Kookhwakkot hyanggi

Aj napriek tomu, že film obsahuje viacero "citovo" vydierateľných okamihov, ktorých intenzita závisí od vašej cynickosti, veľmi pútavým sa stal pre mňa vďaka dvom myšlienkám. Jedna vo mne rezonovala z vlastnej minulosti (vzťah, v ktorom vzájomná láska je viac živená z jednej strany). Druhá - možno ešte intenzívnejšia, v podobe hypotetickej otázky, ktorú som si v duchu kládol už viackrát. Jej rozriešenie (možné odpovede) ma vždy váhou svojho smútku a bolesti emotívne zaangažuje a rozosmúti nad nemožnosťou vyviaznúť z jej područia bez ťažkej straty toho, čo (koho) milujeme celým svojim srdcom. (03.09.2005)

Právě jsem to dokoukal a těžko se mi to hodnotí. S každým dalším korejským filmem si uvědomuji, jak si jsou hodně podobné. Čekání na první lásku, ta přijde a někdo umře. Na druhou stranu ty filmy jsou tak krásné a naprostá většina z nich se mi hodně líbí. Asi si budu muset nechat ten film chvíli v sobě uležet, protože teď fakt nejsem schopnej si v hlavě srovnat, jestli se mi hodně líbil, nebo "jenom" líbil. (28.01.2007)

Z filmů, které bez obalu útočí na divákovy emoce pomocí dojemného a drtivého příběhu, mám tenhle asi nejraději. Příběh je prostý a naprosto uvěřitelný (alespoň pokud věříte v existenci lásky), a to mu dodává úžasnou atmosféru. S hrdiny jsem se prostě sžil, a tím bylo všechno to, co se jim přihodilo, pro mě umocněno do ohromných rozměrů. Existuje hodně filmů z žánru, které jsou těžko uvěřitelné nebo které jsou emočně přeplácané, ale to není případ Scent of chrysanthemums. V jednoduchosti je krása. (15.04.2007)

Možná jsem cynik (jsem :)), ale tohle bylo ulepenější než jakákoli romance, kterou jsem měl možnost za dlouhá léta vidět (včetně těch největších hollywoodských limonád). Jedno klišé se vršilo na druhé, jedna slzopudná scéna stíhala druhou. "A Moment to Remember", který jsem nedávno viděl mi přijde ve srovnání s tímhle jako vkusný konverzační film. Ale ze všeho nejhorší byla ta hudba. Směs italských oper, korejských rádiových slaďáků a amerických synťákových hitů minulého století byla opravdové peklo a jakoukoli scénu s potenciálem mě dojmout, zcela zabila. (20.01.2010)

On naivny blbec za ktoreho sa u zenskej musi prihovarat matka, ma od zaciatku strasne stval. Ona sympaticky rozumna zenska, ktora nepochopitelne tomu blbcovi podlahne. Cim u mna klesla na same dno. No a kedze to je klasicka Korejska melodrama, tak tu nesmie chybat smrtelna choroba. Tentokrat ma to ale cele nechalo chladnym, kvôli postavam, ktore mi boli uplne ukradnute. (28.04.2012)