan Tříska. Mladičká, vlastně ještě nezletilá, Popelka se potká s princem, kdo by to neznal a kdo by se netěšil na dobrý konec? I když se tahle pohádka nějakou dobu právě kvůli přítomnosti trubadúra, resp. kvůli jeho představiteli, dlouho vysílat nemohla, písničky z téhle pohádky si žily vlastním životem a zpívaly se. Při prvním povoleném vysílání se pak nově odrostlá generace setkala vlastně se starou známou Popelkou. (25.08.2010)

Tou hlavni Popelkou pro me nadale zustane Libuska... Pohadka je klasicky roztomila, cernobila, zadny zasadni kiks tam neni, juvenilni Hruskova je ok, trochu moc pisni na muj vkus, a to ze tady ucinkuje Triska v roli (trosku falesne) zpivajiciho trubadura, to pro me nema zadnou vahu. Takze jak rikam...Vorlickova Popelka pro me zustava v mem osobnim zebricku vyse. P.S.: zajimavosti tak zustava jen ucast Dany Hlavacove, ktera hraje v obou verzich zlou sestru... :) 3- (28.12.2014)

V Česku, respektive Československu vznikly dvě slavné Popelky. Tahle a Tři oříšky pro Popelku. A přestože první je fenomén, který podporuje hudba Karla Gotta, Libuše Šafránková nebo Pavel Trávníček či snad Vladimír Menšík, mě se líbí více tato. Tři oříšky drží jistě několik - výše zmíněných es v rukávě. Přesto tahle Popelka má větší kouzlo. Holoubci mluví, zpívají a vůbec hudba je právě tím rozdílovým faktorem. Kdepak ty ptáčku hnízdo máš je sice veliký hit, ale jediný. Jistě, tento film je černobílý, Tři oříšky barevný. Ale přeci jen je těch pohádkovějších písní víc zde a povedenějších. Musíme brát v potaz, že pohádky se točí pro děti a Tři oříšky se pohybují na hranici pohádky a romantického filmu. Tahle verze je více pohádkovější. Možná i proto, že v něm nehrají Němci, krále hraje sympatický L. Pešek a děj briskně a vesele shrnuje vypravěč zpěvák Jan Tříska. I Ilja Prachař jako otec Popelky je mi sympatičtější. Zkrátka, mám-li si vybrat sympatičtější Popelku jako zpracování, pak vítězí tohle, ač hodnocení jsem ponechal stejné, každá má něco do sebe. (30.12.2019)

Kdesi na venkově žil Trautenberk se svou ženou a třemi dcerami. Už tehdá si hleděl zásadně svého a tak se není co divit, že si ani nevšiml, jakou slepici si vzal, jaké namyšlené kravky jsou jeho dvě dcery a jaká zakomplexovaná naivní přihlouplá blbka je ta třetí. Ale o něm a o tom, jak ho trýznil zlý Krakonoš, je zas jiná pohádka. Tahle se točí právě okolo té nejnaivnější a nejhloupější z dcer, jenž zvali Popelka. Dokud si povídala s holubem, ještě byla naděje. Když jí ale začal odpovídat a ona místo na psychiatrii šla na zámek, nenápadně přestrojená sama za sebe a navzdory faktu, že vše viděla jaksi zamlženě, vše se vymklo kontrole. Náhle začaly na povrch vyplouvat i jiné okolností. Ukázalo se, že macecha i obě sestry jsou slepé a/nebo trpí poruchou paměti, když třikráte nedokázaly Popelku poznat, princ je trouba po otci (který neumí zahrát rozrušení, avšak těší se až zprzní synovu novou ženu a udělá jí dítě) a taktéž že textař průvodních písní má velmi omezenou slovní zásobu. Jelikož Popelka má z hrachu běhavku, neustále mizí z plesů a tak se jí musí princ vydat hledat. Zvláštní znamení - hňápa velikost 55. Jediná Popelka si naštěstí ostříhala nehty na nohou a tak jí dřevák padne. Proto si musí za trest vzít prince. Macecha pak v rozrušení vyžene manžela a otce Popelky s tím, že už se nemá vracet, a tak Trautenberk odchazí hledat klid kamsi k horám na obzoru a doufá, že takové blby už nepotká. Ó jak se mýlí... (04.02.2016)

Moje nejoblíbenější hrané zpracování Popelky. A aby ne! V úvodu Jan Tříska, na to Dana Medřická v roli zlé macechy (výborná), dvě nevlastní sestry - kdy si tuto roli Dana Hlaváčová pak střihla ještě jednou, krásný princ a roztomilá Popelka. Z šatů na ples jsem vždycky byla okouzlená (a vážně se bála, že je nestihne schovat do truhlice, když už blízko klapal kočár). A jako bonus moc pěkné písničky. (27.04.2012)