Grand Prix

Keďže je mi zákulisie, prostredie i priebeh závodov formule 1 úplne ľahostajné, ťažko zodpoviem na otázku, čo ma primälo, aby som si pozrel klasický film Johna Frankenheimera. Bol to predovšetkým tento zaujímavý režisér a najmä možnosť porovnať jeho film s filmami, ktoré vznikli z tohto prostredia o desiatky rokov neskôr. Frankenheimer ma nesklamal, organizačná a technická stránka formule 1 prekonala výrazný vývoj, pričom je cenné, že sa nemalá pozornosť venovala aj zvýšeniu bezpečnosti pilotov. Ale nemôžem pominúť, že popri všetkých pozitívach som film viac-menej pretrpel a neutrálne hviezdičky sú maximom mojej veľkorysosti. (05.03.2023)

Frankenheimer málokedy sklamal, aj Grand Prix sa vyznačuje precíznym spracovaním príbehu z prostredia Formuly 1. Nie som fanúšikom formuly, ani áut celkovo, ale toto ma bavilo. Preteky sú natočené naozaj úžasne na svoju dobu. Keď si pomyslím, že nie dávno pred tým sa bežne pri automobilových scénach používala zadná projekcia... Tiež hlavní predstavitelia, či Garner alebo Montand sú výborní a ani som nevedel, ktorému v posledných pretekoch viac fandiť. Nevadila ani dĺžka, ktorá je pre Frankenheimera typická. (02.11.2023)

Osudové ženy, bujaré nekonečné večírky, nezaměnitelná vůně benzínu a spálených pneumatik, všudypřítomná smrt, kdy každý výlet mimo trať je potencionálně vaším posledním a vy jste nesmírně rádi, když zůstane jen u „nevinně vyhlížející nedobrovolné koupeli popř. netradiční sklizni ovoce v korunách stromů“..., desetitisíce nervózně přešlapujících diváků v ochozech stadionu, v oknech, na přilehlých zídkách...všechny spojující společná vášeň pro rychlá kola a to nejdůležitější-piloti, s jediným cílem. Spatřit cílový praporek dřív, než kterýkoliv z jejich soupeřů. Nikoliv Howardova (zdejší) vyhypeovaná sázka na řemeslnou jistotu, v podobě neživoucích Rush, ale živočišná Grand Prix J. Frankenheimera, je pro mě osobně tou pravou resp. plnohodnotnou F1-čkovou podívanou a skutečnou poctou těm šílencům, co opětovně usedali do „pojízdných rakví“. Zamiloval jsem si ten snímek, každou jeho sec, i se všemi jeho chyb(k)ami a starými dobrými bolístkami v podobě přepisování historie, které však (v mých očích) mnohonásobně přebíjí ta všudypřítomná vášeň, zapálení, láska (jak je komu libo) pro tento adrenalinový (motor)sport. To vše odehrávající se stále ještě v dobách, kdy převažovalo umění samotného jezdce, nad nejmodernější (elektro)technikou. Nedočkáte se tedy žádných křečí do konečků prstů od mačkání tlačítek, tady se jede pěkně po staru, s klasickou řadící pákou. Grand prix, to je herecká jistota v čele s duem Y. Montand – J. Garner a klasický příběh nazíraný pohledem nikoliv dvou jezdců (nesmiřitelných rivalů), ale rovnou čtyř. Tím hlavním lákadlem resp. to, co dělá tento snímek tak nezapomenutelným, diváka zvedá resp. přikovává do sedaček a pohrává si s jeho tepovou frekvencí, jsou však samotné autentické (počítačem neupravené) záběry ze závodních okruhů, opepřené detailními pohledy do kokpitů, navíc neuvěřitelným způsobem ozvučené. Vrcholem budiž závěrečná Monza s původní klopenou zatáčkou, která je skutečnou delikatesou pro opravdové fajnšmekry. Závěrečný záběr, se stojícím J. Garnerem uprostřed startovního roštu, za zvuků burácejících motorů, je přesně TÍM momentem, kdy divákovi naskakuje husina po celém těle. Chápu, že nezainteresovanému divákovi můžou přijít moje slova, jemně řečeno, pošetilá. Popravdě? Je mi to tak nějak..... u prdele. 90% (16.01.2014)

Co se týče závodnických prvků, tak tam není filmu co vytknout. Každý záběr z dráhy je parádní, obzvlášť ty z pohledu jezdce, které v mnohém připomínají ty, které můžeme vidět při současných přenosech závodů F1. Problém nastane, když se dostaneme z dráhy. Pochyby jezdců o smyslu závodění jsou ještě v pohodě, k tomu se v životě dostane každý závodník. Ale jakmile se začnou řešit vztahy, tak se musí snad každý nudit. Ne, že by byly tyto situace nereálné, to vůbec, ale film zde ztrácí své závodní tempo, což je silně proti srsti. I tak ale dávám za 4. Navíc, lepší závodnický film ještě nikdo nenatočil, což o něčem svědčí. (10.08.2011)

,,CHCEM SA STAŤ MAJSTROM SVETA." ,,KAŽDÝ SA CHCE STAŤ MAJSTROM SVETA. KAŽDÝ VERÍ, ŽE MÁ NÁDEJ." ,,JA JU MÁM!" ,,A KTO TO ZAPLATÍ?" __ Frakenheimerov opus magnum ,,Grand Prix" môžem z hľadiska podobnosti prirovnať ku McQueenovmu vysnívanému ,,La Mans". Oba filmy sú na vysokej technickej úrovni a predsa majú oba problém s tým, čo by mali divákovi ponúknuť. Kým ,,La Mans" bol experimentom, kde sa medzi závodmi objavovali krátke dejové vsuvky, ,,Grand Prix" už predsa len nejaký ten príbeh má. Nie je priveľmi rozvinutý a jeho pridaním má film takmer tri hodiny, na druhej strane je tu slušne rozvitá motivácia súperiacich pretekárov i zákulisie pretekov. Kým ,,La Mans" sa vyčíta dejová absencia, v ,,Grand Prix" je ho vraj zase miestami priveľa a malo by sa z neho zostrihať. Kde je potom zlatá stredná cesta tohto filmu? Zostrihanie na dve hodiny? Ťažko povedať. Rozhodne nenudí, lenže postupne upadá do istej stereotypnosti, kedy sa závody striedajú so vzťahovými scénámi. Kým závody si vďaka deleniam obrazovky alebo množeniu záberov a samozrejme výbornému strihu a zvuku doteraz zaslúžia uznanie, scény mimo nich sú nakrútené tak rutinne, že v nich nijako nevynikajú ani viacerí známi herci (Vtedy už 45 ročný Yves Montand mi do úlohy pretekára príliš nesedí.). Napriek tomu všetkému ma film nenudil a dokonca som bol zvedavý, kto závod napokon vyhrá. Rovnako sa mi páčil aj chladný záver, kde najviac vynikne pominuteľnosť toho neustáleho ,,hnania sa za niečím." ,,NA ZDRAVIE, ÚSPECH A ŠŤASTIE!" ,,TY BY SI CHCEL MAŤ VŠETKO!" (758. hodnotenie, 78. komentár k filmu) (14.11.2019)