Mariňák

Tak trochu Full Metal Jacket pro 21. století - ale mnohem mnohem ironičtější a s nulovou akcí. Sam Mendes se stejně jako v Americké kráse nebojí jít pod povrch a já tomu, co vidím, věřím. Všechno to je zatraceně cool a poprvé jsem si pořádně uvědomil, že všichni na světě, ať jsou v sebeposranějších situacích, se musí umět nějak bavit. Nic není jen černé nebo bílé. Herci bez komentáře, výběr hudby přesný stejně jako v Americké kráse ( nebo tarantinových kouscích ). Roger Deakins za kamerou opět dokazuje, že je současná extratřída a když tam hodí velkej celek na eskadru hummerů v poušti a do toho vám hraje pořádná vypalovačka, byl jsem v sedmém nebi a adrenalin šel do červeného .... První pořádný pohled na moderní válku.... A Mendes jde okamžitě do TOP 5 (09.02.2006)

Vážných pohledů na válku, jako peklo na Zemi, je v kinematografii habaděj. Odlehčených zábavných satir už je poněkud těžší se dopátrat. Ale dívat se na válku bez kapky sentimentu a přitom si zachovat sarkastický tón o tom, že „válka je vůl“, i když je v ní nuda? Sam Mendes prodělal žánrovou metamorfózu a místo rodinných krizí si všímá negativních dopadů bojového konfliktu na jedince, aniž padne jediný výstřel. Už od úvodu na buzerplace, který svým způsobem parafrázuje Kubrickovu Full metal jacket, přes nekompromisní nalévání ideologie do mozků vojáků, kdy je před veřejností potřeba navěky prohlašovat, jak je důležité bojovat za svou vlast, až po samotné (ne)setkání s nepřítelem, kterým v tomto případě nejsou irácké jednotky, ale vlastní frustrace z nebetyčné nudy a nekonečného čekání. Když Swoff myslí na svou holku, divák má chuť jít a poplácat jej soucitně po ramenou, když za trest čistí latríny, radši se odvracíme. A když obloha zčerná a z nebe začne padat ropný déšť, musí každému docvaknout, že horší už to být nemůže. Pak se nám vybaví vzpomínky na setkání s osamělým koněm či kolonu Hummerů putujících pouští a chceme kameramanu Rogeru Deakinsovi pozlatit ruce. A jakákoliv rozprava Foxx – Gyllenhall nám napovídá, že současná herecká generace má svá esa. a já si začínám říkat, že jít do války nebylo zrovna to nejšťastnější rozhodnutí. (15.04.2006)

V příbalovým letáku novodobých verbířů k mariňákům stojí : Budeš bojovat za vlast, budeš důležitou součastí největší armády na světě, budeš pomáhat všem lidem na světě, pro svou přítelkyni budeš hrdina. Budeš MARIŇÁK !! Jenže pak si tento leták přečte jeden z nejlepších režiserů současnosti Sam Mendes a řekne si: "ale hovno, ale hovno". Vytvoří naprosto skvělý a originální film a v něm stojí : Vůbec nemusíš bojovat, budeš mít jen pocti marnosti, budeš tahat hovna z latrýny a když budeš mít pocit že hůř bejt nemůže, pošle tě doprdele tvoje holka, na kterou každý den před spaním myslíš, aby si přežil to peklo. Budeš MARIŇÁK !! (08.02.2007)

Mariňák není zatěžkán vlasteneckými frázemi ani patosem, je srozumitelný, vtipný a skutečně jaksi "lehký". Chci se jen zmínit o dvou momentech, které mi asi provždy zůstanou v mysli. První s koněm, kdy mé asociační kanály fungovaly asi takhle: zaběhlý kůň, zaběhlý voják, oba svým způsobem "ušpinění". A pak ten veterán v autobuse -dojatý, vděčný, tváří v tvář rozpakům. Je to trochu divné říct to o válečném filmu, ale byla to radost. (30.03.2006)

-"I never shot my riffle." Možná je ten kůň pokrytý ropou klopýtající noční tmou v rámci filmové "poetizace realističnosti" už trochu přes nos. Každopádně se dívám, že je to mých prvních a jediných pět hvězdiček pro Sama Mendese (asi proto, že je ze všech nejcyničtější), s tím, že mi ještě zbývá ta Cesta do zatracení, ale tam hraje hlavní roli Hanks, k tomu se budu muset dlouho přemlouvat. (A ještě zjišťuji, že se mi líbí Kanyeho Jesus Walks, no čeho jsme se to dožili.) (01.12.2017)