Popelka

Starého Disneyho moc nemusím. Ale toto bolo znesiteľné. Hoci pri 74 minutách mi to prišlo ku koncu strašne rozťahané. To že tam dramatický oblúk až tak nefunguje mi nevadí. Dobrú polovicu je to o zvieratkách a tie ma bavili. Neviem či mám chuť sa k tomu vracať aj po druhý krát ale ako rest, ktorý som potreboval napraviť - mi to prišlo prekvapujúco v pohode. Ale asi mám rád modernejší háv a Menkenovú hudbu. (09.06.2020)

Ač nemám rád tu americkou kýčovitost, tak zde se mi to líbí. Velice atraktivní popelka je utiskovaná macechou a jejími tupými dcerami. Žije ve svém malém chudém světě a sní o vykoupení z domácího otroctví. K udržení dobré nálady jí pomáhají myši a ptáci. Pohádka je krásně nakreslená a písně jsou typické pro 50. léta = kvalitní, zasněné, pomalé alá Patti Page. Je to pohlazení po duši a velice jsem se bavil při vystoupeních zlého kocoura. (01.08.2012)

Tak a konečně, konečně tu máme normální film. Tenhle film v podstatě zachránil studio před krachem, protože Disney neměl žádný pořádný hit, což je celkem zvláštní když vyšli filmy jako Fantazie, Pinocchio nebo Bambi. Každopádně kdyby tenhle film nebyl úspěšný tak by celé studio zkrachovalo. Naštěstí film úspěšný byl úspěšný. Animace je opět výborná. K animaci se toho moc říct nedá. To hlavní jsou postavy a příběh. Postavy jsou naprosto geniálně zpracované a napsané. No a příběh. Myslím si že příběh Popelky všichni známe. Ještě jeden plus musím zmínit a to jsou emoce. Emoce v tomto filmu naprosto výborně fungují, místy mi bylo Popelky opravdu líto, a emoce zde fungují lépe než třeba v Bambim. Film je naprosto dokonalý, nemá žádnou vadu a já mu dávám známku 100% (5 hvězd z 5). (01.04.2017)

Parádní zpracování mého oblíbeného popelkovského příběhu. Nemám, co vytknout, až na dvě malé drobnůstky, které mi jsou vcelku ukradené a to: Zvláštně se měnící barva vlasů Popelky při každé příležitost a to, že první i druhý střevíc je zkoušený na stejné noze.... prkotina. Pojetí je prostě krásné a vážně mě to nadchlo. (11.02.2013)

Kreslíř, inovátor, režisér a zejména producent Walt Disney už stál v čele animačního studia v Burbanku, když vznikaly postavičky jako pes Pluto, myšák Mickey, kačer Donald, kolouch Bambi nebo slůně Dumbo. V roce 1950 v jeho studiu vznikl i barvami hýřící známý příběh o Popelce. Má šanci oslovit také dnes, i když někteří diváci na nejznámější tuzemskou verzi „s oříšky“ prostě nedají dopustit. Pohádka doplněná o líbivé melodie a hudební čísla disneyovsky roztomilých zvířátek je typickým produktem továrny na kreslené sny. Jen, co se otevře barevnými kresbami prozářená kniha, vypravěč spustí nestárnoucí příběh, kterak krásná dívka musí odolávat trpkému údělu služky ve svém vlastním domě. Nakonec ji ke štěstí nepomůžou ani holoubci natož kouzelné tři oříšky, za vším totiž stojí čarovný proutek kouzelné kmotry. Princ na rozdíl naší nadčasové verze od Václava Vorlíčka nedostane prakticky žádný prostor, jeho minuty na scéně mu berou Popelčiny myší kamarádi, kteří se až na příliš velké stopáži snaží o komické vsuvky či přelstění kocoura Lucifera. Milý humor v tradičně naivním hávu padesátých let tak přebíjí momenty, které dětský divák nemusí tak úplně skousnout – třeba když jsou z Popelky bez servítků strhávané části šatů. (27.01.2013)