Svaté místo
Sveto mesto
A Holy Place
Obsahy(1)
Srbský filmový horor natočil režisér Djordje Kadijevic podle povídky Nikola Vasiljeviče Gogola. Podává tragický příběh studenta pravoslavného bohosloví Tomy. Se svými kolegy seminaristy zavítal do osamělého příbytku, v němž je nechala přespat stařena. Ta v noci přijde studenta svádět a dojde k děsivé scéně, po níž Toma neví, zda jde o skutečnost nebo přelud. Ze semináře je pak povolán na venkov jistým šlechticem, aby se po tři noci modlil u rakve jeho zemřelé dcery v zamčeném kostele. Toma s hrůzou poznává, že se s dívkou za jejího života již několikrát setkal, ovšem za prapodivných okolností. Po první noci, probdělé u rakve, je ochromen smrtelným strachem... (Mariin)
(více)Recenze (47)
Krásně děsivý jugoslávský horor. Svojí poetikou se značně liší od všeho, co jsem v žánru zatím měl možnost vidět, a to znamená jediné - že se porozhlédnu po dalších starších slovanských hororech, protože tenhle zabrnkal přesně na mou strunu. Vesnická šlechtická sídla, strašidelné kostely s hrobkou, stařeny v chatrčích, to je prostě paráda. 85% Horror movie of the year ()
Horor z východoeurópskych zemí bol viacmenej raritou a to samozrejme aj u nás. Jugoši to skúsili tiež a nepohoreli. Ďalšie filmové spracovanie Gogoľovho VIY sa zameriava na atmosféru a trikovú stránku prakticky zanedbáva. Čiže nejde o nič akčné a krvavé, ale o pomaly rozprávaný príbeh, bezútešný a pesimistický. Proste aký kraj, taký mrav. ()
Celkem zdařilé zpracování Gogolovy báchorky o čarodějnici a mladém knězi. Je zvláštní, jak si tenhle horor dokáže uchovat i punc pohádkovosti, ačkoliv dítěti bych to samozřejmě nepustil, protože ty tři noci v kostele dokáží být opravdu děsivé. Na druhou stranu si myslím, že pro podobně specifický styl musí mít člověk cit, aby si ho dokázal zcela užít a ten já, bohužel, tak úplně nemám. Proto jen 60%. ()
Mrazivejšie a prízemnejšie než Sovietska adaptácia. Menej štylizácií, sychravé odtiene, prízemnosť. Nosný dej je doplnený o zopár fashbackov a perverznejších kúskov, ale mnohokrát to prechádza akousi hypnotickou mechanikou. Farby a rozprávkovosť nahradila vidiecka opera strachu Jakubiskovských vlastností, ale... Možno z týchto stručnejších výrazov vydedukovať istý posun v pohľade na Gogolov rukopis, avšak režisér nedokázal pracovať s metaforickými vyjadreniami presvedčivo. To, čo sa v písanej forme (či vo Vij 1967 obrazotvornými prostriedkami) uplatnilo, o to zložitejšie sa Kadejevicovi pracovalo s vlastným zámerom. Potom sa kľudne mohlo stať, že efekt jednotlivých súčastí nebol taký, ako sa zamýšľal. Udržateľnosť tempa v spodných vibráciách stroskotáva, čím sa cielená komornosť tejto duchoviny poneviera kamsi do autu. ()
Pro mne jasné zklamání, kterému dozajista pomohly dvě věci - 1.mistrovské dílo Bavy (Maska démona) zůstává nedostižným a nepřekonaným majstrštykem, 2.předlohu znám dobře, tudíž překvapení se konat nemohlo (i když, proč by vlastně nemohlo?). Bohužel i sovětská verze z roku 1967 je mnohonásobně lepší, zejména démonické běsnění v kostele. Kamera jen zřídka podá zajímavý obraz, hudba jen chvílemi zazní melancholicky a tajemně. Strašidelná atmosféra nulová, tohle opravdu není horor. První noc je naprostý výsměch, druhá prosviští, než se divák rozkouká, a přijde třetí, jejíž trapnost je vrcholem tohoto rádoby strašení. Kde jsou rekvizity gotických hororů? Bouřná noc, záclony pavučin (bylo jich štipec), koberce zlověstné mlhy (pár ubohých pšouků), kostry, lebky, pavouci, netopýři, černé pahýly stromů zmítající se ve vichru, hřbitov...ach jo. Dvě hvězdy za démonickou Kateřinu a toť vše. Italové vedou na plné čáře, zatím... ()
Galerie (20)
Photo © Radiotelevizija Beograd
Reklama