Kvarteto

Miroslav Krobot mě ani napodruhé jako režisér nepřesvědčil, Díru u Hanušovic jsem ani nedokoukal, tohle sice ano ale asi jen protože jsem seděl v kině jinak bych se musel dost přemáhat. Děj byl naprosto nezajímavý a o ničem, v závěru jsem si říkal proč vlastně tenhle film vznikl, nenašel jsem v něm absolutně žádné poselství které nám chtěl autor předat. Potěšili mě alespoň zajímavé herecké výkony v podobě Polákové a Plesla. Proto dávám dvě z pěti, přesto s odřenýma ušima. (30.11.2017)

Generační výpověď bez udání důvodů, ve které se kalafuny prosté žíně smyčců potkávají s nevyladěnými strunami života. Krobot nás poSmékal po Olomócu a jeho osamělých bloudech se svým typickým neprůrazným humorem („Můj soused. Psychopat. Jdu spát..“) a spíše než ve vývoji postav se porochnil v jejich stagnaci. Berte, nebo nechte být.. (13.12.2020)

Klasicky vážná až depresivní kroboťárna tvářící se metafyzicky v kvartetu velkoměstských dětí, kteří v blížící se čtyřicítce zoufale hledají podstatu a ukotvení ve svých životech. Pokud se nyní či jste se potýkali s podobným životním zážitkem mohl by vás nepříjemně či příjemně oslovit. Vytknu dobře zvolenou roli čeřící vodu v podobě sexy Báry a poťouchlého Jardy Plesla, který stojí a padá s lešením u jeho bytu, navíc a bacha na to, protože tam hraje neznamená ještě, že je to skutečně komedie jak se píše vedle obrázku, tak tedy jak pro koho.. 60% (06.11.2020)

Udělil jsem Kvartetu čtyři hvězdičky a připadám si teď jako vyvrhel, ale co už. Film se nezabývá žádnými většími tématy, je to spíš vztahová záležitost mezi úplně obyčejnými lidmi, tempo je pomalé, akce veškerá žádná, ale přesto jsem se nedokázal nudit a u úsporných dialogů jsem se přímo bavil. Navíc si mě hbitě získala postava introverta Funése, který byl naprosto dokonalý, a asi poprvé jsem zaregistroval Lenku Krobotovou v jiné roli, než v jaké se běžně vyskytuje. (01.07.2018)

Kudy vede správná cesta do stanice Štěstí? Mirek Krobot se jejího hledání evidentně nebojí a nebojí se ani natočit film jako výpověď o generaci, která by už dávno měla dospět, jen na to stále nenašla odvahu. Díra u Hanušovic byla nádherným rozčeřením stojatých vod současné české kinematografie, vtipnou a zároveň laskavou satirou. Kvarteto je divácky možná poněkud méně atraktivní, více hloubavé, ale také mnohem jímavější a ve své podstatě velice krásné. Hudba k filmu je absolutně dokonalá, zcela ho vystihuje. Bez hlubšího ponoru zní jako kakofonie pro ucho neladných zvuků. Po chvíli máte pocit, že vás začíná jemně hladit a pomalinku kolébat na mírných vlnách. Ty vlny jsou ale přesně tak velké, aby vás neuklimbaly k spánku, jen jemně mravenčí po celém těle. A záhy se přistihnete, že vám ta hudba činí dobře, že ladí s rytmem vašeho srdce. Tedy alespoň já jsem to tak měla s celým filmem. (10.06.2022)