Martin a červené sklíčko

Zřejmá snaha o odlehčenou prázdninovou atmosféru nepomáhá - film nudí. 1) Základním slovem charakterizujícím snímek je snaha. Tvůrci se snaží o maximální vtipnost (neúspěšně). Dělají si legraci dokonce i z Veřejné bezpečnosti, ale jen tak trochu "v mezích zákona"._____ 2) Z 30letého Jana Třísky (kastelán) se snažili filmaři dostat všechno erotično, kterého byl v rámci dobové přípustnosti schopen. A tak rozhalená košile svázaná do uzlíku odhaluje jeho chlupatou hruď, boky obepínají dobově nepadnoucí džíny (dost hrozné, ale tehdy zřejmě český módní Olymp) a Janovu tvář zdobí několikadenní strniště a černé brýle. Díky tomu všemu včetně roztomilé (jak pro koho) Czenglish působí spíš jako zatoulaný dandy z dnešní Moskvy._____ 3) 31letý Jaroslav Vízner (vyšetřovatel Martin) emigroval hned 22. srpna 1968 do Švýcarska a ponechal ve vlasti svého mladšího a herecky (oprávněně) úspěšnějšího bratra Oldřicha. Pak jsem si všiml ještě 42letého herce malých rolí Vladimíra Hrubého (Martinův vyšetřující kolega Kraus) a svěže vyhlížejícího 23letého Jana Kotvy (agilní strážmistr Karlík)._____ 4) Půvab prázdninové jihočeské krajiny umocňovaly vedle zámků i prohánějící se kabriolety Spartak a Felicie (tuším, nejsem si jist). (15.06.2019)

Ačkoliv účast jinak skvělých herců Růžka a Skopečka je (alespoň tedy v tomhle dílu, jiné jsem zatím neviděl) zcela zbytečná, oba si jen štěknou a zmizí, film není tolik poplatný době, jak by se dalo čekat. Jistě, vrahem není zahradník, ale živnostník, ve filmu se ale celkem dost a svižně hovoří anglicky (téměř vše obstarává Jan Tříska, jehož účast je taky svátkem nám všem, kteří jsme trezorovou dobu zažili) a hlavně je to prázdninovka, a ty já mám rád. Ten kabriolet na začátku, prostředí Červené Lhoty a celkem svižné tempo vyprávění dělá z téhle rádoby dětské detektivky hodně příjemný film. (13.01.2015)

Teda to bych chtěl vidět jak se v tomhle orientovali děti... Scenárista Ota Hofman a režisér Milan Vošmik v letech 1964–1966 realizovali čtveřici dětských detektivek s vyšetřovatelem Veřejné bezpečnosti (tehdejší policie) Martinem Martinem. Vedoucí fiktivního dětského oddělení VB se po filmech Volejte Martina (1964) a U telefonu Martin (1965) pouští v roce 1966 do pátrání po pachateli dávné loupežné vraždy. (03.04.2009)

K tomuto příběhu jsem přišla jako slepá k houslím a ještě ke všemu jsem si myslela, že Martin bude jedno z těch malých děcek. Takže mě hodně překvapilo, kdo to ve skutečnosti byl. Jan Tříska mě s těmi černými brýlemi docela pěkně štval. Vypadal v nich poněkud arogantně, jako nějaký namyšlený pražský floutek. Na to, že jde o kriminální film, tak je tenhle příběh moc příjemný a svěží. Líbila se mi Martinova Škodovka a ten druhý kabriolet taky nebyl k zahození. (01.09.2016)

Třetí a předposlední (poslední byl skutečně "Martin a devět bláznů", alespoň dle data uvedení do kin, zároveň děkuji za opravu uživ. pulnickovi) volné pokračování dětských kriminálně laděných příběhů se zápletkou od převážně dětského režiséra a scénaristy Milana Vošmika. Narozdíl od předchozích dvou příběhů "Volejte Martina" 65' a "U telefonu Martin" 66' měl tento docela ucelený děj, zámecké exteriéry (Červené Lhoty) byly poutavé. Za populární písně "Jó třešně zrály" nebo starý americký tradicionál "Red River" a za malého a roztomilého Marka Vašuta kterého pozorný divák určitě pozná dávám nakonec za 3*. (03.09.2006)