Vojna a mír

Tak jsem zdolal Bondarčukovu Vojnu a mír, jak by zvolali ruští vojáci: hurááá! :-) No je to epické, to je pravda. Velkolepé. Monstrózní. Neuvěřitelné, co s tehdejší technikou dokázali. Ale ta velkolepost je až přehnaná, teatrální. Asi to k tomu patří, no. Vizuálně to vypadá skvěle (tím zrovna nemysím, že by to běželo v HD), v průběhu jsem si uvědomil, že kdybych film zastavil snad ve kterýkoliv okamžik, vznikne z toho parádní obraz. Film stojí na oné velkoleposti, doprovází ho mocná hudba orchestru a sborový zpěv, často si zpívají vojáci samotní, jako žrát třeba knížku samotnou, tak mě to možná pohltí, ale Vojnu a mír jsem nečetl a ani se nechystám, takže pro mě to symbol není. Takže teď ale - znamená to všechno, že mě to bavilo? To ani snad ne. První díl - zpočátku jsem si říkal, že je to padesát let staré, takže přimhouříme nad přehráváním postav oči a užijme si děj. Vojáci zpívali, bitva byla veliká, jo jo, to půjde. I když já se začal spíše utápět v postavách (a to jich tam zbyde po pár úmrtích vlastně pět a půl, a že jsem na DVD sehnal jenom ruskou verzi s anglickými titulky, důvod není), konečné filozofování mě pak nudilo. Číst ho v knížce, zamyslím se nad každou "hláškou", ale u filmu to rychle plyne dál a zůstává jenom pocit zmatení. Druhý díl - něco zcela jiného. Tentokrát tu máme romantický příběh, nešťastné lásky, Ljudmilu Saveljevovou, plesy, tance, ach... S ohledem na původ a datum vzniku, dobré. Třetí díl - díl bitevní. A to pořádně - bitva u Borodina. Vojáci se mažou sem a tam, mezitím pobíhá v plamenech Sergej, soustředíme se spíše na utrápené výrazy jednotlivých vojáků než na situaci na bitevním poli. A já mám šťastný pocit, že už po druhém díle tady konečně vím, kdo je kdo a že se chystá závěrečný masakrózní vrcholící díl, který mě odrovná (neodrovnal). Druhý díl pro ženy, třetí díl pro muže. Takže pak čtvrtý díl - závěrečné zatočení s proradnými Francouzi, vypálení Moskvy. Traumaticky pojaté scény, utrpení, drsná hudba, výkřiky, tenhle je hodně deprimující. A v závěru opět filozofování, zamýšlení jednotlivých postav, dlouhé... Nutno říct, že onen Napoleonův závěrečný prů*er z toho opravdu beznadějí čiší. No ale kdyby mi někdo navrhl, podívejme se na to znovu, tak asi skočím k oknu, jak ruští vojáci na vodka párty v prvním díle. Čili pro mě prostřední dva díly výrazně lepší než dva krajní, celkově některé mocné scény nestačí převážit nános letité teatrálnosti. Tohle není akční válečný film, kdybyste snad mysleli, tohle je spíše drama jednotlivých hlavní postav na pozadí válečných událostí. (24.11.2013)

V niekoľkých komentároch som priznal averziu k herectvu Woodyho Allena, ale súčasne obdiv k jeho skvelým bonmotom. Tu je jeden vhodný na úvod ku komentáru: "Skončil som kurz rýchločítania a dokázal som prečítať Vojnu a mier za dvadsať minút. Je to o Rusku." Je to veľmi výstižné. Klasická literatúra je dnes okrajovou záležitosťou. Kedysi sa hovorilo, že klasika je všetko to, čo by človek chcel mať prečítané, ale do čoho sa mu vôbec nechce pustiť. Preto je Bondarčukova Vojna a mier akýmsi filmovým dinosaurom, ktorý má toto obrovské dielo sprostredkovať tým, ktorí nenájdu odvahu stráviť týždeň čítaním knihy. Preto boli na realizáciu tohto gigantického projektu uvoľnené také obrovské prostriedky o ktorých sa nikomu pred tým, ani potom nesnívalo. Veď krajina ktorá sa chválila, že aj trpaslíkov má najväčších na svete mohla ohromiť iba gigantickosťou projektu. A v tom vidím súčasne aj slabinu filmu. Keď Bondarčuk zistil, že môže prakticky všetko, tak si zaumienil, že vytvorí verný prepis Tolstého diela. Lenže román nie je možné použiť ako scenár. Film nie je vizualizáciou literárnej predlohy, ale samostatným druhom umenia. Preto je výsledok zmesou nudy, okázalosti a veľkoleposti. Preto nemám chuť sa zaoberať podrobnejšie týmto dielom. Preto iba tri hviezdičky. Pri porovnaní s americkou verziou si myslím, že aj americká verzia je primerane veľkolepá, Audrey Hepburn predstihuje Ljudmilu Saveljevu o pár konských dĺžok, ale súčasne táto verzia iba potvrdzuje, že filmy o Rusku by mali nakrúcať iba v Rusku. Zatiaľ nikto svojim dielom tento môj názor nevyvrátil. P.S. Je zaujímavé a charakteristické, že tento gigantický film hodnotilo iba 179 a komentovalo 18 užívateľov. To sú čísla zodpovedajúce nejakému alžírskemu filmu. Takže aj tých 89 % je treba vnímať z tohto hľadiska. P.S. 2019 Ani o štyri roky po pôvodnom hodnotení som názor nezmenil, naopak som jednu hviezdičku ubral. Tento gigantický trucpodnik dokázal, že aj za veľa peňazí sa dá vyprodukovať málo muziky. Tie peniaze mohli použiť na niečo zmysluplnejšie, než na porazenie americkej verzie. (15.03.2015)

Jiné číslo než pět nepřipadá v úvahu. Ruská Vojna a mír je filmový zážitek z jiného světa! Byla jsem ohromena, učarována, okouzlena, konsternována, dojata a dychtila jsem po dalších dílech. Umění v celé své (syrové) kráse, geniální spojení "nesourodých" částí filmů (každý díl je odlišný, přesto jako celek působí naprosto kompaktně). Prostě dokonalost, podívám znovu, ráda, několikrát. (27.02.2013)

Nádherný filmový brutalismus. Jsem naprosto unesený. Bondarčuk je génius a bez nadsázky v dost věcech předběhl dobu. S inflaci je to jeden z nejdražších filmů všech dob, kdybych tam započítal tehdejší sovětskou paritu kupní síly, tak se nikdy nic tak drahého nenatočilo a nenatočí. Ke konci já z toho byl po 7 hodinách dost vyzdimany. Ale stálo to za to. Měl bych výhradu k některým hercům a dialogům a myslím že by bylo umění jak řemen to sestříhat do verze bez dialogů:))) Trochu mi to nešlo přes pysky při těch zvěrstvech co Rusko dělá na Ukrajině a propagandy tu je jak máku. Ale je až fascinující, jak Bondarčuk potlačil postavy a nechal zářit pomyslného sovětského člověka. 9/10 (17.02.2023)

[3,5*]     "Všetky myšlienky, ktoré majú závažné dôsledky, sú vždy jednoduché."     Veľkolepá historická epopeja, ktorá dodnes ohromuje svojou vizuálnou stránkou, najmä pri stvárnení monumentálnych bojových scén. Kamera je vskutku pôsobivá a invenčná, to nevšedné čarovanie s ňou je pre mňa hlavnou prednosťou celého filmu. Na druhej strane, celková štylizácia filmu mi nie úplne sadla, ale je aj celkom možné, že pri ďalšom zhliadnutí tomu všetkému prídem na chuť. Vidim tu isté paralely s americkým filmom Gone with the Wind (1939) - obe diela sú megalomanske veľkofilmy svojich národných kinematografii, venované nesmierne dôležitým a mimoriadne krvavým úsekom národných dejín a oba na pozadí významných historických udalostí rozohrávajú príbehy osudových lások. Snáď len s jedným veľkým rozdielom: pokiaľ sa americký "opus magnum" uspokojil s dosiahnutím "iba" vyše 200 minút (podobnú dĺžku má i hollywoodska verzia Vojny a mieru (1956)), ten ruský musel mať tým pádom vyše 400 minút (Vari sú oni horší?). Viac potom v komentároch k jednotlivým častiam:     I: Andrej Bolkonskij: 3*,     II: Nataša Rostovová: 3,5*,     III: Rok 1812: 3,5*,     IV: Pierre Bezuchov: 3,5*. (01.09.2023)