Režie:
František FilipScénář:
Zdeněk Kozák ml.Kamera:
Jiří KovářHudba:
Otakar OlšaníkHrají:
Roman Vojtek, Jana Tabrea, Drahomíra Hofmanová, Stanislav Zindulka, Jiří Pecha, Jiří Tomek, Josef Karlík, Václav Svoboda, Zdeněk Maryška, Jaromír Nosek, Antonie Talacková BarešováObsahy(1)
Pohádku o hrnčíři z Kvítečkova napsal a původními písňovými texty doplnil Zdeněk Kozák – dramatik a rozhlasový režisér. Příběh vychází z tradice českých pohádek, které znají hastrmana i jako tvora k nerozeznání podobného lidem. Ten jim může pomáhat a navazovat s nimi hlubší vztahy. Také bojácnému Floriánkovi (R. Vojtek) pomůže ke štěstí polidštěný vodník. Jenže jak se ukáže, bez vlastní odvahy by Floriánek svou milou (J. Tabrea) nezískal… Pohádku natočil režisér František Filip, který si ke spolupráci vybral výtvarnici Vlastu Švejdovou, oblíbenou kreslířku dětských knížek. Ta stvořila pohádkový Kvítečkov ve stylu kresleného leporela. Písně, které provázející celý tento pohádkový příběh, vzešly z dílny skladatele Otakara Olšaníka. (Česká televize)
(více)Recenze (37)
Jedna hvězdička za tu hezkou mladou brunetku,která by stála za ...(však víte za co), ale jinak to byla teda píč..ina jako hrom! Ale co se dá dělat, složenky se platit musej. Na druhou stranu, kdyby v ČEZu, RWE a Veolii věděli, z čeho budou tihle "herci" tu elektřinu, plyn a vodu platit, tak jim radši počkaj. ()
Od podobných pohádkových počinů, jejichž finanční stránka je tristní, divák nezpanikaří. Dostane se mu vesměs nepříliš smysluplného příběhu o jednom bojácném mladíkovi, který přemůže dva strašící duchy v hospodě, ale zásluhu na tom si připíše jeho sok v lásce. Jeho máti se kdysi spustila s vodníkem, který i po dvacetiletém rozchodu k ní stále hoří láskou. A další peripetie v této pohádce si dokáže obhájit pouze autor scénáře. Překvapením je, že režii si vzal na starost renomovaný František Filip. Jeho režie má náběh do podprůměru, občasně na diváka jukne nečekaný amaterismus. Roman Vojtek v mladistvém věku je snesitelný. Debilně působí vodník Stanislava Zindulky. Promenáduje se na rynku, přičemž obyvatelé dělají, že jeho abnormální vzezření je v souladu. O záporné postavy se postaral Václav Svoboda s Josefem Karlíkem, kteří se předvedli obstojně. Kulisy jsou i na poměry tv pohádky hrozné. A celkově scenérie vyhlížejí skromně až chudobně. Příliš atrakcí tahle pohádka neskýtá. Na triky se nedostalo, příběhově to skáče z průměru do podprůměru. Věrní diváci pomálu reprízovaných pohádek, což je tento případ, můžou sympatickému Floriánkovi případně i fandit a přečkat horší realizaci v pohádkovém rozmaru. 5|10 ()
Civilní herectví v duchu Jeana Gabina, nákladné exteriéry, na kterých je patrná ruční práce, kamera dává vyniknout celé barevnosti prostředí, děj poměrně akční, nechybí milostné drama ani existenciální pokus o sebevraždu, dojde i na filmové triky, když se točí v hastrmanově domácím prostředí pod vodou. Dílo vrcholí závěrečnou ukázkou bojového umění, kterým ve finálním souboji zkrotí hlavní hrdina padoucha a monumentální davovou scénou. Přidáme-li k dobru, že nechybí ani morální ponaučení, dojdeme ke zjištění, že je s podivem, že se z tohoto filmu ještě nestal vývozní artikl reprezentující naše filmové umění v zahraničí. ()
Kulisová pohádka, která vyniká především svou stupiditou a naivitou. Písničky sice nejsou nijak otravné, ale pohledy do kamery otravné časem jsou a jednání hlavních hrdinů je příšerné. A ačkoliv Peca v roli ducha/anděla potěší, především závěr je zcela tragický. Pohádka tak možná na nedělní ráno, ale na poobědový čas je to už zcela nevhodné. Hudba: Otakar Olšaník ()
Zase tak špatné to nebylo, jak sugeruje zdejší hodnocení. Pravda, Vojtek moc sympatický týpek není, ale zase Tabrea to svým zjevem vynahrazovala, takže jako dvojice vycházeli jako zcela průměrní lidé. Pohádka přinesla mnohé poučení, např. že vodníci stárnou mnohem rychleji než lidé a že je velmi důležité nedbat na matčiny rady a věnovat se karbanu, protože kdo neumí hrát karty, je bez kouzelného škapulíře zcela ztracen. Také z linguistického hlediska byl člověk obohacen, neboť slovo "plachořitka" nikdy předtím ani potom neslyšel. Ono taky není divu, páč z přísně logickýho hlediska to znamená člověka, který nerad ukazuje zadek na veřejnosti, a těch je (doufám) u nás naprostá většina. No a největší obdiv za mě sklízí autor a režisér tím, že snad poprvé v dějinách pohádek nechají hlavního hrdinu spáchat sebevraždu, byť tedy neúspěšnou (v případě Vojtka musíme zvolat "bohužel"!) ()
Reklama