O bojácném Floriánkovi

Je to sice pohádka natočená kompletně v kulisách s důrazem na fakt, že je tvořena pro ty úplně nejmenší. K tomu odkazují nejen pohádkově malované kulisy a písničky. Ale též konec, kdy duchové varují před lakotou a lží. Pozorní diváci si možná všimnou, že na sudu v hospodě se míhá stín někoho ze štábu zatímco hospodský mluví s dcerou. (11.01.2021)

Vzhledem k tomu, že je to pohádka pro děti, tak by bylo nemístné, abych dával odpad. Byly časy, kdy jsem si takovouto pohádku prostě užíval. Extra papundeklové kulisy, hodná holka s pořádným copánem. Bohužel však pohádka nemá co dělat v mém profesionálním hodnocení. Ještě takto zpracovaná pro děti. Pro pod 11 dobrá, pro mě nyní již ne. (20.09.2008)

"Já přece nejsem žádnej podvodník !! Ále vodník !!" Že není utopenec jako utopenec a není Filip jako Filip, jednoho dokonale přesvědčí tahle ušmudlaná pohádková šmíra.. Jistě, jeden snadno odhalí, že Kozákův scénář s překvapivě opravdu hodně slušnými dialogy vychází z divadelní "hry", čemuž režisér uzpůsobuje celou mizansénu, a tak by snad i trocha té shovívavosti či odlišné optiky vůči té cílené lacinosti byla na místě, ovšem tradiční Filipova neschopnost pohybovat se v žánru ryze komickém - Skutečně myslím, že ten svůj smysl pro humor nemůže chápat ani on sám.. - a naprosto tragické herecké kreace, byť kupodivu takřka bez přehrávek, většiny zúčastněných veškeré snahy snadno utopí.. O Olšaníkově hudební složce se raději ani vyjadřovat nebudu.. (27.12.2015)

Od podobných pohádkových počinů, jejichž finanční stránka je tristní, divák nezpanikaří. Dostane se mu vesměs nepříliš smysluplného příběhu o jednom bojácném mladíkovi, který přemůže dva strašící duchy v hospodě, ale zásluhu na tom si připíše jeho sok v lásce. Jeho máti se kdysi  spustila s vodníkem, který i po dvacetiletém rozchodu k ní stále hoří láskou. A další peripetie v této pohádce si dokáže obhájit pouze autor scénáře. Překvapením je, že režii si vzal na starost renomovaný František Filip. Jeho režie má náběh do podprůměru, občasně na diváka jukne nečekaný amaterismus. Roman Vojtek v mladistvém věku je snesitelný. Debilně působí vodník Stanislava Zindulky. Promenáduje se na rynku, přičemž obyvatelé dělají, že jeho abnormální vzezření je v souladu. O záporné postavy se postaral Václav Svoboda s Josefem Karlíkem, kteří se předvedli obstojně. Kulisy jsou i na poměry tv pohádky hrozné. A celkově scenérie vyhlížejí skromně až chudobně. Příliš atrakcí tahle pohádka neskýtá. Na triky se nedostalo, příběhově to skáče z průměru do podprůměru. Věrní diváci pomálu reprízovaných pohádek, což je tento případ, můžou sympatickému Floriánkovi případně i fandit a přečkat horší realizaci v pohádkovém rozmaru. 5|10 (24.01.2024)

Zase tak špatné to nebylo, jak sugeruje zdejší hodnocení. Pravda, Vojtek moc sympatický týpek není, ale zase Tabrea to svým zjevem vynahrazovala, takže jako dvojice vycházeli jako zcela průměrní lidé. Pohádka přinesla mnohé poučení, např. že vodníci stárnou mnohem rychleji než lidé a že je velmi důležité nedbat na matčiny rady a věnovat se karbanu, protože kdo neumí hrát karty, je bez kouzelného škapulíře zcela ztracen. Také z linguistického hlediska byl člověk obohacen, neboť slovo "plachořitka" nikdy předtím ani potom neslyšel. Ono taky není divu, páč z přísně logickýho hlediska to znamená člověka, který nerad ukazuje zadek na veřejnosti, a těch je (doufám) u nás naprostá většina. No a největší obdiv za mě sklízí autor a režisér tím, že snad poprvé v dějinách pohádek nechají hlavního hrdinu spáchat sebevraždu, byť tedy neúspěšnou (v případě Vojtka musíme zvolat "bohužel"!) (18.11.2017)