Závrať naruby

Mell Brooks jakožto autor komedií/parodií pro mě zůstal zcela nepochopen. Jeho filmy mi prostě nepřišly moc vtipné a tak mi nezbývalo nic jiného než se soustředit aspoň na děj a ten upřímně také není nic extra. Co se týče hereckých výkonu,tak tady není co hodnotit. V parodiích se prostě musí trošku přehrávat. No a co se týká konkrétně tohoto filmu,tak musím prohlásit,že je to nejslabší dílo,které jsem zatím od Mela viděl a jedna z nejhorších parodií vůbec. Zasmál jsem se jednou a to jen když ten řidič zvedal to zavazadlo. Scény parodující Hitchcockovi Ptaký a Psycho mě teda do kolen nesrazily a nevykouzlily ani sebemenší úsměv. (20.05.2014)

Předně nesouhlasím s Exvizitorem: Brooks svoje hitchcockovské citace filtruje do komické absurdnosti ještě před tím, než je zasadí do relativně všedního kontextu, ne naopak. Přiznávám, že zejména v první půlce film trochu dojíždí na herecké pitvoření a odfláklou realizaci té fyzičtější komiky, nicméně nikdo bez „gulí“ a bránice nemůže neocenit vichr, který do druhé půlky vnáší Madeline Kahn s unikátním mixem sex-appealu a (vtipně) afektovaného výrazu. Navíc Brooks třeba v nádherně subtilním sinatrovském čísle nebo při vertigovské pointě dokazuje, že pokud netlačil příliš na pilu, byl jedním z čelních komediografů druhé poloviny minulého století. (13.10.2006)

Tento film bohužel trpí čímsi, co bych nazval "vtipová inflace" - Mel Brooks tu vrství jeden fórek na druhý, bez ohledu na jejich kvalitu. (Obdobně je tomu ale i v řadě jiných filmů podobného ražení: stačí si vzpomenout na krimi parodie s Leslie Nielsonem z cyklu Bláznivá střela.) Hlavním problémem většiny gagů je však jejich otrocká doslovnost, spočívající v pouhém přesazování scén, záběrů a postav z Hitchcockových filmů do jiných (absurdních) souvislostí - a tak se je režisér snaží učinit vtipnými, což je bohužel někdy až příliš znát a tak úsměv na rtech, který vyloudíme, je většinou spíš křečovitý. Mel Brooks skutečně natočil lepší filmy. (22.02.2006)

THIS FILM IS DEDICATED TO THE “MASTER OF SUSPENSE” (Pánovi napätia) ALFREDovi HITCHCOCKovi, a presne takto začína Melov famózny, komediálny počin, v ktorom som ale bohužiaľ postrehol (to sa nedalo nevšímnúť si !) jeden očividný, do očí bijúci: „faux pas” , a tak najmä kvôli nemu som Brooksovi nenapálil plný počet hviezd, kde tomu už naozaj veľa nechýbalo. Ešte rád by som doplnil obsah filmu od (Peta_N) i o ďalší parodovaný snímok, ktorým bezpochyby je-Na sever severozápadnou dráhou, pretože postava hraná Melom Brooksom, alias Richard H. (H je Harpo, podľa Marxa) Thorndyke má charakteristické črty práve s Rogerom Thornhillom (Cary Grant a jeho slávne úteky)+skomolené priezvisko je toho aj jasným dôkazom, že sa taktiež odkazovalo k tejto nefaľšovanej klasike, keď napríklad dôjde i na Vertigo, kedy má “Harpo” neuveriteľný strach z výšok, postupujeme cez Psycho a legendárnu sekvenciu zo sprchy, ale tentokrát s maximálnymi záchvatmi smiechu, za ktoré sa môžem poďakovať Barrymu Levinsonovi, ktorý bol ich bezprostrednou súčasťou, až po známy útok operencov, ktoré si vtedy riadne zgustli na nežnej blondýnke Tippi Hedren, keď si dajú opäť repete, ale ešte s oveľa väčšou účinnosťou a parádnou gradáciou, až to nie je normálne pekné ! _ Mel Brooks je génius v tom, čo ho napĺňa, baví a zaujíma, keď svoje dané možnosti ešte o čosi zdoláva, prekonáva. Naštudoval si filmovú tvorbu režisérskej legendy kinematografie Alfreda Hitchcocka, robí si z nich aj požehnanú srandu, paróduje o dušu, ale všetko sa deje predovšetkým v „rámci normy” , aby poprípade úmyselne neznevažoval tieto vážené počiny, ktoré sú prostredníctvom jeho chytrej réžie a množstva skvelých filmových perličiek otočené o 360 stupňov, čiže úplne postavené na hlavu, a na tom je to najväčšie čaro, že je to hore-nohami ! (26.10.2019)

Na tohle jsem se jako velký Hitchcockův fanoušek koukal trošku s obavami; spojení Brooksovy komiky a Hitchcockova napětí se mi zdálo nemožné. Brooks mě ale neskutečně překvapil a razantně utlumil svůj humor. Vtipné, občas roztomile dementní scény tu jsou (pacient pes), nechybí ani running joke (držím... nedržím). Jsou tu citace i z jiných filmů (trenér z Rockyho, Čelisti z Bondovek, vrchní sestra z Přeletu) a samozřejmě naprosto skvostné a přitom vtipné citace nejslavnějších scén z Psycha, Ptáků či Vertiga. Namísto nonstop humoru je tu ale celkem napínavý příběh, za který by se Hitchcock rozhodně nemusel stydět. Psychiatr s hrůzou z výšek přijíždí do blázince, kde se dějí podivné věci. Doktoři na slovo poslouchají děsivou sestru, poslední primář záhadně zemřel, procento vyléčených se blíží nule... navíc na něj nastraží vraždu. Nemá to nějakou geniální pointu, ale napínavé scény (telefonní budka) i skvostné finále (věž) tu nechybí. Brooks okopíroval (a zparodoval) i různé kamerové fígle (průlety oknem či stěnou :D) a sám si střihl výbornou Sinatrovskou titulní písničku. Mistr byl spokojen, já jsem taky spokojen a dávám silné 4* a překvapivě krimi/thriler roku 1977. (19.06.2023)