Temné vody

Tři minuty jemného mrazení na zádech, jedna povedená lekačka a očekávatelné pointy - to je remake japonského filmu s předlouhým názvem Honogurai mizu no soko kara. Jennifer Connelly je krásna (jak by rekl jeden kamos, omluvte ty slova, "kunda jak hovado"), bohuzel tohle neni prehlidka MISS, ale horror. A jako takovy prilis nefunguje. Nejlepsi vec, ktera je spojena s timhle filmem, je atmosfericky trailer. (21.02.2006)

Najlepšie na tomto filme je, že vôbec nie je taký zlý a nudný, ako som si myslel, že bude. Napr. je rozhodne lepší, ako (americký) KRUH 2. Na strane druhej... to je aj všetko. Zaujímaví herci (Reilly, Postlethwaite), špinavé sídlisko, pôsobivá lanovka a zaujímavý newyorský ostrov (ktorý akoby ani nebol umiestnený na Zemi). Hlavne tieto veci ma zaujali. Zaujalo ma však tiež to, že sa nejedná o "klasický" horor a všetky postavy sú (nie len vďaka hercom) v rámci možností realistické, hovoria tak, konajú tak, správajú sa tak. Po pomaly sa plaziacej atmosfére prvej polovičky ale príde chaotická spleť konšpirácií, temnoty za každú cenu, rutinnej zápletky a neprekvapivých záverečných prekvapení. (14.04.2006)

Matka Dahlia je magorka na práškách, dcera Ceci se kamarádí s duchem a otec Kyle se ze všeho nejraději ohání právníky. Psychologické drama rozbité rodiny má jen jednu přidanou hodnotu - temnou vodu, co se hrne z kohoutků a záchodových mís. Rozpadající se starý činžák je sice fajn prostředí pro horor, zde je ale absolutně nevytěžený. I ta prádelna nabízela víc, než jen pračku, z níž teče černota. Viděl jsem už hodně dávno, ale vůbec si (až na scénu s pavoučkem, ta mi připomněla) nepamatoval snad proto, že je to tak blbé. Ty 2* jsou velmi slabé... (01.03.2024)

Scénarista a režisér japonského Kruhu skutečně strčil prstíky kam to šlo. Základní atributy těchto dvou filmů nelze prostě nesrovnávat. Holčička co vidí cosi nadpřirozeného, mrtvá holčička, co chce maminku, starý dům, déšť ... voda. To všechno už otrlý divák hororů zná a paradoxně právě z Kruhů - japonských i amerických. Každopádně v rámci žánru to není taková pohroma, která ze zdejších komentářů jen čiší. Existuje kupa béček, které se nedají s touhle audiovizuálně děsivou hříčkou srovnávat. Temné vody se odlišují ve TŘECH směrech - v dobrých hereckých výkonech, v nápadité výpravě a ve výtečné ruchově - zvukové složce. V tomto hororu se vlastně člověk nebojí ducha, ale vody - kapek, deště, proudu - to jsou koncerty, které vás děsí. Je povrchní film hodnotit jen z hlediska technického zpracování, ale toto audiálno mě v hodnocení nakoplo o stupínek víš. A také herci, kteří se i v plytkém scénáři tak úplně nezazdili ... Tim Roth coby k nepoznání zarostlý právník skutečně překvapil, Jennifer Connely a její vyšilující matka rozhodně nepatří ke slabšímu článku řetězu, tím je jednoznačně slaboulinký scénář. (02.05.2006)

Začnu tou největší vadou Dark water – a to je scénář, lépe řečeno, samotná zápletka, výchozí nápad. Vidět po tolikáté příběh o někom, kdo se svým dítětem (které poznamenalo hrozivé trauma) odstěhuje na nové místo, a milé dítě si po čase sežene imaginárního kamaráda – to už je otrava. Je jedno jestli to napíše Hideo Nakata nebo nějaký řadový americký scénárista, tohle už je nuda. Je to ten jediný důvod, který strhává tomuto filmu bodíky dolů, bohužel však zásadní. Člověk si při sledování říká, že tohle už někde jinde viděl, a nepomůže ani skvělé zpracování.Dark water je z vizuálního hlediska krásný – prostor několik desítek let starého, brutalistního domu působí v horových vodách poměrně osvěžujícím dojmem. Žádná vila po vzoru Normana Batese, ale oprýskané kachlíky a skřípavé výtahy. Rez a rozrůstající se plíseň. Všudypřítomná vlhkost. To všechno dělá z geometricky vyrovnaného, pravoúhlého domu živý organismus, ve kterém pulsuje ona temná, rzí a špínou dýchající voda. Tuto atmosféru podporuje ještě výrazné nasvícení, které některá místa halí do černého stínu, zatímco jiná nechává vykřičet svou existenci pod bzučící zářivkou. Co se zvuku týče, tvoří tu s obrazem neodmyslitelný celek. Ty opravdu strašidelné scény nepůsobí děsivě proto, co vidíte, ale hlavně kvůli tomu, co slyšíte. Nejlepší je asi scéna, kdy hrdinka poprvé vstupuje do zatopeného bytu. Temnota a stoupající zvuk tady pracují s nevídanou silou. Za zmínku pak stojí i velice dobré obsazení, kterému dominuje Jennifer Connelly, Tim Roth, John C.Reilly a Pete Postlethwaite Nebýt stokrát přežvýkaného příběhu, byl by tým co stojí za Dark water natočil něco vskutku příjemného. Takhle vznikl lehce průměrný horor, který vám zanedlouho splyne s těmi nejzapadlejšími vzpomínkami.Zůstane zapomenut ve zdech onoho spletitého domu, kterému říkáme hlava:-) (17.09.2005)