Člověk bez osudu

Působivý snímek, který hodně pozvedá neopakovatelná kamera a Morriconeho jímavá hudba, jinak příběh s nic moc novým nepřichází, docela dobře se mu daří šetřit patosem, nabízí i řadu otřesných scén, které se zaryjí pod kůži a teskně-nadějný reflektivní závěr, jenž je výbornou tečkou. Když se k tomu přidá výkon Marcella Nagyho, který při srovnání začátku a konce jako by hrál dvě zcela odlišné role, nelze než nepodlehnout. Hold Maďaři zvládají i takové filmy, nejen ceněné artové exhibice. Opět jim máme co závidět. (14.05.2010)

Silný film, ale to dá říct prakticky o každém snímku, ve kterém hraje šoa titulní úlohu. Co se týče doby před odjezdem do koncentráků a samotného pobytu v lágru, není co vytknout, ale na druhou stranu není to nic, co bych neviděl někde jinde. Ty nejintenzivnější momenty přišly podle mě až v samotném závěru, kdy se hlavní hrdina vrací do rozbombardovaného domova a zjišťuje, jak moc ho doba strávená v lágru od ostatních odlišuje. Nicméně i přes jistou šablonovitost hodnotím nadprůměrně, protože tohle téma má pořád co říct. 80% (31.12.2015)

Každý člověk má osud. A může hrát jen hru, která je v mezích lidské existence. A přece ví, že to není nic moc, ví to, ale stejně s tím nic nenadělá. Nic proti tomuto spisovateli, ale pokud nedostane Nobelovu cenu Milan Kundera, a jiní jako třeba i tenhle autor, tak je Nobelova cena ne o kvalitě, ale něco jako OSKAR. (25.08.2010)

Po shlédnutí filmu jsem dlouho dumal a přemýšlel a nakonec jsem usoudil, že tento film má asi nejsyrovější pohled na koncentráky a vybíjení Židů, co jsem kdy ve filmech viděl. Možná to bude tím, že tento film syrově představuje život jednoho kluka, který začíná poměrně normálně. Jenže jakmile začne válka, pošlou ho do koncentráku a v tu chvíli film upadne do tak strašné depky, že se z něj nevyhrabe ani, když už válka skončí. Přitom má v sobě celou řadu strašně zajímavých myšlenek. Třeba mě překvapilo, jak si z koncentráků Židé ze začátku dělali legraci. Na konci filmu mě také překvapilo, že ne každý Žid do koncentráku šel. A úplně nejhorší mi přišla ta netečnost a nezájem všech po skončení války, kteří se zajímali jenom o to, co se v koncentrácích dělo, ale už se nikdo nezeptal konkrétních lidí, jak se vůbec cítí a zdali budou schopni se s tím, co všechno zažili, vůbec smířit a vypořádat. Úplně poslední minuty filmu malý Gyuri, mimochodem výborně zahraný Marcellem Nagym, vypráví takové věci, které by mi třeba vůbec nešly ani na mysl. Jenže jak je vidět, lidský mozek je neuvěřitelně adaptabilní a psychika dokáže s dítětem neuvěřitelné kousky. Například si z koncentráku udělat pěkné místo... (30.01.2017)

Musím říct, že jsem byla trochu v napjatém očekávání, protože knížku Imreho Kertésze jsem před nějakou dobou přečetla jedním dechem a já to mám většinou tak, že raději knížky než filmy podle nich... to bývám hodně často i zklamaná. Tady se ale žádné zklamání nekonalo, zážitek veliký a znovu obrovský nápor na moje vnitřní rozpoložení, protože se mě nejspíš díky tátovi, s nímž jsme hodně často verbálně "bojovali", protože pro něho byla 2.sv.válka obdobím dětství a tedy i jakýmsi životním tématem, ke kterému jsem se nechávala hodně často a ráda strhnout. Takže i pro mě je to citlivé téma, na které nedokáži reagovat necitlivě. (11.04.2009)