Cesta hlubokým lesem

-Kolikery boty sem si dřív koupil za metrák žita? Nevíš. A kolikery si koupim dneska? Taky nevíš. Tak až budeš vědět, tak přijď.- Zvrácené komunistické praktiky obnažené až na kost. Film, který přesně ukáže, jací byli a samozřejmě stále jsou komunisti, protože ti se nikdy nezmění. Kdo nesouhlasí, kdo se postaví, bude rozdrcen. Sevře ho dělnická pěst a ukopou ho milicionářské boty. Liškova temná hudba a Hanušova výborná kamera podtrhují tragédii, co má až baladické rozměry. Cyril chce vše jen po dobrém, jenže mezi dvěma mlýnskými kameny cesta nevede. Komunisti jsou svině! (24.12.2023)

Samotný námět fungování KSČ v době totality 50. let a rozjíždějící se kolektivizace je i z dnešního pohledu směrem k poznání poválečné historie Československa velmi podnětný, Dietlův scénář se úspěšně snaží o kritický náhled na téma zanechávající ještě v 60. letech bolavé stopy, ale samotné provedení mě z vícera důvodů tolik nenadchlo a zvláště v první polovině snímku příliš nevtáhlo. Širokoúhlá kamera má své fascinující momenty, ale zároveň se na můj vkus až moc vyžívá v ponurém osvětlení až čiré temnotě, kde v nejedné scéně není pořádně vidět postavy, spíše jakési poloviční siluety v šeru, Liškova psychedelická hudba by se sama o sobě spíše hodila do jiného žánru (horroru) a zpracování ve stylu dlouhých ponurých scén s dialogy o Straně či vztazích na pozadí politiky budilo na mě často chladně odtažitý dojem. Nenadcha mě ani většina hereckých výkonů, zvláště hlavní (ne?)herec Mojmír Fašung mě jaksi nepřesvědčil. Až ve druhé polovině se mnou dokázal pohnout silný příběh kolem postavy vytipovaného kulaka v podání Ilji Prachaře a s celkovým gradování děje ve dvou liniích – politické a vztahové/rodinné – na mě i některé další scény zapůsobily, ale po předchozí Černé dynastii (1962) od stejného režiséra je tento Skalského snímek pro mě (i vzhledem k zdejšímu hodnocení) trochu zklamáním. [60%] (06.01.2024)

Film o počátcích budování socialismu v naší zemi, o násilné kolektivizaci zemědělství a o likvidaci třídních nepřátel. Doba, kdy proti sobě byli stavěni členové rodiny, příbuzní, sousedé, kamarádi. Tak jako ve filmu, dva kamarádi na život a na smrt se nakonec rozešli ve zlém a stali se z nich nepřátelé. Proč? Protože jeden z nich dal přednost Straně a kariéře. Na svou dobu velmi otevřený snímek, který ukazuje, že ne všechno bylo v budování světlých zítřků růžové. Ba ne všechno bylo čisté, čestné, spravedlivé. Jan Kačer v roli fanatického soudruha vynikající, stejně tak Ilja Prachař, jakožto zatvrzelý kulak. (25.05.2020)

Ten les, kterým vede tahle filmová cesta, ten je opravdu velmi hluboký. Je tu pár silných míst, ale je to velmi temné, ponuré a pomalé, mnoho se za těch 98 minut nestane. Doba, kdy se štěpily charaktery, otec nechápal syna a bratr bratra. Komunisti stačili dojebat státní hospodářství za tři čtyři roky a pak přišly čistky, jelikož se hledali viníci. A toto ovzduší se už ve filmu vznáší, v podobě ostrého sekáče Kačera a poctivého komunisty staré školy Moučky. To jediné bylo možná na filmu zajímavé. 70% (21.06.2018)

Nedejte se odradit neznámým jménem režiséra, tohle je politický thriller par excellence. Na téma kolektivizace jsem už viděl Krejčíkovu Fronu: to byla obyčejná agitka z 50.let. Tohle je ale prvotřídní věc, jaká se jen tak nevidí (i v mezinárodním srovnání). Zabírání majetku sedlákům se zdařile věnují ještě další filmy, ale to jsou trochu jiné žánry: Noc nevěsty je balada, Smuteční slavnost je mezilidské drama, Všichni dobří rodáci je sága o životě na vesnici. A pro úplnost ještě přidám na hlavu postavený thriller o statkářích-záškodnících: Cesty mužů. (03.03.2010)