Pod kůží

Originální a zajímavý horůrek. Bohužel vyššímu hodnocení přecejen zabránila jednoduchost děje a také velice nevhodný střih, který v okamžiku kdy se objeví monstrum (mimochodem mi dost nápadně vybavilo na mysl film Leviathan), neuvěřitelně nečitelně skoro až epilepticky nás začne zásobovat trhanými záběry, takže toho divák opravdu moc zajímavého nevidí. (28.04.2009)

Lepší průměr, od kterého jsem ani moc nečekal ale docela překvapil. A to tím, jak se postavy chovali reálně, ať už když jednají s jejich únosci nebo v situaci, kdy musí čelit největším záporákům filmu. Záporáci ale jsou nic moc, skoro je nevidíme a když už, tak jenom skrz roztřesenou kameru, což je určitě škoda, protože by mohli vypadat děsivě. Takhle je to ale jen jeden z mnoha horrorů podobného ražení. (07.03.2010)

Mladý zamilovaný páreček („mistři světa“ ve stavění stanů a ON navíc „tak trochu“ filosof přes stromy) si vyráží užít do přírody trochu těch nevinných radovánek (pro ty, co doposud nepronikli do mých „jinotajů“ – zapíchat si) a jelikož nejsou schopni (si) postavit ani stan, nejprve je (zcela po zásluze) na cestě do motelu přepadne uprchlý trestanec se svojí sjetou (pardon, dva dny abstinující) přítelkyní mířící spolu do Mexika, aby se jim posléze (téměř) dostalo i to, kvůli čemu přijeli. (O)píchání. Problémem však je, že nikoliv „společného láskyplného“, nýbrž od ježury (dikobrazu?) z vesmíru resp. následně (na benzínce) od „Adamsovic pana ručičky“, co mj. rád (lidské) teplo. Splinter je další z dlouhé řady fantasmagorií (T. Wilkins musel mít skutečně (během natáčení) permanentně "pod kůží") a já se definitivně ujistil, že na příští dovolenou si přibalím i kameru, samozřejmě bez stabilizátoru. Je to přece tak jednoduché.... Někdy mě skutečně až zaráží, jak malé nároky (v daném žánru) někteří (z vás) mají. Nízkorozpočťáky typu Splinter jsou samozřejmě omezeny rozpočtem a tak musí (pokud chtějí diváka něčím zaujmout popř. strhnout) vsadit na jiné atributy než je vizuální (triková) stránka. Buď na budování postupné (paranoidní) atmosféry a následné její gradaci, či to vzít z opačné stránky, vsadit na odlehčenější (černo)humornou notu popř. to rovnou pojmout jako parodii. Splinter (až na pár=2 světlejších momentů) nic podobného nenabízí a tak (po zásluze) aspiruje na (nicneřešící) titul: naprosto zbytečný snímek. p.s. korunu tomu všemu nasazuje netradiční amputace ruky, v jejímž světle se snímek D. Boyela 127 hours jeví jako „mnoho povyku pro nic“ a skutečný A. Ralston jako velký „bolestín a cimprlik“. (05.06.2012)

Ucházející nízkorozpočtové béčko, které se (bohužel) projevilo na obyčejném vizuálu, drasticky zmatečném stříhání zejména akčních scén i na jednoduchosti postav, na druhou stranu si tahle zajímavá malá potvora dokáže udržet pozornost i přes všechny zmíněné nedostatky filmu. Parazit je originální a tajemný, akorát možná trochu škoda, že kvůli rozpočtu jde nějaké jeho větší zapojení mimo, dočkáme se jen takových minimalistických, přiblížených scén a nevidíme jej ve větším formátu. Na Splinteru po dlouhé době oceňuju taky fakt, že postavy se nechovají úplně debilně a v rámci možností se film v tomhle ohledu hýbe v realistických mezích. Ve výsledku je to neurážející průměr a řekl bych "za málo peněz hodně muziky" i když je třeba brát to trochu s rezervou. (12.04.2021)

Nemám nic proti thrillerům/hororům, kde je znát mizerný rozpočet a přítomnost tří a půl herce. Ty svede dohromady snaha jednoho z párů pláchnout přes hranice, ještě předtím si ale udělají nucené zastaveníčko u benzinové pumpy (na kterou mimochodem za celou dobu nepřijede žádný jiný řidič tankovat). Tam se začne umírat, nesmyslně blábolit (biolog a jeho všemožné teorie) a amputovat končetiny (co s amputovanou/napadenou rukou udělají, je ale záhadou). Na všem teplém parazitující příšerka je docela fajn, herci nejsou až tak špatní, nicméně chyběla mi pořádná atmosféra a hodně štval zbytečně nepřehledný střih!! (18.03.2012)