Jak jsem balil učitelku

Typický Anderson, nuda jak na výchovnom koncerte. Ani vtipné, ani poriadne romantické. Príbeh o teenagerovi, ktorý sa správa ako idiot a sympatie si nezíska. Wes je najpreceňovanejší režisér možno aj všetkých čias. Ešte som u neho nenatrafil na film, ktorý by som si chcel pozrieť znova. Skôr na nich hneď zabudnem. (18.11.2021)

Anderson je podivín, takže podobných filmů v tomhle žánru je pomálu, ale stejně si nemůžu pomoct...neoslovilo mě to. I když Schwartzman a Murray jsou perfektní. Zatímco mi Život pod vodou přišel opravdu geniální, tohle je někde napůli cesty, a to je škoda. Nicméně jeho filmy mají vzestupnou tendenci, tak uvidíme dál. (16.09.2007)

Zcela jistě nepatřím k "WesAndersonfilům", ale na rozdíl od Royal Tenenbaums jsem se při Rushmore celkem bavil, i když takovým zvláštním způsobem.Určitě k tomu taky přispěl kvalitní soundtrack. Budu muset někdy znova zkouknout Bottle Rocket, je to už dávno co jsem to viděl v TV a na ty závěrečné scény provedení loupeže nelze zapomenout. 3,5* (13.03.2007)

Ke každému filmu Wese Andersona si musíme najít cestu.Někdy poté cestě stačí jít jednou, někdy víckrát.Každý jeho film má jeho typický rukopis a styl vyprávění.Na Jak jsem balil učitelku jsem moc těšil a bohužel jsem mírně zklamaný.Asi nejvíce to bude tím, že jsem očekával trochu jiný děj a hlavně jiného hlavní hrdinu.Jason Schwartzman svoji postavu ztvárnil dobře, ale přišla mi protivná.Bill Murray je dokonalý, stačí jeden pohled na něj a ten vydá za několik slov.A nakonec zbývá titulní učitelka Olivia Williams, která mě nepřišla tak sympatická jak by měla, ale to je můj problém.Přesto je ve filmu spousta nádherných a vtipných scén, který vykouzlí úsměv na tváři všech co mají rádi inteligentní humor. (05.07.2012)

(Anderson má na české distribuční názvy opravdu smůlu.) Svět s vlastními pravidly nevcucl tak jako v Tennenbaumových, asi proto, že Rushmore je ještě o něco odtrženější od reality, jako bychom se z toho úvodního puberťáckého snu o nadpřirozených matematických schopnostech až do konce tak úplně neprobudili, jenom matiku vystřídají nadlidské social skills (dle scenáristické libovůle prokládané okamžiky naprosté sociální zabedněnosti, přičemž trapnohumor není můj oblíbený typ humoru) a inscenování divadelních koláží poskládaných z profláknutých filmů, což je sice legrace, leč toho, co je jenom jako, je na mě tentokrát zkrátka příliš. Nepotěšilo vypiplaným formálním hračičkovstvím až tak jako Grandhotel, zajímavě vybraná muzika jako by stála tak trochu mimo film, Murrayho dojemný milionářský taťka to úplně nedohonil. Takže přes nepopiratelné mimoňské kouzlo oproti zmíněným dvěma o hvězdičku míň. (13.09.2017)