Psí poslání

Lasse Hallström opět potvrdil, jak se mu daří točit silné, emotivní a lidské (či zvířecí) filmy. Psí poslání je spolu s Hačikem správnou ždímačkou citů, ale nemohu si pomoct, nepřišlo mi to laciné. Možná je to tím, že psí oči zkrátka fungují lépe než celá řada herců snažících se na plátně vyjádřit emoce. Ke cti tomuto filmu slouží také fakt, že se tu objevují i úsměvné momenty. Ve všech ohledech snímek šlape tak, jak má, tudíž nemám problém mu dát plný počet hvězdiček. (15.05.2017)

Presladená prázdnota. Retríver je moje najobľúbenejšie plemeno, čoskoro tohto krásovca budem vlastniť, ale film musím ohodnotiť objektívne. Trailer vyzeral lákavo, ale výsledok ma strašne sklamal. Asi najväčšie pramení z toho, že film je rozsekaný na kapitoly, v ktorých sa umierajúci pes znovu zrodí v ďalšie pekné šteňa a film začína nanovo. V polovici som už nevedel čo sledujem. Minipríbehy? Umelecký pokus o dojímanie? Najväčším problémom ostávajú jednotlivé kapitoly, ktoré vlastne nič nespája. Vždy je tu iný pes a iné postavy, takže si nemáte kedy vytvoriť nejaký vzťah k postavám a o príbehu nemôže byť ani reč. Priznávam, že som sa dosť nudil a takmer som to vzdal, ale prišla posladná kapitola, ktorá konečne nadviazala na tú prvú i keď dosť lacným oblbovákom. Filmy L. Hallstroma mi vždy sedeli, toto je prvý krát, čo som mu neprišiel na chuť. 40%. (05.07.2017)

Na mňa skrátka tento námet funguje a je mi jedno, či v tom niekto vidí lacné citové vydieranie a pod. Neexistuje nič čistejšieho ako nezištná láska zvieraťa k človeku, tak úprimné, tak od srdca... Film je nielen plný skvelých, dojemných momentov, ale miestami aj roztomilého humoru, hlavne v podobe vtipného vnútorného monológu psíka. Konštrukcia dejovej linky bola tiež zaujímavá, s potupnou gradáciou emócií a s pútavým vykreslením rôznych psích životov, pričom sa nezabudlo ani na tie ľudské. A ten záver... niečo neskutočne krásne, príjemné a hrejivé, či už z pohľadu psíka alebo ľudí okolo. Nádherná vec! (05.05.2017)

Dnes jedu na psí vlně. Po debatě s kulykem o kožených pytlech, psech, psím žrádle a tak celkově o gastronomii, jsem se vrhla na tenhle roztomiloušký psí film o psech. Resp. je o duši psa, která se několikrát reinkarnovala. Chudák duše. Prožila si toho hodně. Tenhle příběh dojme hlavně ty, kteří někdy měli a milovali svého psího společníka a který jim jednou odešel do psího nebe. Jsem zvědavá, jak se narodím já v příštím životě. Jsem zvědavá, jestli se třeba nevyděsím pohledem na svého pindíka! (22.12.2017)

Haf vrrr haf. Náš hafíček nám zvládne číst myšlenky, jen moc nedokáže pochopit, že se dva milenci při líbání zrovna nepřetahují o žrádlo. Začalo to Baileym, kterému je věnovaný největší prostor. Od štěněte, přes okamžité sblížení s malým chlapcem, až po ztrátu rodinné idyly a úraz, který zhatí mladíkovu fotbalovou kariéru, stipendium na univerzitě i vztah (docela nefunkční část snímku, včetně naroubovaného požáru). Němý přítel zatím stárne a chybí mu radost z pohybu, přesto ho čekají další minidobrodružství v tělech jiných plemen. Někdy je to fajn, jindy vůbec ne, každopádně právě špatné časy ho přivedou zpět tam, kde to před lety začalo. Švédská žánrová legenda Lasse Hallström má s podobnými rodinnými látkami zatraceně hodně zkušeností, ví dobře, co chce točit, jak dávkovat všudypřítomný optimismus, kýč a emoce. Nebudu rýpat, proč nemluví i ostatní zvířata (nebo aspoň jiní psi), ani do scénáristických berliček či do nejasností převtělování, dotáhnu to slovy, že půvabná Britt Robertson znovu nezklamala a že já raději zvířata ve filmu ideálně ta lidi pojídající. (01.03.2018)