jjbaraque

Něco na tom filmu je. Co zamrazí, pokud se nenecháte odradit slabšími pasážemi, je celková bezvýchodnost. Vynikne to v poslední povídce, pak si člověk říká: "A má vůbec něco cenu? Není všechno naprosto k ničemu? Hra, kterou jest nutno hráti, ale ze které nelze vyváznout živý?" Bohužel je film takový dvouproudý. V jednom proudu vyvolává právě ty pocity bezvýchodnosti, marnosti, nesmyslnosti. V druhém proudu teče pomalý spád. A vyzdvihl bych, oproti jiným komentářům, povídku poslední. Ta se mi zdála nejzdařilješí. Chdák ústřední hrdinky si myslí, že je revolucionář, že dělá něco záslužného ("zachraňuje lidstvo"), ale je tomu tak? Není to je rozmazlený fracek, který si to jednoduše může dovolit a který má cestičku umetenu? A tuhle relativitu lidského počínání tam můžeme vidět u více postav (ředitel, jeho žena, muž v masce Pierota).

Už během sledování filmu mě napadlo:"Američané by neměli točit filmy". A nebo možná, mohli by je finacovat, ale dál už se do věci nevkládat, natož pak se snažit natočit něco, co by mělo, snad atmosférou, připomínat předlohu bratří Grimmů. Ve filmu je tolik zoufalých chyb (jako příklad metání ohně proti útočníkům, hrad, který je cukrkandlový, ale, protože jde o temnou pohádku, tak nezáří všemi barvami jako Sen šíleného cukráře, tedy Chrám Vasila Blaženého na Rudém náměstí, ale je šedočený), že člověk chce odejít, ale ve shodě s Cimrmanem...očekává, zda druhá půle bude stejně slabá jako ta první. Občas jsem si připadal, že tvůrci recyklují, asi v rámci ekologie, výtvarné prvky z dřívějších filmů (barvy v kouzelném lese silně připomínají styl Burtonovy Alenky). Hereckým výkonům ostatně taky nelze příliš věřit, připomíná to operetku. A že je to neskutečně dlouhé, to snad dnes, kdy tvůrce ani nemůže natočit film, který by trval 90 minut, ani netřeba zdůrazňovat.

Pokud by byl film kultovní, znamená to, že jej vyznává hrstka primitivů, které při jeho sledování skotačí okolo ohně a pějí bojové písně. Ale to je spíš poznámka k nálepkám, které bývají mnoha věcem přiřazovány. Film ovšem za shlédnutí stojí. A to nejenom pro typicky české jméno jednoho z hrdinu (Victor Lásló). Pro atmosféru, pro přítomnost války, pro celkem realistické vykreslení toho, jak válka zasahuje do osudů lidí, i když občas nad zásahy osudu je třeba trochu přimhouřit oči. Přimhouříte je...a barvy se najednou vytrácejí, vidíte před očima obraz...černobílý obraz a jste rázem v Casablance za druhé světové války....

Temno, temno, ni tucha jitřního světla. Film se jmenuje správně. Je to zkrátka nuda. A nuda není umělecké vyjádření skutečnosti. Není v něm hloubka, je to jen povrchní vršení situací, které jsou snad občas vtipné, ale...jako kdyby už je člověk někde viděl (scénu s žárovkou například ve filmu Děvčátko). Velký rozdíl mezi tímhle filmem, který je "umělecký" a filmem Kameňák není. I když jeden přece jenom ano: Nuda v Brně je černobílá.

Tenhle film je obecně o ovládání lidí. Je platný skrze celou historii a to, že platil i na komunisty, je pouze náhoda. Lidé se v průběhu historie příliš nemění a způsoby, kterými jednají, byly stejné v 17. jako jsou nyní v 21. století. Možná vás to napadne, až film uvidíte poté, co vás některý z vašich kolegů objektivně zkritizuje, dokáže vám, že vaše myšlení směřuje proti zájmům kolektivu, že nekomunikujete a že bude nejlepší, když odejte dohodou (to jen jako příklad). A nejlepší na tom je, že proti tomu neexistuje obrana. Neexistovala ve středověku, neexistovala za komunistů a neexistuje ani teď. Proto je tento film jedním z nejlepších, protože je obecně, a troufnu si říci i interkulturálně, platný.