jjbaraque

Tak jako se údolím vine Malojský had, tak se bude vinout hlavou tenhle film. Dlouho, nepochopitelně, nesmyslně, ale pořád na něj budete fascinovaně koukat.

Tedy přesněji řečeno by to bylo tak 3,5, ale zaokrouhluji nahoru, protože je to film francouzský. První problém vidím v překladu. Sex v Paříži je nebetyčná blbost. Takhle by se to překládat opravdu nemělo. Pod sukněmi dívek je totiž film o tom, co ženy chtějí skrývat a co rozhodně nechtějí ukazovat. Zdánlivě je film jednoduchý, ale složitý také není. Jako muž jsem odcházel z kina s dojmem, že ženám nelze porozumnět. Neboť si nerozumí ani ony samy. Ale u vědomí toho si půjdou za svým.

Jen jedna hnidopišská poznámka na úvod: příběh se neodehrává ve válkou zničené Čečně a natožpak v Beslanské tělocvičně. Ano, tělocvična to je, ale moskevská. Ono by to jinak totiž nemohlo mít tu pointu, kterou to má. Ovšem to není podstatné. Podstatné je, že je to skvělý film i když jsem silně váhal, zda se mám pustit do ruského filmu. Ale právě proto, snad abychom pochopili, jaké Rusko je, jak patetická slova a gesta Rusové považují za běžná, je dobře se na film podívat. A to nejenom proto. Pro otázky, které vám vytanou na mysli, pro zpracování tématu, který byl již dříve natočen a přesto je v mnohém nový.

Neurazí, nenadchne, nevadí. Leda....že byste si řekli, jak to s vámi vypadalo, když jste byli zamilovaní a co všechno byste kvůli tomu udělali. Jistě, kvůli Leninovi byste to asi neudělali i kdybyste stranu milovali sebevíc. To jen jako drobná poznámka ke komentářům, že je to nepravděpodobné. Myslím, že za určitých okolností je možné všechno.

Přestože je předem jasné, jak se film bude vyvíjet, přestože je odtržen lehce od reality, přesto je to lehké a chutné, jako francouzské jídlo.

Kdo má právo soudit druhé? A kolik malicherností je třeba k tomu, aby vznikl konflikt? Stačí jedna. Je to vynikající film: nejen sám o sobě, protože opravdu není potřeba na to, aby bylo něco sděleno, utrati stovky milionů dolarů. Stačí jedna místnost. To je na tom filmu to nejlepší, z té místnosti se prakticky nehnete a přesto sedíte přikováni do křesla a jen zíráte, jak malý kamínek strhne lavinu, jakých předsudků jsou všichni plni a nedívíte se....a nebo se možná divíte, že se lidé ještě nevyvraždili. Což je možná škoda. Ale to by pak nemohli točit takové filmy...

Opravdu skvělá komedie, ale stejně tak i skvělá tragédie. Cokoliv chcete. Pokud budete chtít.

Ten film je, jednoduše řečeno, skvělý. Doporučuji jej shlédnout dvakrát, aby člověk byl schopen zachytit všechny inteligentní narážky, které v něm jsou. A, ačkoliv zde řada hodnotících tvrdí, že je pouze zaměřený proti komunistům, při troše pozornosti a historických znalostí v něm objevíte i spoustu ironických poznámek (vtipů) na Američany, kapitalismus či aristokracii. A když si dáte ještě trochu odstup, zjistíte najednou, že si onen geniální Žid z Haliče klade otázku, zda vůbec to veškeré lidské lpění na principech má nějaký smysl. Hrabě dělá hajzldědka, komunista se stává hrabětem, Mac Namara odjíždí do té díry Atlanty. Takže jinými slovy, i když je život velmi náročný na přežítí (a doposud se to nikomu nepovedlo), tak v něm může být i legrace.

Jako komedie je to opravdu dobrý. Ze začátku, co věta, to chyba (historická). Režisér Steklý zde dokazuje (což ukáže ještě mnohokrát, včetně "adaptace" Švejka), že (cizinec promine) z hovna bič neupleteš. Neboli: komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Druhý pohled, neboť i ten bychom si měli dopřát, je bohužel dost tragický. Film totiž ukazuje padesátá léta v té nejodpornější podobě, kdy se skutečnost překrucovala tak, aby to vyhovovalo právě těm, pro něž komplikovanější zobrazení představovalo nesrozumitelno a tudíž nebezpečno.

Možná se můžeme smát, ale ve skutečnosti z tohoto filmu (a to téměř v každé povídce mrazí). Iluze, že se něco děje tak, jak si myslíme, je pro lidstvo přítomná, minulá i budoucí. Lidé chtějí být klamáni a pokud se jim to neděje, mají pocit, že něco není v pořádku. Jistě, tohle je možná trochu přehnaný pohled, ale maminka v Jako královna si opravdu přeje nabýt přesvědčení, že se bude mít jako královna, ačkoliv jí musí být jasné, že to tak nebude. Ornella Mutti si přeje si myslet, že je milována a ne zneužita a Vzorný občan jedná jistě správně. Většina povídek je skvěle vypointována a pak si člověk říká, jak by to dopadlo asi dnes. Vzniklo by 11 dvouhodinových filmů...to je přece chyba plýtvat takovými pointami na deset minut filmu, ne?