Pod kůží

Predovšetkým oceňujem originálny nápad s atypickým parazitom. Uznávam tiež režisérsku zručnosť a cit pre kvalitnú horrorovú atmosféru (počnúc geniálnym úvodom). V neposlednom rade stojí za pozornosť výborná hudba. Na druhej strane však stojí neprehľadnosť útočných scén. Rýchly strih a kamera prakticky znemožňujú vidieť dolámanú chodiacu mŕtvolu - parazita v plnej kráse dlhšie ako cca jednu sekundu... Napriek tomu som s týmto filmom nadmieru spokojný. (30.12.2008)

V záplavě skutečných hororů, které je utrpení sledovat (Mlha, Prokletí domu slunečnic, prakticky všechno od Bolla) je SPLINTER rozhodně nadprůměr, i když tak slavné to taky není. Co by se dalo vyzdvyhnout je obsazení, protože všechny postavy hrají přirozeně, takže jim budete fandit, a potom také nápad s hlavním "záporákem", který sice nezapře slabší rozpočet, ale tajemno, strach a napětí utáhne. Škoda jen toho tolik kritizovaného zběsilého střihu, i já se musím přidat se svou troškou do mlýna, protože toho ve vypjatých momentech fakt není moc k vidění, když to vypadá, jako kdyby kameru držel někdo stižený nervovým šokem. Za tu skotačící utrženou ruku ale přidávám *, pro někoho se silnou arachnofobii patřičně hororový zážitek. (01.04.2009)

Béčko jak má být - nekomplikovaný přímočarý děj, skvělá zápletka s bodlinatým parazitickým mutantem neznámého původu kombinovaná s únosem dvou měšťáků dvěma nevypočitatelnými white trash magory, vcelku schopné a uvěřitelné herecké osazenstvo, tedy potenciální minimálně čtyřhvězda, ale... Ale kamera a střih. Musím to snad nějak podrobněji vysvětlovat? Prostě další režisérský nýmand, který z nedostatku ne snad financí jako spíš fantazie a tvůrčí invence vyrábí trikové scény hystericky skákající kamerou a frenetickým střihem. K zblití. (18.08.2019)

Podobných horrorů orientovaných v uzavřeném prostoru jsem již viděl tolik, že tohle mě nijak neoslovilo. Nápad zajímavý, ale zase ten trapný pokus o možné pokračování v závěru. Kamera byla příšerná, v "akčních" sekvencích sice bylo možné poznat co se děje, ale je takový problém něco natočit v klidu a bez parkinsona? (05.07.2010)

Mladý zamilovaný páreček („mistři světa“ ve stavění stanů a ON navíc „tak trochu“ filosof přes stromy) si vyráží užít do přírody trochu těch nevinných radovánek (pro ty, co doposud nepronikli do mých „jinotajů“ – zapíchat si) a jelikož nejsou schopni (si) postavit ani stan, nejprve je (zcela po zásluze) na cestě do motelu přepadne uprchlý trestanec se svojí sjetou (pardon, dva dny abstinující) přítelkyní mířící spolu do Mexika, aby se jim posléze (téměř) dostalo i to, kvůli čemu přijeli. (O)píchání. Problémem však je, že nikoliv „společného láskyplného“, nýbrž od ježury (dikobrazu?) z vesmíru resp. následně (na benzínce) od „Adamsovic pana ručičky“, co mj. rád (lidské) teplo. Splinter je další z dlouhé řady fantasmagorií (T. Wilkins musel mít skutečně (během natáčení) permanentně "pod kůží") a já se definitivně ujistil, že na příští dovolenou si přibalím i kameru, samozřejmě bez stabilizátoru. Je to přece tak jednoduché.... Někdy mě skutečně až zaráží, jak malé nároky (v daném žánru) někteří (z vás) mají. Nízkorozpočťáky typu Splinter jsou samozřejmě omezeny rozpočtem a tak musí (pokud chtějí diváka něčím zaujmout popř. strhnout) vsadit na jiné atributy než je vizuální (triková) stránka. Buď na budování postupné (paranoidní) atmosféry a následné její gradaci, či to vzít z opačné stránky, vsadit na odlehčenější (černo)humornou notu popř. to rovnou pojmout jako parodii. Splinter (až na pár=2 světlejších momentů) nic podobného nenabízí a tak (po zásluze) aspiruje na (nicneřešící) titul: naprosto zbytečný snímek. p.s. korunu tomu všemu nasazuje netradiční amputace ruky, v jejímž světle se snímek D. Boyela 127 hours jeví jako „mnoho povyku pro nic“ a skutečný A. Ralston jako velký „bolestín a cimprlik“. (05.06.2012)