Das kalte Paradies
Obsahy(1)
Příběh, inspirovaný skutečnou událostí, v němž je konfrontován obraz blahobytné švýcarské demokracie s otřásající zkušeností přistěhovalců, vystavených neúprosné azylové politice. Utečenec z východní Evropy Jan a Jihoameričanka Elba se sblíží ve švýcarském uprchlickém domě. Jejich snaha o založení důstojné společné existence je však nemilosrdně drcena mašinérií azylového řízení. Snímek vyvolal po svém uvedení ve Švýcarsku živou diskusi v tisku i v parlamentu. Sám režisér byl terčem mnoha politických útoků a zkoumalo se, zda neporušil zákon, zejména ve věci nabádání ke skrývání uprchlíků. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (14)
Vítězství obsahu nad formou. A to je to podstatné. Ač natočeno hodně amatérsky a většina hereckých výkonů je prkenná, tohle zvláštní dílko má skutečně co říct. A daří se mu to velmi citlivou a neokázalou formou. Osloví jemné, empatické duše. Především pak ty, které vědí, jak silná je touha po svobodě a co znamená nesvoboda, protože měli tu smůlu ji zažít. Má co říct lidem, kteří už něco procestovali, poznali kus Evropy a mentalitu třeba zrovna těch Švýcarů. Takže, kromě melancholie a smutku, vnímají i tu porci humoru, která je pod povrchem filmu nenápadně skryta. BTW: Celé to téma je navíc velmi aktuální i dnes, po 30 letech. A právě tady u nás, kde většina lidí se bojí jinakosti, jiné kultury, uprchlíků - jak čert kříže. A pohrdá jimi. Ovšem takoví by se na "Chladný ráj" zcela jistě nekoukali. Raději si pustí "Babovřesky". Těm porozumí. ()
Problematika emigrantů konkrétně ve Švýcarsků se objevuje např. V nesnesitelné lehkosti bytí, kde se však dočkáme minima svévole ze strany úřadů. Tenhle snímek se na tuto určitě opomíjenou stránku i současné švýcarské politiky zcela zaměřil a v dnešní době vyznívá minimálně neaktuálně a trochu propagandisticky. Mě osobně nepřesvědčil a stále si myslím, že i v osmdesátých letech velkou část "uprchlíků" tvořili nejen ve Švýcarsku ti, kteří mizeli z ekonomických a nikoliv politických důvodů. Obsah zcela vítězí nad formou, o jejíž kvalitě by se dalo s úspěchem pochybovat, ale o to tady rozhodně jít nemělo. ()
Tento film se mi velice líbil. Nešlo v něm o formu, ta je prostě mizerná, ale o obsah, který ukazuje bez obalu jednání s uprchlíky v celé západní společnosti, nejen ve Švýcarsku. Občas sice působí vykonstruovaně - dítě se Janovi a Elbě do tak nevhodné doby skutečně narodit nemuselo, stačilo použít ochranu, ale jinak je až neuvěřitelně pravdivý. Neměli by o něm přemýšlet jen vnímaví diváci, ale hlavně ti, kterých se dotýká nejvíce - imigrantské úřady a jejich úředníci... ()
Nelichotivé obrazy, které vyrůstají ze skutečnosti a s úspěchem bourají mýty, to nemají nikdy lehké. Autoři filmu volili jakoby obrácený postup: aniž zanedbali emigranty-exulanty, spíše usilovali o pohled z druhé strany - těch, kteří rozhodují o imigrantech často s minimem disponibilních údajů a ručí přitom za bezpečnost ve společnosti, kterou pomáhají chránit. Jakkoliv se v postupu švýcarských úřadů vyskytují místa, ze kterých mrazí, bez kazu není ani druhá strana počínaje mužskou postavou, která se do Švýcarska doslova pročůrá, a to ještě nedopatřením. Podstatně věrohodněji z tohoto hlediska působí mladá Bolívijka, i když klášterní výchova není pro tuto zemi příliš reprezentativní součástí života. Drsnost skutečnosti však má ve filmu i svůj občanský protipól (Bolívijčina švýcarská přítelkyně) a tím i důkaz, že švýcarská krev nemusí vždy jen rybí. CHLADNÝ RÁJ je v každém případě příjemným diváckým překvapením. Nekonvenčním, skoro dokumentárně pojatým příběhem, který upoutá a utkví v paměti. ()
Formálně špatné, obsahem na výbornou, ale v naprosto nepřístupném balení pro širší diváckou obec. Škoda, takhle to vůbec nemuselo vznikat. Na dané téma pak mnohem lépe reflektují dokumenty nebo literatura. ()
I když je patrná podoba se starším bráškou Psí dostihy, Chladivý ráj je propracovanější, nepůsobí až tak amatérsky ale surová realita zůstává. Paradoxem je, že lepší kousek má nižší hodnocení, možná díky tomu, že tu nefigurují žádní známější čeští herci. Ale to už se na čsfd stává. ()
Jednoduše nahozený příběh neukazuje nic, co by nebylo zpracováno už mnohokrát a snad vždycky lépe. Film je amatérský ve všech složkách (obzvlášť hudba se „vyvedla“) a jeho děj mě také nechal chladným. Jedním z mála pozitiv je, že Nohemi Dragonné vypadá celkem pěkně. ()
Když jsem si letmě prošel zdejší komenty, které opakovaně řeší, jak má tento film poměrně mizernou formu oproti velmi zajímavému obsahu, říkal jsem si, že to nemusí znamenat hned slabý film, u dramatu je přeci většinou důležitý (alespoň pro mě) spíše ten obsah. Jenomže mi ukázal, jak jsem se mýlil. Někdy „pouhá“ společenská výpověď k atraktivitě nepostačí, zvláště chce se-li člověk dívat na film z úplně jiné krajiny a doby zároveň. Když má drama v sobě dobrý příběh, určitě nemusí být za každou cenu umělecky osobité, aby dostatečně oslovilo. Jenomže i ten dobrý příběh musí být formálně kvalitně uchopený, rozvrstvený a vygradovaný, což tady navzdory jistému napětí v obsahu pokulhává. A taky by drama mělo mít atmosféru, o níž moc v případě Šafaříkově filmu mluvit nelze. Náhled do nesnadného života uprchlíků ve Švýcarsku, kteří marně čekají na vytoužený azyl, vychází z autentických prožitků a určitě mě v mnoha momentech dost zaujal. Ale právě skrze nesnadno ztrávitelnou formu-neformu současně nejednou i poněkud nudil a moc emocí ve mě nedokázal vyvolat. O tři roky starší Psí dostihy od stejného režiséra mě určitě bavily více; možná i proto, že šlo o komedii a výrazně přítomný humor pak dodal vedle společenské výpovědi ještě rozměr navíc. 55% ()
Smutný příběh imigrantů ve Švýcarsku a současně pěkný vhled do švýcarské mentality. 1) 38letý dokumentarista Bernard Šafařík (scénář spolu s Jaroslavem Vejvodou, režie, produkce) emigroval ve 20 letech do Švýcarska, kde psal povídky a natáčel televizní dokumenty. Chladný ráj je jeho druhý a, zdá se, že i poslední celovečerní film. 2) Poloamatérské herecké výkony přispívají k autenticitě výpovědi. 3) Mladý Julius Effenberger (Jan, hlavní role) je sexy. ()
Vkĺznutie do sveta imigrantov v západnej krajine je síce zaujímavé, súcitvyvolávajúce a vcelku realisticky podané, ale spracovanie filmu bolo žalostné - od slabo vykreslených postáv cez kameru, ktorá vyzerá horšie ako naše inscenácie, až po toporné herecké výkony. Inak, vykreslenie švajčiarského (západného) sveta vyzeralo dosť fádne a šedo. ()
Bernard Šafařík má CO říct. Problém ale nastává ve chvíli, kdy se objeví otázka JAK to říct. ()
Rozhodně nelituji shlédnutí, je to stále aktuální téma, ukazuje, jaká je byrokracie i v moderní demokratické zemi. Zpracování je sice takové trochu amatérské, ale vítězí obsah. 65%. ()
Drifter Soul to řekl přesně. ()
Ne, že by filmu nebylo co vytknout, ale pohled na uprchlíky jiným způsobem umožňuje klást si otázky a jsem přesvědčen, že to je hlavní význam filmu. To může vést i k tomu, zda existuje všeobecné právo na azyl, které není odvislé od politického pronásledování. Mimoto, odpvědnost ústřední dvojice je také velmi sporná. Zcela určitě je to film, který za zhlédnutí stojí a čistě v porovnání s Psími dostihy je o mnoho hlubší. ()