jjbaraque

Naprosté filmové prázdno. Řemeslná skořápka, ale uvnitř nic není. Točil to "umělecký strojvedoucí" (viz Evžen Boček).

Zcela subjektivně je to skvělý film, nicméně bych asi doporučil sledovat jej poté, co zhlédnete Ztraceni v Mnichově. Poté, co se podíváte na Masaryka, by měl následovat Anthropoid a pochopíte hodně o vedlejší postavě, která je ve všech těchto událostech rozhodující a mnohokrát nedoceněnou osobností. U Masaryka je první část tak rozvleklá, že jsem opravdu nevěděl, co si má hlava s filmem počne, ale postupně jsem byl vtahován do děje tak, že nakonec jsem měl pocit téměř naprosté dokonalosti. A v hlavě se mi film promítal ještě několikrát, což je právě dobrým znamením toho, že je to film, který vám poskytně mnoho cest k přemýšlení.

Čtyři hvězdy proto, že: a) tvůrci, na rozdíl od ostatních "tvůrců" jsou schopni pracovat s detailem, ctí historické skutečnosti a tak opravdu před první světovou válkou má katedrála sv. Víta opravdu jednu věž. Jenže, to by si takových drobností musel někdo všimnout, jako velmi nenápadného, ale zcela evidentního vzestupu českého národa, což lze vidět na tom, jaké pstavení zaujímají Češi v úvodních dílech seriálu a kým jsou v posledních dílech. b) proto, že výkony herců nejsou rozhodně statické, naopak, opět je potřeba se dívat pozorně, neboť sdělení není na povrchu. c) proto, že je seriál podhodnocen.

Zas až taková extratřída to není. Ne, že by se v seriálu nevyskytovaly skvělé momenty, zvlášť kamera je vynikající (Štěpán Kučera), ale dokonalost je dokonalost a ta zde není. Jde o detaily, které dovedou natolik narušit celek, že je z toho člověk otráven. Aneb, kterak si Pražák představuje zdevastovanou krajinu severních čech. To je první kámen úrazu, on totiž dřívější Severočeský kraj ležel na západě Čech a jen trochu na severu. Takže z toho scénárista vyrobil sousedství s Polskem a značky Libereckého kraje. Zkuste tam schválně najít hnědouhelný důl. Ale to by snad až tak nevadilo, spíš jde o onu klasiku: kouřící chladící věže. Uffff! Proč proboha tohle má symbolizovat znečištění? Chápu, že zabrat komín není tak jednoduché, neb chladící věž je tlustší, ale trocha snahy by neuškodila. Práce s detailem (či historickými fakty) možná je - viz seriál Já, Mattoni...ale když ono to tak hezky čoudí.

Na Renčových filmech je vidět, že jsou poněkud delším klipem. Se všemi nevkusnostmi, podbízivostmi a kýčařením, které u klipu jdou tolerovat, u filmu nikoliv. A přitom příběh Baarové má takový potenciál. V této souvislosti je patrné, že se mnoha lidem film líbit bude. Vlastně je to škoda. Škoda času, škoda peněz a škoda slov.

Citace veršů na úrovni MŠ nebudu opakovat, stejně tak pedofilní motiv netřeba připomínat. Argumentovat nelze ani tím, že s námi Švěrák et Svěrák hraje čistou hru. Ne. Smíchat tři pohádky dohromady je jednoduše ubohost, to, že to přiznám, přece není polehčující okolnost. Ony se totiž pohádky dají natočit, ale to by se muselo trochu přemýšlet a to už jaksi nejde. Vlastně by se snad tento "počin" dal chápat jako položení otázky, na niž lze velmi těžko najít odpověď: to, že herci hrají v mentálně pokleslých seriálech je vysvětlitelné a pochopitelné, ale proč se proboha někdo propůjčí k účasti na takovéhle slaboduchosti? A nebo všichni přijmou roli, aniž by četli scénář? A jen drobnost o pokřivenosti dnešního vnímání světa, který se tu implantuje do "nebohých dětských dušiček" (nešlo odolat, laskavost je nakažlivá): zatímco vlk je zašit, aby se mohl napravit, matka s dcerou z poslední pohádky odcházejí zmrznout a nikdo je nezachrání. Ano, nebohé zviřátko si ochranu zaslouží, kdežto člověk ne. A tak je to správně, tak to má být!

Je celkem škoda, že někteří ten film neviděli, a přesto jej hodnotí. Tím nemyslím, že by se na film nedívali, ale sledovali něco, co sami chtěli sledovat. Tohle rozhodně není romantická sračka, ale naopak si to z romantických sraček a klišé dělá srandu, právě tím, že je víceméně neustále dodržuje. Celkem by mě pobavilo, když by ti, kdož zde vytýkají tomuhle kousku nereálnost, obdobně podrobili kritice "kultovní" (uf, z toho slova se mi zvedá žaludek) filmy jako Marečku, Jáchyme etc. Nu nic, mě se právě ta hra na nereálno, jak napsala Terez.S:"Surreálné, ale milé", líbila. Ano surreálné, s rovinami, které se dají, ale taky nemusí odhalovat. A nebudete-li je odhalovat, pak uvidíte prd. Film tak měl pouze jedno výrazně slabé místo a to byl naprosto provinční výkon St. Zindulky (proboha, proč ho někdo neopravil??, že tohle není německá, ale ukrajinsko-ruská čeština). Takže, tak jako někteří zde: bylo by to za čtyři, ale 43% (v tuto chvíli), je tak zoufale málo, že je třeba dát 5.

Snad jen stručná poznámka k názvu, kdy blbým překladem trpí snad většina francouzských filmů, které se u nás uvádějí. Je to Blbka, Princezna srdcí. Pokud budeme ten název (a nepochybuji, že autorky vzhledem k tomu, jak je vedeno francouzské vzdělávání, to tak myslely) chápat v historickém kontextu, dostaneme další úroveň, na níž lze film chápat. Co se filmu týče, je přesný, trefný a třebas právě proto, že se nesnaží být korektní, což je nejlepší cesta k záhubě.

Film je skvělý v tom, jak dovede někoho přesvědčit o tom, že je-li založena na autentických výrocích osob, což je zdůrazněno v úvodních titulcích, může znamenat pravdu. Ach, jak daleko ale ona dáma je....

Je docela zvláštní přistoupit k Janu Amosovi s odstupem. S odstupem od husitské trilogie, Dnů zrady a samotného filmu, který jsem naposledy viděl jako povinné představení na gymplu. Ano, tehdy jsem si taky říkal: ať už konečně umře. Jenže, a to je právě kouzlo filmů a knížek, oproti životu: můžeme se k nim vracet a dívat se na ně z dnešního pohledu, který je tak jiný, než ten náš dřívější. S odstupem, jsa připraven na nekonečně dlouhý film, objevil jsem věci, které nejsou na první pohled vidět: marnost lidského počínání (týká se to jakékoliv činnosti), které je neustále sráženo dolů někým, kdo má buď jiné zájmy a nebo příliš omezené obzory. Fascinující je si uvědomit, jak obecné téma nemožnosti přivést lidstvo k moudrosti je ve filmu obsaženo. Přesto snad má smysl začínat znovu a znovu a pokoušet se napravit něco, co je nenapravitelné. A, a to je potřeba zdůraznit, protože je v tomto ohledu film dokonalý, neboť je to dokonalost nenápadná, je kamera. Kamera, která tak skvěle kreslí obrazy vlámských malířů, zátiší, hru světla a cameru obscuru.