Černá dynastie

Velmi doporučuji NEČÍST OFICIÁLNÍ TEXT DISTRIBUTORA. S filmem má společnou leda zmínku o ČKD. Hluboce lidský příběh jedné rodiny, takový, jaký uměl napsat Jan Procházka. Hudba Evžena Illína dodává příběhu dramatické napětí. Místy se může zdát až nepříjemná, ale k ději přesně pasuje. Opakující se historie - otec, který se staví kriticky počínání svého syna, aby později měl pochopení pro svého vnuka. Velmi vyvážený snímek. (Pro vitekpe: Manželku Antonína Koudelky hraje Zdeňka Černá). (02.10.2016)

Ten mameluk, který píše pro CS Film obsahy, by potřeboval pár výchovných, aby se probral ze svého snění. Jeho text opět naprosto nekoresponduje s obsahem filmu. Ale film za to nemůže. Jan Procházka neuměl napsat špatný scénář. Byť Skalský obsadil vyjma Peška méně známé herce, výběr byl výborný, neboť nikdo nezklamal. Musím zmínit výtečnou a hlavně nápaditou kameru. A též si neodpustím zkritizovat Illína za příšerné kakofonické skřeky, které spáchal coby doprovodnou hudbu k tomu výbornému filmu, čímž mi z něj výrazně pokazil výsledný dojem. (08.05.2013)

Filmy častuško-agitačního typu mi sice nevnukají přílišnou důvěru, přesto je většinou zkousnu celkem dobře. Širší rodina Koudelková měla sice vyprodukovat skalního komunistického hrdinu, tak jako podobné filmy padesátých let, avšak v letech šdesátých se to už pomalo přestávalo dařit. A tak má film jiného totálního hrdinu: fabriku. Uvažuji o tom, co "fabrika" znamenala v letech krize a válek, co v sedmdesátých, osmdesátých a pak devadesátých letech, když byla součástí i mého bytí. A čím je pracujícím či zaměstnancům teď. Domnívámm se, že renomé a prestiž "fabriky" od 90tých let upadá, a fabrika jako nositel tradice, lidského soužití a spolupráce, a dotyku s materiálem, polotovarem a výrobkem, už (téměř) ztratila svoje krédo. (19.03.2024)

V úvode filmu je venovanie, tento film je venovaný XII. zjazdu KSČ. Na tomto zjazde bol prvým tajomníkom zvolený Antonín Novotný a bol to prvý zjazd po prijatí novej ústavy z roku 1960, kedy bola dokončená výstavba socializmu v Československej republike a nový názov bol Československá socialistická republika. Na tomto zjazde sa prvýkrát objavila myšlienka rehabilitácie za politické procesy v 50 – tých rokoch. Záber filmu je obrovský, začíname v období pred vznikom Československej republiky, ďalej prvou svetovou vojnou, hospodárskou krízou v 30 – tych rokoch, 2. svetovou vojnou a Víťazným februárom 1948. A všetkými týmito obdobiami nás sprevádza rodina Koudelkových, ktorých tri generácie pracujú v lokomotívke ČKD Praha. Tým úvodom som bol trocha zaskočený, ale nakoniec sa z toho vykľul vcelku výborný film. (02.02.2016)

Děda, otec a syn. Všichni tři povahově navlas stejní, přesto či právě proto jeden k druhému obtížně hledá cestu. Filmem se míhají vzpomínky na mládí, války (první i druhou). Kontinuita rodu má svůj význam, všichni ve stejné fabrice na lokomotivy. Fabrika je věčná a oni jejich součástí. Nic budovatelského, má to spíš blíž k některým Hrabalovým vizím Libně apod...75% (11.01.2017)