Noční můra v Elm Street

Drákula v knize, King Diamond ve sluchátkách a Freddie Krueger v kině jsou ti nejstrašidelnější horroroví guru ve svém oboru. Noční můra v Jilmové ulici, Freddieho slavné proprietky - rukavice, klobouk a ten hnusnej svetr, peklo. Strašnější je snad jen Jyrka Prasečí rypák a jeho růžové košilky a hnědá saka:-) (23.05.2010)

Po 37. rokoch má úvodná časť Nočnej mory v Elm Street stále svoje čaro. Hudba Charlesa Bernsteina je bezchybná, atmosféra všadeprítomného zla podmanivá, tvorcovia od začiatku po koniec kvalitne stupňujú napätie a originálne prevedenie vrážd (najmä „vcucnutie“ do postele) som si plnohodnotne užil aj v roku 2021. Napriek menovaným kvalitám ma však Freddy príliš nevystrašil a absencia hrôzy pri horore je vždy značné mínus. (06.02.2021)

Do dneška nezapomenu, jak jsem vůbec poprvé viděl v televizi Noční můru. Máma měla za to, že už dávno spim, mezitím co já za dveřma vesele šmíroval. Ve školce jsem si pak dlouho poté kreslil toho pána v klobouku, vyprávěl o něm kamarádům, což učitelky vůbec nechápaly. Jen jedna z nich měla pro mě pochopení, a nosila mi různé obrázky a plakáty s filmovou tematikou. Pěkný časy, jen co je pravda... Craven tu zkrátka vytvořil kultovní postavu, se svým charakterem a černým humorem natolik odlišnou od ostatních zabijáků té doby. Freddy Krueger byl zkrátka zábavnější, i právě proto se tenhle břitoruký hrdina stal postupem času výdělečnou značkou a popkulturní ikonou. (19.09.2012)

První díl slavné "horrorové" série 80. let ... Craven řádně polevuje v násilí a brutalitě, i když hlavním zlem je ve filmu masový vrah, ale vydává se novou cestou. Nápad s prolínáním reality a snů, hledání tajemství o tom, co se to vlastně děje a kdo je onen hnusák v klobouku, je výborný ... Stejně tak je výborně zpracován film i po technické stránce, perfektní kamera, na svoji dobu dobré triky, docela obstojní herci (mladý Depp!!!). Je to dobrý film, ale spíše takový "teenagerský horror", který rozjel v 80. letech záplavu filmů, které se jako horrory tvářily, ovšem šlo jen o parodie na to, co kdysi horror představoval, totální odklon od chladného brutálního stylu 70. let a přehoupnutí se někam do říše pohádek, kde každý zářez do lidského těla byl tvrdě stíhán a posuzován kritikou s tím, že i samotní tvůrci se nakonec na "větší mordy" ve svých filmech prostě vykašlali... Právě zde někde u a u "Pátků 13th a Freddyho" začíná dlouhé období temna, tedy období trapných "teenagerských horrorů" a téměř zapomenutí na to, že existovaly na plátnech opravdové hrůzy jak už v podobě "tradiční italské gore školy", tak například v podobě "Texasského masakru", "Last House on the Left", "Evil Dead 1", "Hory mají oči 1", "I Spit on Your Grave", "Nightmare in a Damaged Brain" atd. Tyhle skvosty, které se "za nic nestyděly" a drtily diváky scénami, o kterých se mluví dodnes, byly vystřídány "Nočními můrami", čím dál horšími "Pátky" a "Halloweeny", "Loňskými léty" a "Vřískoty", kde se násilí odehrávalo většinou ve 2 vteřinách jednoho střihu, často mimo kameru, odhalené ňadro bylo ukázáno teenagerovi jako ta největší odměna na pouhých pár vteřin a znásilnění bylo v takových filmech absolutní TABU!!! Naštěstí tato doba padla a horror se vrací ke svým pravým, ale moderním, kořenům, které začínají někde kolem roku 1971. A to jak díly novými, tak alespoň těmi remaky ... Tohle již není sice hodnocení filmu "Noční můra v Elm Street", ale spíše hlubší zamyšlení se nad tím, co tento film pro svět horroru do budoucna znamenal ... absolutní zkázu (i když film je to kvalitní). Craven "to" začal "Posledním domem vlevo" a po 12ti letech pohřbil prvním dílem "Nočních můr" ... (02.07.2008)

„Co na to říká koroner?“ – „Zvrací od chvíle, co to uviděl!“ Když mi bylo zhruba deset jedenáct let, měl jsem lákavou možnost volby: buď budu doma večer sám, nebo půjdu s bratry do kina na popáleného chlápka, jehož osud vzali rodiče dětí z jedné ulice razantně do svých rukou. Dneska je to víc k pousmání, ale atmosféru a množství nápadů to zdaleka neztratilo. Navíc je to mile bizarní a velmi atmosférické. A Robert Englund je luxusní démon. Přesto tohle zvrácené dítě Wese Cravena nemělo zdaleka na růžích ustláno. Studiím se látka nezamlouvala, dokonce ani jeho kamarád Sean S. Cunningham, který měl režírovat scénu roztékajících se schodů, měl k námětu výhrady. Látce věřil až Robert Shaye, který prakticky na koleně založil společnost New Line Cinema. Ta do světa vypouštěla samá finanční selhání a (ne)úspěch Freddyho měl být pro další „život“ studia klíčový. (02.06.2012)