V moci ďábla

Dlho som tento horor s tématikou posadnutosti odkladal, ale bola to veľká chyba. Odrádzala ma hlavne forma. Takmer celý príbeh sa totiž odohráva v súdnej sieni a až na základe spomienok a popisov udalostí sa nám pred očami odvíja príbeh jednej nešťastnej, posadnutej ženy - Emily Rose. Všetko mimo súdnej siene, ako napr. scénky s advokátkou alebo kňazom vo väzení sú len doprovodné. Moje obavy však boli zbytočné, chytilo ma to hneď od začiatku, po obsahovej aj technickej stránke. Niektoré miesta (prvé kontakty s diabolskou silou, exorcizmus.....) boli veľmi pôsobivé, vlastne si ani nespomínam, kedy som videl niečo lepšie čo sa exorcizmu týka. Nechýbalo ani pár ľakačiek a hustá atmosféra, ktorá vydržala až do konca. Pustite si film neskoro večer a on sa vám o zábavu určite postará :). 85/100 (03.09.2014)

Moje skepse vůči lehce přežitému tématu vzala za své ve chvíli, kdy se poprvé objevila Laura Linney a zdánlivě nevěrohodný záměr propojit soudní drama s horrorem začal do předkládané koncepce zapadat naprosto přirozeně a jednoduše. Ve chvíli, kdy začne být soudní linie příliš přímočará, dostaneme přesvědčivou vložku v podání kroutící se Jennifer Carpenter a když podobné výjevy přesáhnou únosnou hranici, vrátíme se k dalšímu slyšení. Navíc formulka "podle skutečných událostí" funguje i tentokrát dost spolehlivě a v průběhu tohoto svižného, ale hlavně nepředvídatelného snímku mi hlavou teologická či filozofická dilemata šrotovala v jednom kuse. Hlavně za to tedy musím Exorcismu vyseknout pořádnou poklonu, o dlouho očekávaném vyvrcholení u soudu ani nemluvě. (04.04.2006)

Necekal jsem kdovi co, ale tohle byla fakt sila. Jednak je film silne originalni, spojit soudni drama s hororem byl kurevskej napad, ale ma to samozrejme i svy zapory. Precejen u soudu se film odehrava vic a i kdyz to cloveka behem chvily chytne a zacne ho zajimat vyvoj pripadu, precejen tu hororova atmosfera moc neni. No a pak tu mame sceny s posedlou Emily a zaverecny vymitani a da se rict, ze vsechny sceny mimo soud jsou hodne atmosfericky, vetsinou solidne strasidelny a nechybi ani naka ta lekacka. Za coz taky muze predstavitelka Emily, Jennifer Carpenter, ktera je v roli fakt paradni. Co se tyce ostatnich hercu, nikdo nijak nevycniva a vsichni odvadi solidni standart. Navic je film podle skutecne udalosti a fakt v cloveku dokaze vyvolat urcity pochybnosti, jesli demoni existujou. Taky musim pochvalit konec, takovejhle rozsudek jsem u soudu jeste neslysel, ani me nak nenapadlo, ze to je mozny. Nemuzu si pomoct, ale musim dat 5*. (27.07.2008)

A teď je to o každém z nás, o našem subjektivním přístupu. Já se nechci zase uchýlit k nějaký myšlence, abych dal svým dojmům "oficiální" formát, ale tady mi celou dobu v hlavě kolovalo tohle: "Vytvoř si démony, abys potřeboval někoho, kdo tě před nimi uchrání. Protože podlehnout vlastní slabosti je vcelku snadné". Ať už je můj náhled na křesťatsví sebekritičtější, a i když bych se obešel bez některých těch zbytečně ikonických paskvilů, vynucovaček atmosféry (ten příběh by přesto fungoval) a ať už je v tom sebevětší porce údajné reality, pro mě osobně tohle všechno funguje. Kdyby měl kupříkladu Exorcist: The Beginning byť jen náznak obdobně funkční atmosféry, nebyl by býval shitem, kterým nakonec pro mě byl. Je až obdivuhodné, s jakou sugescí a jak autenticky se Jennifer Carpenter své role zhostila a je až s podivem, kterak formát (a)typického soudního dramatu umně natáhl jednotlivé stránky děje a umožnil jim fungovat naplno. Nehodlám hodnotit Scotta Derricksona za to, co šulil před a došulil po The Exorcism of Emily Rose, ale tady dokázal odvyprávět příběh s takovou intenzitou, jaká by odpovídala jeho vlastnímu osobnímu prožitku. Vyjma toho hrají do karet perfektní lokace, dotažený zvuk a variabilní kamera (od dost oldschoolových záběrů až po takřka fotografickou kompozici v mlze). Kašlu na zbytečný fráze, když mě cokoliv donutí alespoň nějak děj spoluprožít a vlastně se na něm podílet. Třebaže jsou tam některý věci zbytečný a jiný zas zbytečně přetažený, vidím v tomhle filmu vkusného následovníka klasické posedlostní éry sedmdesátých let - nekýčovitý démon pro 21. století. [final rate: 80%] (02.02.2011)

Asi takhle: Já jsem dost bojovný ateista. Tím zbabělým způsobem ''snad mi to bůh odpustí''. Střet víry a světského pojetí práva mi ale vadil, protože argumentace advokátky mi přišla vcelku pitomá. Já bych jí vyhodil. Stejně dost pila a nebyla vyrovnaná. Když už sledovat boj dvou směrů vnímání světa, tak prosím pro-pra-co-va-ně-ji. U tohoto případu, tak jak mi byl představen, jsem neměl problém s výběrem strany. Škoda. Na drama ze soudní síně moc posedlých slečen, na horor moc talárů. Nestihl jsem se tak ani bát ani.. dramatět. (11.04.2010)