Kakušiken: Oni to cume
The Hidden Blade
Režie:
Jódži JamadaKamera:
Mucuo NaganumaHudba:
Isao TomitaHrají:
Masatoši Nagase, Takako Macu, Hidetaka Jošioka, Jukijoši Ozawa, Tomoko Tabata, Čieko Baišó, Ken Ogata, Nendži Kobajaši, Min Tanaka, Reiko Takašima (více)Obsahy(2)
Láska a čest chodívají spolu. Podlost a lež také.
Další samurajský příběh slavného japonského režiséra Jódžiho Jamady se odehrává znovu v polovině 19. století, v provincii daleko vzdálené od hlavního císařského města Edo. Místní samurajové mají právě za úkol naučit se základům západní vojenské techniky, kterou zde má předvést a nacvičit císařský zmocněnec. Holandská děla a způsob pochodu v řadách je pro samuraje takovým mučením jako pro rybu plavat na suchu. Samuraj Munezó žije po smrti otce sám s matkou a sestrou jako jediný muž v rodině. Je mezi svými ženami spokojený, zejména s Kie, veselou venkovskou dívkou, která jim v domácnosti pomáhá. Sestra se však nakonec vdá, matka umírá a Kie zdánlivě najde také štěstí sňatkem s šikovným obchodníkem. Jen náhodou se však Munezó po čase dozví, že Kie v rodině manžela trpí a doslova polomrtvou ji unese zpět do svého domu. Tam se Kie uzdraví a Munezóův život se znovu prosvětlí. Takovým jednáním však Munezó pobouří veřejné mínění a do hry vstoupí svazující pravidla společenských kast. Munezó i Kie budou muset podstoupit těžké zkoušky, než se jim podaří nalézt společnou cestu.
Podobně jako v předcházejícím snímku z roku Soumrak 2002, rovněž inspirovaným novelou Šóheie Fudžisawy, se Jamada vrací do poloviny 19. století, v němž staletá profese samuraje i feudální řád v Japonsku pomalu spěly k zániku. Portrét samuraje nikoliv jako nelítostného bojovníka, ale jako člověka s přirozenými lidskými city, se zcela vymyká tradičně pojatým samurajským příběhům a vypovídá tak mnohem více o skutečném životě v dlouho uzavřené, pravidly svázané japonské společnosti. Film získal velkou diváckou oblibu a několik cen doma i v zahraničí.
(oficiální text distributora)
Recenze (62)
Yôji Yamada je geniální režisér a tímto majstrštykem mi to dokázal už podruhé. Jen proto, protože mi první část "trilogie" (Tasogare Seibei) sedla o něco víc, protože ji miluji a mám zažranou pod kůží a toto mě až tak neoslovilo (a současně je jasné, že se Yamada do značné míry recykluje), nedávám hodnocení maximální. Na druhou stranu, přestože je čas (polovina devatenáctého století) stejný, přestože jsou témata podobná, je film zpracován jinak. Osobněji. A v asijské kinematografii "málo viděný" závěr se mi líbil. ()
Samurajský film, který řeší problémy pochopitelné Evropanovi. Jemné a střízlivé podání nestírá hloubku prožitku i vášně, kterou sice hrdinové nedávají naodiv, ale přesto tam je. /14. 2. 2011/ ()
O něco málo méně poetické než Twilight Samurai, zato svižnější, občas se objeví i humor:). Yamadův styl je decentní, dynamický a ihned rozpoznatelný. O nic horší, než TS... ()
Druhý diel samurajskej triógie Yojiho Yamadi sa nesie v rovnakom duchu ako prvá časť Twilight samurai. Jadro príbehu je viac menej totožné, ale predsa len sa v postavách a ich konaní tieto dva filmy rozdchádzajú. Na Yamadových filmoch je vidno úplne iný prístup ako by sa v samurajskom žánri očakával. Celý film je komornejší, postavy sú podané citlivejšie a každý obraz vypovedá o nevyslovených emóciach, ktoré lomcujú hrdinami tohto príbehu, či už sa jedná o lásku, alebo nenávisť. Keď Togukawovská vláda končila a angličania a holanďania začali meniť tradície celej Japonskej kultúry, tesne pred pádom Shogunátu, kedy sa so Samurajov stalo povolanie upadajúce pod nátlakom technických vymožeností západnej kultúry, bolo veľmi ťažké pre jednotlivca vzdorovať systému a pritom si zachovať tradície zakorenené hlboko v jeho podvedomí. Yamada ukazuje citlivý príbeh ktorý ohuruje svojou jednoduchosťou a vďaka ktorému máme možnosť nahliadnuť do japonskej histórie a do života samurajov tak ako ho nepoznáme. A ako ho máloktoré filmy ukazujú. ()
Druhy diel z Yamadovej civilnej trilogie o samurajoch ktora sa venuje ich obycajnemu sukromnemu zivotu a akcie tu je absolutne minimum. Pripada mi, ze kvalita jednotlivych dielov postupne klesa. Tento diel ma sice najlepsiu zapletku behom ktorej ma rozhodnutie ziadnej postavy nestvalo a pripadalo mi logicke, ale bohuzial ma strasne nevyrazneho predstavitela hlavneho hrdinu. Sice je ta postava dobre napisana, takze si ma nakoniec ziskala, ale ten herec postrada akukolvek charizmu. Ostatni herci su obsadeni dobre. Najviac sa mi pacila dobrosrdecna Kie v podani Takako Matsu. Tempo to ma pomale. Nikam sa neponahla a venuje sa vykresleniu doby a prostredia. Postupne sa rozbehnu viacere linie, ktore sa na konci pekne uzavru vratane romantickej linie. Na tejto serii sa mi najviac paci, ze samurajovia tu nie su ani krvilacni psychopati a ani vymite mozgy, ktore posluchaju na slovo akykolvek absurdny alebo necestny rozkaz. Hlavny hrdina je clovek, ktory sa riadi samurajskymi zasadami ale pouziva aj vlastny rozum a tak sa v rozhodujucich pripadoch vzoprie nariadeniu. No a ta jedina bitka je tiez taka uveritelna. Ziadne sialene kusky s prekombinovanou choreografiou sa nekonaju. Mozno ze film nepatri k vrcholu zanru, ale rozhodne stoji za to, kedze patri k mensine filmov, ktore sa nesnazia zo samurajov robit akcnych hrdinov, ale nazera na nich ako na obycajnych ludi. 8/10. ()
Musím přiznat, že ze začátku mě film moc nebral, rozvijujícím dějem mě ale příběh přímo vcucl do dějě, kdy jsem se přistihl, jak nemůžu od televize odtrhnout oči a nechat si ujít jediné slovíčko, seděl jsem jak přikovanej. Příběh je zasazen do Japonska 19.století, kdy ještě žijí praví samurajové, avšak pokrok se nedá zastavit a ze Západu sem pronikají pušky a děla k naučení se nové techniky boje. Avšak samuraj je samuraj a samurajská čest je samurajská čest. Příběh se krásně rozvijí a posledních 30 minut jsou zde 3 takové silné scény, že jsem hltal každej záběr, výbornou kameru, krásnou hudbu a skvělé herecké výkony. Hlavně ty dlouhé záběry beze střihu jsou ohromující, stejně tak i občasné komediální vsuvky nemají chybu. Dozvíme se i, co ukrývá technika Skrytého ostří, to je hodně silná záležitost. A poslední scéna, při které se dostavilo příjemné mrazení po celém těle a usměv na tváři je opravdovou třešničkou na tomto filmovém skvostu. No nic, jdu shánět další filmy od Yôji Yamady. ()
Jen nechejme klobouky na hlavě. Za exotickou fasádou se schová leccos, a tak jsem byl i já na začátku asi dvacet minut nadšený. Ale pak už jsem se zorientoval. Příběh je zcela šablonovitá sociální romance. Uznávám, že ve srovnání s žánrově příbuzným Zwickovým Posledním samurajem je zde méně efektního pózování a kýčovitých obrázků a přece jen o něco více reality. Asi jako v pohádkách Boženy Němcové. Ovšem vzhledem k lokalizaci se tu namísto přebírání hrachu obracejí rýžové otruby. ()
Jak přijde řeč na Yamadu, soudnost mě po Soumraku opouští, ani nezamává na rozloučenou - peču na nedokonalosti, prostě zbožňuju jeho styl, jak s humorem a smutkem zároveň zobrazuje život chudých samurajů, tak odlišný od našich představ zkreslených komiksama a akčníma kvákama. Je to fascinující se vším všudy, a jestli mě jejich extrémní pokora tváří v tvář nepřízni okolí (hlavně lidské blbosti a krutosti) někdy vytáčí, je to rázem napraveno nesmlouvavě hrdým odporem hlavního hrdiny, vyznávajícího zásadu "co tě nezabije, to tě posílí". Kvalita je v klidu srovnatelná s oscarovým Soumrakem, a basta. ()
Nuda k posrání #137. Viz Osvícení. 35% ()
Príbeh dost podobný Súmraku. Aj dejom aj kvalitným spracovaním. Chválim dlhé zábery (napr. pri súbojoch), ktoré nie sú prerušované strihmi. Takéto samurajské filmy sa mi páčia. Aj ked niekdy pri romantických scénach to pripomínalo telenovelu - nekonečne dlhé. Samotná dlhá stopáž filmu však nevadí. Hodnotenie: 85% ()
Strašně zajímavý snímek s krásnou atmosférou! 4,5* ()
Samurajské, čestné, akční, vtipné, morální, citové. Druhý film v samurajské trilogii se mi možná ještě víc líbil než ten první. Opět se zde ukazuje čest samurajů, v boji proti vzbouřencům, v boji s novou technikou, s láskou a žitím. Co se týče bojových scén, nejlepší byla ranka do srdce a "ďáblův dráp". Dojemná byla poslední scéna navrhnutí sňatku. ()
Civilní příběh jednoho čestného samuraje hledajícího své štěstí i navzdory zkostnatělým zvyklostem, který hlavně díky živoucím a energickým postavám působí velmi uvěřitelně. Akce je minimum (1 souboj), mnohem větší prostor dostává subtilní romantická linie. Potěšilo také množství vtipu, hlavně při učení samurajů moderním západním výdobytkům - střelba z kanónů, pochodování ve formaci, kmitání rukama při běhu. :-) ()
Hlavně po antopologické stránce velmi zajímavý film s dějem, který ač je kýčovitý, nepůsobí tak navenek. Určitě doporučuji všem, koho zajímá východní kultura a zvyky a komu se líbí dojemný dramatický osobní příběh. I techniku skrytého ostří, i když působí dost jednoduše a divák si na ni dlouho počká, stojí za to vidět. 85% = 4/5 ()
Vždy jsem si myslel, že mě tyto samurajské příběhy, které nejsou ani tak o akci jako o samurajských životech samotných a jejich hodnotách, budou nudit. Ovšem opak je pravdou. Je to nádherné, má to krásné vizuální ztvárnění jako staré samurajské filmy, a film doprovází krásná hudba Isao Tomity. A je tam i prča - vojenské cvičení :-) ()
Z filmu jde docela cítit, že má literární předlohu, je to prostě krásně odvyprávěný poutavý příběh; zajímavé na filmu jsou také historické reálie (konec starých samurajských pořádků), morální pointa (feudální potentáti jsou hajzlové a zabíjet v jejich jménu je špatné), vrcholná romantická scéna určitě ma místo v panteonu filmových milostných scén a zároveň je to asi ta nejbizarnější, jakou jsem kdy viděl. ()
Krásný příběh z Japonska 19. století. Zaujme především nádherná výprava, člověk má při sledování pocit, že se opravdu v Japonsku té doby ocitl. Samuraje tento snímek ukazuje v jiných situacích, než jaká je běžná představa, avšak ctnosti jako věrnost, čest a láska zůstávají. Dávám sice 4 hvězdičky, ale je to spíš 4 a půl. ()
Silný film, který v originálním znění nabízí neskutečnou atmosféru a pohled na ojedinělou japonskou kulturu a zvyky. ()
" Zabiť druhého človeka je i pre samuraja strašlivý čin ". Príbeh o nezmyselnej kastovnej spoločnosti, "modernizácii japonskej armády", láske a odvahe. No hlavne o cti a hrdosti. Ukazuje aká ľahká je cesta ku šťastiu - hodiť za hlavu všetky tie nezmyselnosti, ktoré oddeľujú človeka od človeka a ísť vlastnou cestou. ()
Potěšilo mne, když jsem zjistil, že Skryté ostří bylo natočeno až dva roky po Soumrakovi, protože tak by se dala neskutečná "stejnost" těchto dvou Jamadových filmů vysvětlit jako cesta k lepšímu. Ano, mám radši Skryté ostří, je méně americké - více japonské. Možná mi přišlo o něco zdlouhavější, ale to bude pravděpodobně tím, že Soumraka jsem viděl asi týden zhlédnutím Ostří... Každopádně nikomu nedoporučuji koukat na oba tyto filmy, leda by měl chuť na reprízu toho z nich, který viděl jako první. ()